Pohled Verunky
Ráno jsem se vzbudila v cizí postýlce. Viděla jsem na zdi hodiny a bylo 10. Rychle jsem vstala a rychle oblíkla. Vyběhla jsem z pokojíčku a do někoho narazila a spadla na zem. Koukla jsem se do koho jsem narazila a viděla Petra.
Verunka- P-promiň, ž-že t-tatínkovi
n-neřekneš ž-že j-jsem z-zaspala.
Petr- K tvému tátovi se ani už nevrátíš, to se neboj. A dneska tě ze školy omluvim, zejtra půjdeš do jiné.
Usmál na mě a pomohl mi vstát. Společně jsme šli do kuchyně na snídani. Dal mi snídani a šel něco dělat. Sedl si k baru a žačal psát něco na počítači. Chtěla jsem být s ním. Vzala jsem si snídani a šla za ním. Talíř jsem položila a snažila se posadit na židli. Jenže jsem byla moc malá a ta židle moc velká. Petr se na mě otočil a usmál se.
Petr-Ty by jsi chtěla za mnou ?
Zeptal se se smíchem.
Verunka- Prosím.
Koukla jsem se na něj. Petr mě vzal a posadil na židli. Petr se vnímal zase počítači a ja jedla snídani. Zaklapl notebook a já dojedla snídani. Otočil se na mě a pomohl mi dolů. Chtěla jsem vzít talíř od snídaně, ale Petr mě předběhl.
Verunka- Já bych si to vzala.
Petr- To je v pořádku, bež se zatím vzít bundu, pojedem na výlet.
Nadšená jsem si šla pro bundu. Obula jsem si botičky a vyrazili jsme. Sedli jsme do auta a jeli. Po půl hodině jsme byli před Zoo. Usmála jsem se. Vždycky jsem se chtěla podívat do zoo. Petr zaplatil vstupné a šli jsme dovnitř. Všude byly zvířátka a já se rozeběhla, ale zastavily mě ruce na boku. Otočila jsem se a viděla usměvavého Petra.
Petr- Neutíkej, ztratila by ses mi.
Chytil mě za ručičku a procházeli jsme se po Zoo. Vraceli jsme se domů kolem 5 hodin. Boleli mě nožičky a byla jsem hrozně unavená. Dojeli jsme domů a já se šla osprchovat a prevlíct rovnou do růžového pižámka. Vyčistila jsem si zoubky a šla za Petrem. Koukla jsem na něj a on poznal že jsem unavená.
Petr- Unavená?
Přikývla jsem. Vzal mě do náruče a šel do pokojíku. Položil mě na postel a zakryl. Než odešel dal mi pusu na čelo, pak už jsem usla.