PA: Jedna extra dlouhá kapitola plná zvratů. Tak ať se vám dobře čte ;-)
Harry dostal následující den od Severuse přednášku, jak se má a nemá během letu na koštěti chovat. Bylo to velice zábavné, protože Severus mu dokonce řekl, že si myslel, že do něj chce Harry schválně narazit. Tomu se Harry nemohl nezasmát.
„A proč bych to dělal?" ptal se se slzami v očích od smíchu Harry. Severusův naštvaný obličej ještě potemněl.
„Vím snad já? To ty jsi tady expert na šílenosti. Jak mám tušit, co se ti honí hlavou!"
„Přísahám, že tě nikdy nesrazím," slíbil mu Harry, když v tom je přerušilo klepání na dveře. Harry měl při takové přepadovce už automaticky Pobertův plánek při ruce, takže mohli okamžitě zjistit, kdo stojí za dveřmi. Harryho úsměv byl rázem pryč.
„Malfoy," oznámil nepřátelsky Harry. Severus se rozhlédl po místnosti a okamžitě nechal zmizet vše, co by nasvědčovalo tomu, že zde byli přítomny dvě osoby. Především rozehraté Kouzelnické šachy.
„Teď jsem mohl vyhrát," zanaříkal společně se svými figurkami Harry.
„Ty – do ředitelny," rozkázal Severus.
„Počkám u tebe v ložnici," řekl Harry a Severus se zastavil v půlce kroku.
„Prosím?"
„Pod neviditelným pláštěm," dodal Harry.
„V žádném případě-"
„Slíbil jsi, že už budu vědět vše!" skočil mu Harry do řeči. „Nepřišel by sem jen tak. Chci vědět, co chystá."
„Pak ti to povím, jdi do ředitelny," trval stále na svém Severus. Klepání se ozvalo znovu, Harry sebral z pohovky neviditelný plášť, hodil ho přes sebe a zmizel Severusovi z očí. Už jen viděl, jak se zavírají dveře do ložnice. „Kluk jeden zatracenej!" zaklel Severus a nakročil do svého kabinetu.
„Já to slyšel," ozvalo se z ložnice pobouřeně.
„To je dobře!" odseknul Severus a šel Dracovi otevřít. „Draco?" předstíral Severus překvapeného, že vidí přede dveřmi postávat svého kmotřence.
„Ahoj, můžu dál?" zeptal se neutrálním tónem. „Pokud tě tedy zrovna neruším."
„Vůbec ne. Jen pojď," vyzval ho Severus a vedl ho automaticky k sobě do bytu. Severusovi neušlo, jak se hned Draco začal rozhlížet kolem. „Něco se děje?" zeptal se zvědavě Severus. Draco zavrtěl hlavou a posadil se na pohovku, kde obvykle sedával Harry. „Čaj?"
„Budeš laskavý, děkuji," souhlasil Draco a Severus se všimnul, že začal být trochu nervózní. „Zmijozel už nejspíš famfrpálový pohár nevyhraje," řekl z ničeho nic, když zrovna Severus zaléval šálky.
„Nic si z toho nedělej, Draco. Jsou i důležitější věci, že?"
„Ale včera jsi vypadal dost naštvaně," kontroloval Draco a Severus byl skutečně rád, že aspoň vypadal dost důvěryhodně.
„To bylo včera. Již jsem se přes to přenesl," oznámil mu Severus a položil před Draca čaj, který od něj dostal k Vánocům, v šálcích, které mu daroval k narozeninám. Draco se zatvářil na okamžik trochu samolibě, nejspíš byl z toho výsledku nadšen. Severus si byl jistý, že Harry by teď puknul zlostí. A možná puká, protože Draco to nezapomněl okomentovat.
„Jsem rád, že je používáš," poukázal k šálkům, které již jednou skončily Harryho vinou rozbité na kusy. „Čaje máš ještě dost? Je vážně vynikající." Severus měl dojem, že se ho snad Draco ptá pokaždé, když za ním přijde, ale neměl mu to za zlé. Věděl, že nepřišel kvůli čaji a nejspíš jen potřebuje vyplnit čas, než se dostane k tomu hlavnímu. Anebo chtěl poukázat na dobré styky, které si Malfoyové udržují.
„Piji ho jen při vzácných příležitostech, takže ho mám ještě dostatek. Ale děkuji ti, Draco." Draco opět přikývnul a na okamžik se rozhostilo v pokoji ticho. Severus doufal, že Harry vedle něco neprovede, protože teď by šel slyšet i upadnutý špendlík.
„Potter už si ten pohár stejně nejspíš nepřevezme," oznámil nakonec Draco poněkud nejistým tónem. Severus se zarazil a překvapený pohled upřel na svého synovce.
„Ano? Tvůj otec už na něco přišel?" vydedukoval si správně Severus. Draco chvíli mlčel, zřejmě si stále nebyl jist, zda o tom Severusovi říct.
„Má... pár nápadů. Ale teta Bellatrix nechtěla, abys o tom věděl," řekl rychle Draco, jako by se za to snad cítil provinile.
„Bellatrix," odfrknul si Severus opovržlivě. „To mě vůbec nepřekvapuje." Ona mu už nikdy moc nedůvěřovala.
„Prý nechce, aby ti za to později Pán Zla připisoval zásluhy, když ses k ničemu po celou dobu neměl," vysvětloval mu Draco a Severus protočil očima.
„Ona snad vážně věří tomu, že se to podaří. Něco ti povím, Draco. Nevím, o co jde, ale je to naprosté bláznovství. Pokud něčeho tvůj otec dosáhne, pak maximálně toho, že si proti sobě poštve Pána Zla ještě víc. A ty to odneseš s ním. Je hanebné, že se tě k něčemu takovému rozhodnul využít, obzvlášť, když je to natolik riskantní," rozohnil se Severus. Draco zbledl.
„Toho se... právě bojím," přiznal Draco váhavě. „Uvažoval jsem nad tím. Pokud se to nepovede... Bellatrix to může svést na mě. Víš, že je šílená. Řekne cokoliv, jen aby si to u Pána Zla nerozházela. Matka tvrdí, že... její posedlost je až... nezdravá."
„To je," připustil Severus a dal Narcisse za pravdu.
„Mohl by mě pak... i mučit?" dostal ze sebe Draco to, co ho nejspíš tolik trápilo. Severus si byl jistý, že nějaká lekce by určitě následovala. Vzhledem k tomu, jak se ale Draco už teď cítil, se spíš rozhodl zjistit jejich strategii.
„Řekni mi, co má tvůj otec s Bellou v plánu, a já-"
„Přišel jsem, abys mi s tím pomohl," řekl Draco dřív, než stihnul Severus domluvit. „Nechci to pokazit. Musí... musí se to povést. A já tě potřebuj, Severusi, nebo... nebo se mi pak Pán Zla bude chtít pomstít..." Dracovi se zlomil hlas a dál již nemluvil. Severus sledoval vyděšeného šestnáctiletého chlapce, který měl hrůzu z toho, co za trest by mu mohl nejobávanější kouzelník současnosti provést. Kouzelník, který naháněl hrůzu mnohem starším a zkušenějším čarodějům. Někdy i jemu... A nejhorší na tom bylo, že ty obavy byly oprávněné.
„Nemusíš to dělat, Draco-"
„Musím!" vykřikl Draco. „Já přeci nemám na výběr! Nikdy jsem neměl!" Severus zavřel oči. Ta skutečnost ho udeřila do hrudi vší silou. Nejsou to ta samá slova, která již jednou slyšel od Harryho? Ještě na Grimmauldově náměstí. Tehdy je říkal Brumbálovi... A oba chlapci měli pravdu. Kdo jim dal kdy na výběr?
„Pomohu ti, jak budu moci," snažil se ho uklidnit Severus. „Teď mi pověz, co máš dělat."
„O víkendu jsou Prasinky," začal Draco nejistě, ale byl Severusem okamžitě přerušen.
„Potter od té prosincové události už do Prasinek nechodí. Brumbál mu to zakázal," řekl s trochou lhaní Severus, ale Draca to příliš neuklidnilo.
„Myslel jsem si to. Otec s tou možností počítal, takže má ještě záložní plán."
„A ten je?" zajímal se Severus napjatě.
„Unést ho z Prasinek následující týden během zkoušek z Přemisťování." Severus zůstal na Draca chvíli hledět a usilovně uvažoval. Tohle se mu vůbec nelíbilo.
„Na těch zkouškách budou přítomni i dva lidé z ministerstva, také několik bystrozorů, to je šílené, Draco," řekl Severus, když se to snažil pochopit. „A co ty máš jako udělat?"
„Mám... mám se držet u něj... a až se mi naskytne příležitost, asistovaně se s ním přemístím do jednoho z domů v Prasinkách, kde budou otec s Bellatrix a strýcem Rudolfusem čekat. Ti budou mít připravené přenášedlo. Celé by to mělo zabrat jen několik vteřin." Severus nechápal, kdo něco takového vůbec mohl vymyslet. Vlastně možná ano – Bellatrix.
„Tak tohle je ještě větší bláznovství, než jsem si myslel," promluvil Severus a měl na Luciuse takový vztek! „Už by ses nikdy nemohl vrátit do Bradavic! Byl bys hledaný jako zločinec," procedil vztekle.
„Otec s tetou tvrdí, že až Pottera předáme Pánu Zla, budeme těmi nejvýše postavenými. A nějaké OVCE už nebudu potřebovat," sdělil mu Draco bezbarvým tónem. Severus si povzdechl.
„Promyslím to, Draco-"
„Neříkej otci, že jsem ti o tom řekl," upozorňoval ho ještě Draco.
„Ovšem."
„Ale pomůžeš mi, že ano?" ujišťoval se ještě Draco, když pozoroval, jak začal Severus nervózně přecházet po místnosti. V tu chvíli se ale zastavil a podíval se na zoufalého Draca.
„Samozřejmě. Jak jsem říkal, promyslím to, a ještě ti dám vědět." Severus hlavně bude muset promyslet, jak z toho všeho ven. Jak Harryho ze zkoušek dostat, aby tím ale nevzbudil podezření, že v tom má snad prsty on. „Teď si z toho nedělej těžkou hlavu. Nějak to dopadne," pokusil se o něco přívětivější tón. Draco tedy dopil svůj šálek čaje a vstal.
„Děkuji ti, Severusi. A... omlouvám se, jak jsem tě minule podezíral." Tohle bylo víc, než kdy od Draca očekával. Zjevně byl ale v takovém stavu, že jednal tak, jako předtím málokdy.
„V pořádku, Draco. Rád tě tu kdykoliv uvidím," rozloučil se se svým kmotřencem a vyprovodil ho ze dveří. Když se poté vrátil, místnost byla stále prázdná. Severus otevřel dveře do ložnice. „Už můžeš vyjít," oznámil do stejně opuštěné ložnice a v tu chvíli se před ním objevila rozčepýřená hlava jeho synovce. Tvářil se rozhodně o dost vážněji než obvykle. Severus nic neřekl a vrátil s do pokoje, kam ho Harry v tichosti následoval.
„Co... budeme dělat?" zeptal se Harry opatrně. Severus měr opřený pohled do ohně a chvíli neodpovídal. „Možná... bych mohl omarodit."
„Poradím se s Brumbálem. Jakkoliv se teď zachováme, je pravděpodobné, že má pravá loajalita bude odhalena. Pokud se zkoušky nezúčastníš, bude to podezřelé. Pokud by ses jí zúčastnil a Dracův plán překazil, byl by v ohrožení Draco," shrnul Severus jejich možnosti. Pak se zahleděl na Harryho. „Nesmíš dát Dracovi jakoukoliv záminku, aby si myslel, že o tom únosu víš. Budeš se chovat jako doteď," přikázal Severus.
„Jistě," souhlasil Harry spěšně.
„Až budu vědět víc, dám ti vědět. Je ale pravděpodobné, že to bude chtít Brumbál řešit i pozítří na schůzi." A v tom se Severus nemýlil.
*****
Harry následující dva dny nemyslel na nic jiného. Ať na to pohlížel jakkoliv, viděl v tom jejich šanci! Svou šanci. Šanci na zničení Bellatrix Lestrangeové.
V jedné své představě se dokonce nechal Dracem asistovaně přemístit, aby se k ní dostal a... Co by jí vlastně udělal? Vždy věděl, že se jí chce pomstít, ale jak? Napadnout ji, ublížit jí, zabít ji? Té myšlenky se Harry zaleknul. Ne, on není přece vrah. Rozhodně by Bellatrix nezabil...
I když druhý hlásek mu našeptával, že jednou stejně bude muset zabít. Nebylo by lepší se na to připravit?
NE! Harry, který dosud ležel na posteli, se rychle posadil. Tohle bylo naprosto scestné. A vůbec, přece si to s nimi vyřídí ten, kdo na ně půjde, a to bude někdo z Řádu nebo nějaký bystrozor. Harry asi těžko.
Pak otevřel šuplík od nočního stolku a vytáhnul jemu tak známé dva novinové články, které v posledních dvou dnech shlédnul asi desetkrát. Harry přejel prstem po Siriusově usměvavém obličeji a následně jím přejel na desítky obětí Manchesterského útoku. Konečně budou alespoň trochu pomstěni.
*****
Ronovi ani Hermioně o Malfoyovi neřekl. Stačilo, že musel hlídat sám sebe, s Ronem by to bylo ještě těžší. Ne, lepší bude, když do zkoušky z přemisťování o ničem vědět nebudou. Těšil se na jejich výrazy, až jim oznámí, že je Bellatrix Lestrangeová za mřížemi. Anebo mrtvá. Dokázal si připustit, že on ji nejspíš nezabije, ale někdo jiný by to klidně udělat mohl.
Jenže Harryho čekala studená sprcha, když byl před schůzí povolán ještě do ředitelny, kde si s ním přál promluvit Brumbál. A nebyl tam sám. Jak Harry očekával, seděl tam za stolem i jeho strýc.
„Zdravím tě, Harry," uvítal ho vřele Brumbál. „Jak se ti daří?" Harry se posadil vedle Severuse a podíval se na Brumbála.
„Docela fajn." Ještě chtěl dodat, že je přešťastný, že tu mrchu konečně dostanou, ale skryl své myšlenky za chabý úsměv.
„To je dobře. Moc dobře," pokýval hlavou Brumbál. „Jistě tušíš, proč jsi zde."
„Kvůli Malfoyovi?"
„Ovšem. O té nemilé události jsi, jak vím, informován. Dlouho jsem tady se Severusem uvažovali, co udělat, abychom z toho ve zdraví dostali jak tebe, tak i pana Malfoye, a Severuse zároveň v bezpečí ponechali na pozici našeho špeha u Voldemorta." Harry se neudržel a unikl mu z úst tichý posměch. Severus se na něj ostře otočil.
„Něco vtipného?"
„Pardon," omluvil se hned Harry s úšklebkem. „Ale těžko bych tvou pozici u Voldemorta někdy nazval bezpečnou."
„Ovšem, ovšem," přikyvoval Brumbál. „Myslel jsem tím, že by Severus neupadl v podezření," vysvětloval a lehce se u toho usmíval.
„A na co jste tedy přišli?" zajímalo Harryho.
„Hodláme to nadnést i na schůzi, ale domníváme se, že nejlepším řešením bude, když zrušíme celé zkoušky z Přemisťování. V den jejich konání onemocní jeden ze zkoušejících, takže je zruší samotné ministerstvo. Všichni se to dozví až na poslední chvíli, takže Lucius Malfoy i manželé Lestrangeovi budou mít, jak se říká, smůlu." Harry přikyvoval. Asi to nebyl nejhorší nápad. Pokud to bude oznámeno na poslední chvíli, oni se o tom nejspíš ani nedozví a do Prasinek přijedou.
„A s nimi bude tedy co?" chtěl vědět Harry. „Asi nebudou vědět, že zkoušky jsou zrušeny. Najde je tam náhodou někdo z bystrozorů?"
„O Malfoye a Lestrangeovi tu vůbec nejde," promluvil konečně i Severus. „Navíc by to bylo podezřelé. V konečném důsledku by Draco mohl říct, že mi o tom řekl, a bylo by všem jasné, odkud vítr vane." Harry nevěřícně zíral na Severuse.
„Jak o ně nejde?" nechápal Harry, co tím chtěl říct.
„Nám jde především o bezpečí tvé a mladého pana Malfoye," poznamenal poklidně Brumbál.
„A o Severuse jako špeha," poznamenal Harry ostře. „Kvůli tomu, pokud to dobře chápu, tam ty tři necháte jen tak čekat a pak zase klidně zmizet!" Harry měl pocit, jako by mu dal někdo ránu rovnou do žaludku. To nemohli myslet vážně!
„Musíme si určit naše priority-"
„Já vám kašlu na vaše priority!" vykřikl Harry rozčileně a přerušil tím mluvícího Brumbála. Ten jen překvapeně zamrkal. Severus se v tu chvíli tvářil mnohem hrozivěji, ale Harry se toho nezalekl. „Já mám jedinou prioritu! Dostat Bellatrix Lestrangeovou!"
„Sedni si," zavrčel na něj Severus a Harry si až tehdy uvědomil, že stojí. Chvíli kmital pohledem kolem, než se rozhodnul zase posadit. „Omluv se," přikázal mu ještě Severus a Harry ze sebe se vším sebezapřením dostal něco, co se omluvě aspoň trochu přibližovalo.
„Rozumím tvému rozhořčení, Harry," oznámil mu s klidem Brumbál, „ale Severusova pozice u Voldemorta je pro nás strašně důležitá. Nemůžeme ho v žádném případě ohrozit. Celé to musí vypadat jen jako náhoda."
„Přímo před nosem budeme mít tři vrahy a vy je necháte jen tak jít," mávnul Harry rukou do vzduchu. „Jak to můžete dopustit! Copak to pro vás nic neznamená?" nechápal Harry. „Budeme spoluzodpovědní za každého mrtvého, kterého někdo z těch tří zabije! Jen proto, že jsme je nechali jít! A kvůli čemu?! Kvůli tomu, aby dělal Severus špeha u Voldemorta, který mu toho prozrazuje stejně stále míň a míň?"
„Vůbec tomu nerozumíš-" snažil se ho upozornit Severus.
„Ne, to vy tomu nerozumíte! Tohle – tohle přece nemůžeš dovolit!" obořil se Harry na Severuse. Jeho netečný pohled mu však prozrazoval, že s tím rozhodně souhlasí.
„Zjevně je dobře, že jsme ti o tom řekli ještě před schůzí. Svých poznámek na Ústředí se už tak můžeš zdržet," oznámil mu Severus a Harry na něj zůstal zírat s otevřenou pusou. Tak tohle bylo pro Harryho moc. Nedali mu vůbec žádný prostor k vyjádření. Uměl si představit, že by o tom vyjednával s Brumbálem, ale nikoliv se Severusem.
Když se pak ale k onomu tématu dostali při schůzi, Harry se rozhodně zdržovat nehodlal. Obzvlášť, když měl nečekaného spojence.
„Kvůli tomu si máme nechat pláchnout Malfoye a Lestrangeovi rovnou před nosem, jo?" ozval se pohrdavě Alastor Moody. „Víme, kde budou, kdy tam budou, nijak extra nechráněni, když se tam k nim má mladej Malfoy přemístit, ale my budeme dělat, že o ničem nevíme. Kvůli pár mizernejm informacím," hodil Moody ošklivým pohledem po Severusovi.
„S tím musím souhlasit," řekl k překvapení ostatních Harry. Severus se ani nepohnul. „Zajímalo by mě, podle jakého měřítka bylo takto rozhodnuto. Dělá si někdo přesnou statistiku toho, kolik osob zabijí za rok tři smrtijedi? Obzvlášť takového formátu jako je Lestrangeová," dodal Harry s úšklebkem. „A kolik životů naproti tomu díky Severusovi zachráníme? Řekl bych, že v tom bude jistý nepoměr. Promiň, Severusi," otočil se Harry ke svému strýci, „víš lépe než kdokoliv jiný, jak si tvé práce vážím, ale v tomhle se neshodneme." Severus, pokud se ho to dotklo, to na sobě nedával znát.
„Jsi zaujatý," řekl chladným hlasem. Harry si všimnul, že chtěl na to konto něco Remus říct, ale hned si to rozmyslel a zadíval se do stolu. Ne, tohle Harry přejít nedokázal.
„Jistě. Za to ty jsi naprosto nezaujatý," odvětil naštvaně. „Jak by taky ne! Tobě je přece úplně jedno, kdo Siriuse zabil. Tobě je hlavně úplně ukradený, že je vlastně vůbec mrtvý! " Severusův pohled se zúžil. Nejspíš se mu absolutně nelíbilo, kam tenhle rozhovor směřoval.
„Tohle není předmětem diskuze," odvětil Severus tiše, ale Harry na to vůbec nedbal.
„Chtěl bych o tom hlasovat!" oznámil do ztichlé místnosti. Remus k němu pozvedl hlavu. „Ty tohle taky přece nechceš, že ne Remusi?" hledal Harry pomoc u nejlepšího Siriusova přítele. Na okamžik zavládlo ticho, než se Remus odhodlal vyjádřit.
„Já... bych nad tím ještě také zauvažoval, Brumbále." Harry v duchu zajásal, ale rychle byl zpražen ušklíbajícím se Severusem.
„Další zaujatý," pronesl s posměškem.
„To stačí!" prohlásil hlasitě Brumbál. „Toto rozhodnutí nepodléhá hlasování. Severusova pozice je důležitější. Bellatrix Lestrangeová ani Lucius Malfoy jistě spravedlnosti neuniknou, avšak my jejich soudci příští týden nebudeme."
Tak. A bylo to. Harrymu právě pohasly veškeré naděje. Tohle bylo tak nespravedlivé! Měl na Brumbála takový vztek! A na Severuse taky! Kdyby chtěl, mohl by jeho rozhodnutí zvrátit, ale on nechtěl! Možná byl Malfoy jen příliš velký kamarád, uvažoval Harry v duchu.
Až do konce schůze se již nezapojil. Slyšel, jak byl ještě Kingsley zaúkolován, aby byl zkoušející z ministerstva v den zkoušky indisponován, a že se mají tři výše jmenovaní Smrtijedi v Prasinkách ukrývat v posledním pokoji v prvním patře u Tančícího koně, ale dál ho to nezajímalo. Když bylo po schůzi, zamířil Harry rovnou na chodbu, kde byl ale ještě pozdržen dvojčaty.
„Hele, Harry, něco bychom od tebe potřebovali," oslovil ho Fred.
„Vlastně spíš od strejdy Snapea," dodal pro ujasnění George.
„Nemusí to být hned-"
„-očividně teď není nejlíp naladěn," doplňovala se dvojčata navzájem.
„Ale pořád nám vybuchuje jedna směs dřív, než bychom potřebovali-"
„-a nemáme tušení, kde je chyba."
„A tak jsme si mysleli-"
„-že by nám mohl strejda Snape trochu vypomoct-"
„když je teď tvůj strejda." Dvojčata se s očekáváním zubila na Harryho, ale tomu stačil jediný pohled na Severuse stojícího za nimi, aby věděl, že to je bez šancí.
„Ehm, no..."
„Nikdy," oznámil svým děsivým hlasem Severus. Fred se k němu pomalu otočil
„Jen jsme to chtěli zkusit-" zasmál se a to už se k němu připojil i George.
„-když jsme teď něco jako rodina," doplnil jeho bratr.
„Protože Harry je jako jeden z nás!"
„Koukám, že jsem teď nejspíš příbuzný úplně s každým," procedil Severus nevrle a odešel ke krbu, odkud se přemístil k sobě do bytu.
„Jak to myslel?" zeptal se Fred zmateně.
„Hagrid mu vlastně řekl něco podobného," vysvětlil s úšklebkem Harry.
„Hagrid?!" zvolala s vytřeštěným pohledem současně dvojčata. Harry už jim to ale raději dál nevysvětloval a vrátil se do Bradavic za Severusem.
Když se ocitnul u něj v bytě, automaticky se vydal ke dveřím.
„Kam jdeš?" zeptal se ho Severus.
„Na kolej. Nebo tu mám ještě v rámci svého TRESTU být? Jak dlouho?" zeptal se Harry sarkasticky.
„Jsi tím posedlý," obvinil ho Severus, nedbaje na jeho předchozí poznámku.
„Promiň, že mi vadí, že si vražedkyně mého kmotra bude dál běhat na svobodě a zabíjet další nevinné lidi, když bychom ji mohli dostat," vyprskl Harry.
„Myslíš na to celou tu dobu," pokračoval dál Severus.
„Cože?" nerozuměl teď Harry, co tím chce jeho strýc říct.
„Dobře si pamatuji, že jsi o pomstě mluvil už minulý rok, když jsem v říjnu navštívil setkání Brumbálovy armády. Cože jsi to říkal? Že si za každou figurínou představuješ Bellatrix? Jak by ses chtěl vlastně pomstít?" Severus své černé oči vpíjel přímo do Harryho. Ten měl poct, že mu snad jimi vidí až do hlavy, takže automaticky uhnul pohledem pryč. A neodpovídal, protože nevěděl, co by vlastně dělal. „Vloni jsi na ni chtěl použít Cruciatus," připomněl mu Severus. „Pamatuješ si na to, co jsem ti v létě říkal? O Neodpustitelných? O Černé magii?"
„Jistě," odpověděl tiše Harry.
„To je dobře. Tak na to hlavně stále pamatuj."
„Proč mi to říkáš? Myslíš si snad, že tam půjdu sám a Lestrangeovou zabiju?" zeptal se ho Harry s neupřímným smíchem a Severus přitom ztuhnul. Nejspíš si právě uvědomil, že něco takého by Harryho mohlo napadnout.
„V předpokládané době zkoušky budeš tady," oznámil mu Severus autoritativním hlasem, který nepřipouštěl žádnou diskuzi. Harry chvíli stál na místě, než se odhodlal k odchodu.
„Dobrou," rozloučil se spěšně se svým strýcem a zmizel pryč.
*****
Harry měl po celé další dny neustále špatnou náladu. Ron s Hermionou se ho několikrát vyptávali, co se děje, ale vždycky je odbyl jen tím, že je nervózní z ročníkových zkoušek. Ani jeden z jeho přátel mu to pochopitelně nevěřil, až Rona napadlo, že je to asi tím, že nemůže do Prasinek.
Tahle výmluva Harryho nenapadla, takže jim dal nakonec za pravdu, a řekl, jim kvůli tomu nechtěl přidělávat starosti. Navíc většina studentů z pátých a sedmých ročníků do Prasinek také nešla, protože se připravovali na blížící se NKÚ a OVCE. Nehrozilo tedy, že by zůstal v Bradavicích sám.
Hermiona nakonec oznámila, že tam také nepůjde, protože chce Ginny pomoct s přípravou na zkoušku z Dějin čar a kouzel. Ron přemýšlel, že by šel s Nevillem, ale ten měl teď nervy tak na dranc, že se rozhodl v Bradavicích také zůstat. Ron se rozhodnul netrhat partu a zůstal v Bradavicích také.
„Mohli bychom si jít zalétat," navrhnul v sobotu Harrymu.
Harry plánoval jít do Komnaty nejvyšší potřeby, kam teď chodíval každý den, ale při létání si zase mohl vyčistit hlavu. Může tam přeci zajít i zítra nebo večer.
Rozhodl se tam chodit hned den po schůzi. Bylo mu jedno, co si o jeho myšlenkách pomyslí Duch Bradavic. Potřeboval ze sebe ten vztek nějak dostat, a bojovat proti třem figurínám a představovat si na jejich místě Lestrangeovi a Malofye mu celkem pomáhalo.
Kouzlil už jen neverbálně, v čemž mu velkou měrou pomáhala i jeho Divoká magie. Zjistil, že s ní například dokáže spoutat všechny tři figuríny naráz, přitom poutací kouzlo obvykle fungovalo jen na jednu určitou osobu. A vůbec, všechna jeho kouzla byla stále silnější a silnější. Byl si jistý, že by ty tři dokázal zneškodnit jediným mávnutím hůlky. A tahle myšlenka se ho držela jako klíště...
K Severusovi stále každý večer chodil, ale šachy už nehráli. Harry se vždy vymluvil, že se musí připravovat na zkoušky, a Severus mu to nerozmlouval. On se věnoval opravování a Harry své přípravě. Ohledně tří Smrtijedů už nepadlo ani slovo. Dokud se ovšem květen nezačal chýlit ke konci, nenastal čtvrtek a zároveň plánovaná zkouška šestých ročníků z Přemisťování.
*****
Severus se domníval, že Harryho toho rána vzbudí, jenže jeho synovec už nějaký čas nespal. Pořád přemýšlel nad tím, jestli to má nebo nemá udělat. Seděl v okně a za sklem sledoval probouzející se okolí. Prasinky v dálce slabě zářily. Nemohl od nich odtrhnout pohled. Za pár hodin tam bude Bellatrix Lestrangeová a bude na něj čekat. Ano, na něj. A Harry, ač se s tím snažil bojovat, se s ní čím dál víc chtěl setkat. A pomstít Siriuse. Pomstít oběti z útoku v Manchesteru. Pomstít Nevillovi rodiče – vždyť to Nevillovi minulý rok slíbil! A tu holčičku, co tak krutě minulý rok zabila. Kolik lidí bude muset ještě zemřít, aby s tím Brumbál něco začal dělat?
Harrymu z toho bylo až zle. Co když bude příště její obětí zase někdo Harrymu blízký? Klidně by to mohl být Severus – vždyť mu taky už nevěřila! Ne, nemohl to dopustit. S tím už by nemohl dál žít. Rozhodnul se. Právě teď a právě tady. Udělá to.
Slezl z okna a přešel ke své posteli, kde uslyšel najednou vrnět obousměrné zrcátko. Na noc ho odkládal do stolku, a když šuplík otevřel, kromě zrcátka se mu naskytnul pohled i na známé noviny. Ten pohled ho jen utvrdil v tom, k čemu se před chvílí rozhodnul.
„Ano?" promluvil Harry do zrcátka, když zatáhnul závěsy okolo postele a zakouzlil prostor proti odposlouchávání.
„Spíš?" zeptal se ho jeho strýc.
„Ne."
„To jsi vzhůru brzy," poznamenal a zkoumavě si ho prohlížel.
„Ty taky," odvětil Harry.
„Je pravděpodobné, že mě Draco vyhledá, až Brumbál ohlásí, že se zkouška konat nebude. Chtěl jsem tě proto požádat, abys šel poté rovnou zpět do věže a zůstal až do oběda tam." Zkouška se měla konat od desíti hodin, takže měli šesté ročníky kvůli tomu ten den zrušené vyučování. „Chci, abys měl zrcátko u sebe-"
„Pořád ho nosím u sebe," oznámil Harry poklesle.
„Přestaň se tvářit, jako by ti uletěly včely. Na Bellatrix dojde jindy, to ti slibuji. Teď jsou před námi důležitější věci."
„A jaké? Porazit Voldemorta zatím nedokážu, ale můžeme zachránit hodně nevinných životů aspoň tím, že si nenecháme tu nejšílenější Smrtijedku utéct!" snažil se Harry ještě na poslední chvíli změnit Severusovo rozhodnutí. Ten si povzdechl a na chvíli zavřel oči.
„Víš, já ti rozumím," spustil po chvíli Severus trpělivě. „Ale někdy musíme pro větší dobro udělat i rozhodnutí, která se nám mohou příčit. Stále trvám na tom, že má pozice špeha pro nás jednou může být klíčová."
„Ne, klíčová bude má Divoká magie, až se s Voldemortem setkám," odporoval mu Harry zatvrzele. „Už to dělat nemusíš, Severusi. Vlastně už delší dobu přemýšlím nad tím, že bych byl mnohem klidnější, kdybys to nedělal."
„To přece nezáleží na tobě-"
„Myslím to vážně, je to čím dál nebezpečnější. Voldemort je pořád podezíravější. Může na tebe udeřit, může na všechno přijít-"
„Jsem opatrný!"
„V tomhle nemůžeš být nikdy dost opatrný! Ne před Voldemortem! A co bych si pak počal já? Můžeme teď udělat správnou věc! Můžeme Voldemortovi zasadit ránu tím, že ho připravíme o jeho nejbližší Smrtijedy!"
„Harry," povzdechl si zase Severus. „Už padlo rozhodnutí-"
„Ale no tak!"
„Harry, to stačí," klidnil ho Severus trpělivě. „Měj zrcátko při sobě. Během dopoledne ti zavolám.
„Mrzí mě to," řekl na závěr tišším hlasem Harry. Severus prozatím nepochopil Harryho slova v tom pravém smyslu. Domníval se, že mluví o Severusově rozhodnutí. Jenže už zanedlouho pochopil, že se Harry omlouval za to své.
*****
Až do poslední chvíle si Harry nebyl na sto procent jistý. Když celý šestý ročník postával na nádvoří, kam již dopadaly teplé sluneční paprsky, ještě stále váhal. V jednu chvíli se setkal s Malfoyovým pohledem a neuniklo mu, že je jeho úhlavní nepřítel bledší než obvykle. S nikým nekomunikoval, jen tak tam stál a zíral na Harryho.
„Och, já jsem tak nervózní," uslyšel vedle sebe promlouvat Hermionu.
„Když ty jsi nervózní, tak jak se máme cítit my ostatní?" nechápal Ron a otočil se k Harrymu. „Co ti je? Hele, nezdá se vám Malfoy nějakej divnej?"
„Chová se podivně už několik dní," odpověděla Hermiona a sjela Malfoye pohledem. Ten, když si toho všimnul, se raději otočil. „Nevšímejte si ho," mávla rukou dívka, ale to už se začali všichni otáčet ke vstupním dveřím, kde se znenadání objevil Brumbál.
„Klid, prosím!" vyzval všechny dotyčné zesíleným hlasem. „Některé nejspíš potěším a některé zklamu. Dnešní zkoušky z Přemisťování jsou zrušeny!" Nádvořím se začal ozývat převážně šťastný hlahol. „Zkoušející z ministerstva měl menší nehodu. O náhradním termínu budete všichni včas informováni vedoucím své koleje. Užijte si volný den," popřál všem Brumbál a studenti začali nadšeně tleskat.
Většina se vydala na pozemky, protože počasí dnes přímo svádělo k pobytu na čerstvém vzduchu. Harry ale podle Severusova přání vyrazil do hradu. A u vchodu se srazil s pospíchajícím Malfoyem. Kdyby Harry nevěděl, že ho chtěl zanedlouho předat k nohám Voldemortovi, bylo by mu ho možná i líto, protože se tvářil více než žalostně. Malfoy na okamžik zaváhal, když se s Harrym střetnul, ale hned se zase vydal do kroku a to přímo k Severusovi, jenž postával v chodbě kousek opodál. Harry pak už jen sledoval, jak spolu ti dva odcházejí. Ne, nebyl z toho nadšený.
„Jdu do věže," oznámil Harry svým přátelům, a i když chtěl jít Ron také ven, nakonec jim podlehl. Usadili se ve Společenské místnosti, kde se od nich ale Harry odpojil s tím, že si jen pro něco skočí do ložnice.
Vyběhnul tedy rychle schody a ocitnul se v opuštěné ložnici. Opět zamířil k oknu a zadíval se k Prasinkám. Má to udělat? Věděl, že Severus bude zuřit. Možná ho bude nenávidět. Jenže Harry bude nenávidět sebe, když nezasáhne. Nervózně začal přešlapovat po pokoji, až nakonec skončil u svého nočního stolku s novinovými výtisky v ruce. Rozhodnul se.
Novinové články odhodil na postel, z kufru si vytáhnul neviditelný plášť, který si oblékl, a přemístil se do Prasinek poblíž Tančícího koně.
*****
Severus už nějakou dobu Draca přesvědčoval, že se o jejich plánu nikomu ani slovem nezmínil. Draco byl zničený. I když si uvědomoval, že to nebyla jeho chyba, obával se reakce svého otce a především tety Bellatrix. Ta ho určitě bude podezírat a bude ho obviňovat z toho, že se před někým prořeknul, a proto to skončilo fiaskem. Její špatná nálada z několikahodinového čekání jí navíc určitě nepřidá.
„Možná bych jim mohl poslat sovu," napadlo nakonec zoufalého Draca. „A v dopise bych jim vše vysvětlil."
„To není špatný nápad, Draco," schvaloval mu jeho rozhodnutí Severus a podal mu brk a pergamen. „Napiš, že zkoušky zrušilo samotné ministerstvo. Z toho by tě těžko někdo mohl chtít obviňovat."
„Znáš Bellatrix," prohlásil Draco pochybovačně, ale i přesto se pustil do psaní. Severus se omluvil a odešel do ložnice. Začaroval stěny, aby ho Draco nemohl slyšet a vytáhnul své obousměrné zrcátko.
„Harry Potter," řekl zřetelně a čekal, až se objeví tvář jeho synovce. Jenže ta se neobjevila. „Harry Potter," řekl znovu, ale ani nyní se jeho pokus nesetkal s úspěchem. Zkusil to ještě třikrát a nic. To už začal mít neblahé tušení. Vzpomněl si přitom na Harryho poslední slova, která mu dnes věnoval, a udělal to, co si nemyslel, že by kdy udělal.
„Ronald Weasley." Tentokrát Severus nečekal dlouho a v zrcátku se objevila zrzavá hlava Harryho nejlepšího přítele. Jaké štěstí, že svým přátelům Harry při předání doporučil, aby i oni nosili zrcátka stále při sobě. Kdyby nebyli v takové situaci, Severus by se jeho šokovaným výrazem nejspíš dobře bavil. Místo toho však ihned udeřil. „Kde je Harry?"
„A- co –cože?" vykoktal Weasley zmateně.
„Kde je Harry?! Je s vámi?"
„On... šel do pokoje," odpověděl stále zmatený Weasley.
„Jděte se přesvědčit, jestli tam doopravdy je," přikázal Severus.
„Cože?"
„Jste snad hluchý, Weasley?! Ihned běžte do vaší ložnice a zkontrolujte, zda se tam váš přítel nachází!" zakřičel na něj vztekle Severus.
„Jasně," odpověděl s vytřeštěným výrazem Weasley a utíkal do pokoje. Dlouhé ticho, které ovšem po běhu po schodech zavládlo, nevěstilo nic dobrého. „Harry?! Harry!" uslyšel Severus volat Weasleyho na druhé straně zrcátka. Severusovy nejhorší obavy se začaly potvrzovat. „Harry!"
„Tak je tam?" zeptal se Severus ostře a nevěřícná tvář Weasleyho se opět objevila v zrcátku.
„Asi není," pověděl nejistě.
„To jste si nevšimli, když odcházel?" vyprskl Severus vztekle, jako by snad za to mohl Weasley.
„Neodešel. Určitě ne, to bych viděl!" Jeho pohled však pořád odbíhal někam mimo.
„Co se děje, Weasley?"
„On... no... má tady na posteli-"
„Co?" chtěl vědět Severus. To Weasleyho koktání ho vytáčelo do nebes.
„Podívejte se sám. Nevím, co to znamená." V zrcátku se namísto Weasleyho hlavy objevily nějaké noviny. A Severusovi netrvalo dlouho, aby rozluštil, co jsou zač. Článek o Blackovi a seznam obětí z mudlovských Timesů. Samozřejmě, že tomu Weasley nerozuměl. Věděl, že Harry svým přátelům o těch dvou zabitých mudlech, co se za ně v Londýně vydávali, nikdy neřekl.
„Ne. Když ho nezabije Bellatrix, zabiju ho sám!" zavrčel Severus. „Weasley!" Vykulený pihovatý obličej se opět objevil v Severusově zrcátku. „Takže jste Harryho neviděl odcházet? Nemáte tušení, kdy mohl odejít?"
„Co – co to znamená?"
„Ptám se vás, jestli nevíte, kdy-"
„Neodešel! Nemohl odejít! Šel sem před čtvrt hodinou!"
„To se někam vypařil?!"
„Ale... co se děje? Kam by mohl chtít jít?" Weasley nemluvil pravdu. Severus poznal, že o Harrym něco ví, ale nechce mu to říct. Nezbývalo, než mu přiložit hůlku na krk.
„Váš nejlepší přítel se podle všeho vydal do Prasinek, kde na něj čekají Bellatrix Lestrangeová s manželem a Lucius Malfoy. Kvůli plánovanému únosu byly zrušeny zkoušky z Přemisťování, ale Harry se pravděpodobně rozhodl převzít záležitost do vlastních rukou. Právě teď může být v blízkosti třech Smrtijedů, takže pokud ho nechcete mít na svědomí, řeknete mi, jak mohl z vaší ložnice zmizet." Jen, co to dořekl, ho to ale napadlo. Jistě, mohl jít pod pláštěm...
„Přemístil se tam," oznámil mu dutě bílý obličej jeho neoblíbeného žáka. Severus se zarazil.
„Prosím?"
„Harry... se dokáže přemisťovat i z hradu," vysvětloval zkroušeně Weasley. Severus zavřel oči. Tohle bylo ještě horší, než předpokládal. Pokud šel do pokoje před čtvrt hodinou a dokázal se přemístit z ložnice přímo do Prasinek, má před Severusem velký náskok.
„Nikomu ani slovo! Jdu tam!" oznámil Severus do zrcátka a ukončil hovor. Rychlým krokem byl zpět u sebe v obývacím pokoji, kde narazil na překvapeného Draca, na kterého během hovoru s Weasleym dočista zapomněl.
„Něco se děje?" zeptal se nejistě Draco.
„Ano, děje. Musím do Prasinek." Severus byl ve vymýšlení lží vždy rychlý. „Brumbál mě informoval, že tam míří několik bystrozorů. Nevím jak, ale dostali echo, že se tam mohou nacházet nějací Smrtijedy. Jdu tvého otce a tetu varovat."
„Jak... tě informoval?" nechápal Draco.
„Máme své způsoby, ale tím tě nebudu zatěžovat. Musím hned vyrazit-"
„Jdu s tebou!"
„V žádném případě," odmítnul ho Severus. Jenže Draco se odbýt nedal.
„Musím tam jít!" trval na svém blonďatý chlapec.
„Ne. Ty zůstaneš tady a počkáš tu na mě. Vyřídím to."
„Musím jim vysvětlit, jak ses o nich dozvěděl. Nebudou ti věřit!"
„Postarám se o to, Draco. Dokážu jim to vysvětlit i bez tebe, neboj se."
„Ale-"
„Není čas! Musím jít," oznámil Severus pevným hlasem a ukazoval ke dveřím, kudy měl Draco odejít. Ten se velmi neochotně dal do kroku. „Běž do své ložnice. Budu tě poté informovat." Sám pak zamířil ke vstupní bráně, za níž se plánoval do Prasinek přemístit.
Jak svého synovce, tak i svého kmotřence poslal Severus do ložnice. Ani jeden z nich se tam však nehodlal zdržovat. Jakmile se Severus ztratil Dracovi z dohledu, rozutekl se k soše Jednooké čarodějnice, o níž slyšel, že se skrz ni dá dostat tajně do Prasinek.
*****
Harry vstoupil pod neviditelným pláštěm do Tančícího koně. Jednalo se o malý hostinec poblíž Medového ráje, který nabízel levné ubytování. Zrovna si nějaký postarší kouzelník povídal s mile vypadající recepční, takže Harrymu nečinilo žádný problém dostat se potají ke schodům a po nich do prvního patra.
Tiše jako myška došel až k poslednímu pokoji, za jehož dveřmi se měli tři Smrtjedi nacházet. Ještě pořád si to mohl rozmyslet. Ale on nechtěl. Srdce mu bilo jako splašené, ale osoba, kterou nenáviděl snad nejvíc na světě, se nacházela jen několik kroků od něj. Takže to bylo teď nebo nikdy.
Harry rozrazil nejsilnějším otevíracím kouzlem dveře, za nimiž se mu naskytnul pohled na Luciuse Malfoye a Bellatrix Lestrangeovou. Oba měli hůlky v ruce. Postávali u protější stěny a chystali se na neviditelnou osobu zaútočit, ale Harry byl rychlejší. Na jeho straně byl moment překvapení a také jeho Divoká magie. Na oba najednou použil poutací kouzlo, takže Lucius i Bellatrix byli ve vteřině svázáni na podlaze.
Harry byl ale zmatený, měl tu být ještě Rudolfus. Skoro se lekl, když se před něj najednou zpoza rohu dotyčný vyřítil. Harryho reflexy však zafungovaly. Rudolfus byl zmatený, protože nikoho stále neviděl, což hrálo Harrymu do karet. V další vteřině tak spoutal i jeho.
Harry si přál, aby byli všichni tři při spoutání i umlčeni, takže zavládlo v pokoji hrobové ticho. Bellatrix se na zemi svíjela jako šílená, ale její pouta jí nedovolovala se téměř pohnout. Harry se pro jistotu ještě pečlivě rozhlédl po ztichlém pokoji, a když se ujistil, že tam nikdo další není, zavřel dveře a na okamžik se zůstal dívat na scénu před sebou.
Na jedné straně pokoje Rudolfus Lestrange, na druhé Bellatrix a Malfoy starší. Byl to skvělý pocit. A ještě lepší, když Harry svlékl svůj neviditelný plášť a ukázal se jim. S pýchou se pousmál nad nevěřícnými výrazy svých třech vězňů.
„Zdravíčko," pozdravil je zvesela. „Slyšel jsem, že se tu chystá nějaká akce na moji počest, ale nejsem zrovna příznivcem velkých překvapení, takže jsem si dovolil přijít o něco dřív. Snad jsem vám nepokazil vaše plány. A – málem bych zapomněl." I když byli spoutáni, odzbrojeni nebyli, takže je Harry všechny obešel a sebral jim jejich hůlky. U Bellatrix se zastavil a s uspokojením sledoval, jak na něj něco křičí. Tvář měla zkroucenou šílenstvím.
„Také tě rád vidím," řekl jí Harry sladce. „Ani netušíš, jak jsem se na tuhle chvíli těšil. A připravoval," dodal a zamával jí svou hůlkou před očima. „Hodně jsem se připravoval. A už tě nenávidím tak, že kdybych chtěl, klidně bych tě na místě zabil," zašeptal jí Harry do ucha. Pak se zase vztyčil a pousmál se. Malfoy ho sledoval se zjevným zděšením. „Jak bylo v Manchesteru? Kolik lidí jsi tam zabila?" Bellatrix se najednou uklidnila, při té vzpomínce se neslyšně zasmála a hrdě k Harrymu pozvedla hlavu. „Tohle mě fakt zajímá," mávnul Harry hůlkou a vrátil Bellatrix hlas.
„Chlapešek nám povyrostl," řekla s šišláním Bellatrix.
„K tvé smůle," mrknul na ni spokojeně Harry.
„Zajímá tě, kolik prašivých mudlů jsem zabila? Tolik, že to ani nedovedu spočítat!" protáhla Bellatrix a následně se tomu začala hystericky smát. „Jsem nejvěrnější služebnicí našeho Pána!" vykřikla ještě pyšně. Harry se však tomu zasmál.
„To má teda Voldemort fakt štěstí. Teď nevím, jestli mi ho není tak trochu líto. A tam toho taky," ukázal Harry za sebe, kde ležel spoutaný Bellin manžel. Tvář Smrtijedky zrudla hněvem.
„Jak se opovažuješ vyslovit jeho jméno!"
„Pokud vím, tak Voldemort se ve skutečnosti jmenuje Tom Raddle," oznámil jí Harry s úsměvem. „Po svém mudlovském otci."
„Lháři!" ječela na něj Bellatrix jako zběsilá.
„Tohle je vážně směšné. Já tu vaši ideologii prostě nechápu, ale to je teď asi jedno. Nebudeme ztrácet čas řečmi, že?" protočil Harry ukázkově hůlkou mezi prsty. Najednou netušil, co chce vlastně dělat. Ale měl by se asi nějak pomstít. „Mám s tebou začít nebo si tě nechat nakonec?" zeptal se Bellatrix a i jí už se začala v očích zračit nejistota. I přesto ale chtěla Harrymu vzdorovat.
„Jsi tu kvůli mému bratránkovi, že? Chudášek náš Sirius," zašišlala znovu Bellatrix a Harrymu začala cukat ruka, v níž svíral hůlku. Obemknul ji ještě pevněji. Proč by ji vlastně nemohl zabít? Nic mu v tom přeci nebrání. Jenže takhle si to nepředstavoval, měl s ní nejdřív bojovat a ne ji zabít poté, co ji pod neviditelným pláštěm spoutá. On ji ale vlastně nechtěl ani zabít. Nebo chtěl? Zasloužila by si to! Zasloužila!
„Zabiju tě," oznámil jí Harry chladným hlasem, který zněl i jemu samému neznámě. Bellatrix zavřela pusu a lehce se zatřásla. Lucius Malfoy vedle ní zděšeně vytřeštil oči. Harry začal zrychleně dýchat. Má to udělat? Měl by to udělat! Ruka se mu slabě třásla, když zvedal hůlku a zamířil jí Bellatrix přímo do obličeje. Harry otevřel pusu, ale rychle jí zase zavřel, když se rozrazily dveře. Harry se prudce otočil a zamířil hůlkou na osobu v černém hábitu, než zjistil, že míří přímo na svého strýce.
Severus také držel hůlku namířenou na Harryho. Rychlým pohledem přitom zkontroloval stav v pokoji, a když zjistil, že všichni tři Smrtijedi jsou svázáni, pokusil se na sobě nedat znát úlevu.
Nastalé ticho protrhl až Bellatrixin hysterický smích.
„Chachááá! Má to smůlu, chlapešek náš malej!" Harry stál na místě a vyplašeně se díval do ostře řezané tváře svého strýce. Výčitky v jeho očích byly zřetelně čitelné. Tohle bolelo. Severuse zklamat nechtěl, jeho ne... Bellatrix se pořád smála, ale jakmile sklonil Severus hůlku dolů, smát se přestala.
„Pojď sem," přikázal Severus Harrymu a ukázal na místo vedle sebe. Bylo jisté, že z tohohle nebyla cesta ven. Ne bez toho, aby se neukázala Severusova pravá loajalita. Harry tedy poslušně sklonil hůlku a nejistým krokem vykročil k Severusovi.
„Ty zrádče!! Věděla jsem to! Celou dobu jsem věděla, že jsi špinavej zrádce!"
„Promiň," zašeptal sotva slyšitelně Harry. Severus pomalým pohledem přejel z Bellatrix na Harryho.
„Co sis myslel, že děláš?" zeptal se ho tiše. Harry mlčel. „Co sis k čertu myslel, že děláš?" rozkřikl se na něj Severus. „Neřekl jsem ti jasně, že máš zůstat u sebe v pokoji?! Tak neřekl?!"
„Chlapešek mě přišel zabít," pověděla Bellatrix a znovu se začala hystericky smát. Severus zůstal nevěřícně hledět na Harryho. Ten si až nyní uvědomil, jak blízko tomu skutečně byl. Ale on by to přece neudělal. On ne... V reakci na to začal slabě kroutit hlavou. Ten vyčítavý, nevěřícný pohled v Severusových očích byl ale neúnosný. „Přišel mě prý zabít, ale teď jde vidět, že od minulého roku jsme se opravdu nikam neposunuli, že, Pottříčku? Spousta řečí, ale nic z toho. Chudášku maličký, co by si můj bratránek asi pomyslel-"
„Drž hubu!" vykřikl Harry nepříčetně, otočil se k Bellatrix a s hůlkou namířenou na ni se k ní rychlým krokem vydal.
„No tak do toho!" pobízela ho Bellatrix. „Jestli jsi velkej kluk, tak to udělej!"
„Zabiju tě!" zařval znovu Harry, ale to už ho Severus chytnul za rameno a táhnul ho zpět.
„Chce tě jen vyprovokovat! Rozumíš?" třásl s ním, když mu hlasitě domlouval přímo do obličeje. Bellatrix se tomu ale jen dál smála. „Teď zajdeme sehnat bystrozory a předáme je ministerstvu." Harry prudce vydechoval, ale zvládnul ještě roztřeseně přikývnout. „Běž," vyslal ho ke dveřím a sám chtěl ještě Bellatrix umlčet, než odejdou, ale hluk ve dveřích ho donutil se ještě otočit.
Z toho, co spatřil, se mu orosilo čelo. Mezi dveřmi právě Harry narazil na Draca, který mu vytrhnul z ruky hůlky a odstrčil zpět do pokoje. Harry musel být ještě v šoku, když na Draca nestihnul ani zareagovat. Nejspíš tam někoho, stejně jako Severus, vůbec nečekal.
Dracův pohled padnul na Severuse a následně na spoutaného otce a tetu. Strýce Rudolfuse přehlédnul. V ruce však držel hůlkou, kterou rozvázal svého otce dřív, než stačil Severus zareagovat.
„Draco!"
„Draco!"
To vykřikli naráz jak Severus, tak Lucius. Severus se bleskurychle otočil a namířil na Luciuse.
„Co to děláš?" zeptal se Draco zmateně a nechápavě přeskakoval pohledem mezi Severusem a svým otcem. „A co tu dělá on?!" ukázal hůlkou na Harryho, který neozbrojený postával vedle něj. Ruku s hůlkou už Draco nesklonil.
„Severus je zrádce!" řekl opovržlivě Lucius.
„Zradil našeho Pána! Slouží tomu starému dědkovi!" zaječela šílená Bellatrix, která se však stále nemohla ani hnout.
„To ne, tomu nevěřím," řekl Draco roztřeseně, ale nejistě přitom zahlížel na Harryho.
„Ten kluk věděl, že tu na něj budeme čekat a přišel nás zabít," pověděla mu se smíchem jeho teta. Draco se pomalu otočil k Severusovi, který pro změnu stále mířil na Luciuse. Kdyby chtěl, asi by dokázal naráz vyřídit jeho i Draca, ale Severus nechtěl. Musel mu to vysvětlit.
„Tys mu to řekl," obvinil ho Draco. „Tvrdil jsi mi, že to nikomu neřekneš a řekls to jemu!?" zvýšil hlas už i Draco.
„Vysvětlím ti to-"
„Proč jsi o tom Snapeovi vůbec říkal?!" udeřila však nepříčetným tónem Bellatrix. „To jsi takový idiot, že nedokážeš udělat jedinou věc sám? Jak dlouho si myslíš, že tě bude někdo vodit za ručičku?! Ale náš Pán už se postará o to, aby-"
„Ta stačí!" utnul její monolog klidným hlasem Lucius. „Draco, dej mi mou hůlku."
„Nedávej mu ji," řekl Severus.
„Podej mi mou hůlku, Draco. Míříš na Pottera. Severus si nic nedovolí."
„Nedávej mu ji!" opakoval znovu Severus. Draco nejistě kmital pohledem ze svého otce na svého kmotra.
„Jak jsi mohl, Severusi?" obrátil se k němu Lucius vyčítavým hlasem. „Považoval jsem tě za přítele, hostil jsem tě ve svém domě, učinil jsem tě kmotrem mého jediného syna! A ty se celou dobu paktuješ s ním!?" pohodil hlavou k Harrymu.
„Tvého jediného syna, kterého ses rozhodl takhle riskantně využít jen pro svůj prospěch? A pak ho předhodit Pánu Zla? I když sám víš, čeho je schopný?" reagoval na jeho slova Severus. „Jak se na sebe můžeš podívat do zrcadla? Je mi z tebe zle, Luciusi."
„Co ty o tom můžeš vědět? Nemáš žádnou rodinu! Dělám to pro jejich dobro!"
„Děláš to jen pro své dobro! Kdyby ti na Dracovi záleželo, nikdy bys ho Pánu Zla nezaprodal! Draco," obrátil se Severus k Dracovi, „nemusíš to dělat. Nemusíš sloužit Pánu Zla, ty máš na výběr! Já ti pomohu. Můžeš se mnou teď odejít a já ti slibuji, že-"
„Jak se opovažuješ vykládat něco takového mému synovi!" rozkřikl se na něj Lucius.
„Dej nám ty hůlky, Draco!!" zakřičela na něj Bellatrix. „Ihned nám je dej, rozumíš?! Nebo chceš, abychom všichni, včetně tebe, skončili v Azkabanu?" Draco vyděšeně sledoval svou tetu, ale rukama ani nepohnul. V jedné držel jejich hůlky, v druhé tu svou, namířenou na Harryho, který to celé bezhlesně sledoval.
„Ty neskončíš v Azkabanu, Draco. Neskončíš tam, pokud se rozhodneš jít se mnou. Pán Zla tuhle válku nikdy nevyhraje-"
„Ty lháři! Jak můžeš mámu synovci vykládat takové lži! Pán Zla nemá sobě rovného!" ječela Bellatrix na Severuse.
„Má," odvětil Severus a stále nespouštěl oči ze svého kmotřence. „Už budeš plnoletý, odpovědný jen sám za sebe. Jen ty se můžeš rozhodnout, jak se svým životem naložíš. Když půjdeš s nimi, zničíš si ho. Oni ti ho zničí. A já vím, co říkám, taky jsem byl služebníkem Pána Zla. Ale už nejsem-"
„Jsi špinavý zrádce! Zrádce!!!" ječela Bellatrix.
„Ty se nemusíš před nikým klanět. Ty nemusíš vraždit nevinné na povel. Jednou budeš mít sám rodinu, které budeš moci být s čistým svědomím příkladem, ne se za sebe stydět-"
„Vůbec ho neposlouchej, Draco! Jsou to jen lži!" volal na něj Lucius. „Dej mi hůlku a vše bude zase v pořádku." Jenže Draco byl evidentně v šoku a vůbec nevěděl, co má dělat. Severusova slova na něj jistě zapůsobila, ale pořád uvnitř sebe cítil povinnost vůči své rodině.
„Draco," učinil Severus krok k němu. Jenže téhle chvíle využil Lucius, který se vrhnul k nohám Bellatrix. Než stihnul Severus zareagovat, držel Lucius v ruce Bellatrixinu záložní hůlku. Severusovu kletbu už tak stihnul vykrýt.
Dracova zmatení využil Harry a vytrhnul mu svou hůlku z ruky. Tím na sebe však upoutal pozornost svého strýce, který tak nestihnul odvrátit Luciusovu kletbu a sesunul se bezvládně na zem. Zpod jeho těla začala vytékat rudá krev.
Draco i Harry na Severuse zůstali oněměle zírat, ale pak se Harry rychle vzpamatoval. Vzedmula se v něm taková vlna vzteku, že se v tu chvíli s hlukem roztříštily veškeré skleněné předměty v pokoji.
Jako smyslů zbavený začal po Luciusi Malfoyovi vrhat jednu kletbu za druhou, úplně stejně, jako to dělával v Komnatě nejvyšší potřeby. Jediný rozdíl byl v tom, že přitom Harry konečně cítil jisté zadostiučinění. Lucius Harryho kletby stačil jen vykrývat, ale tu poslední už neodrazil. Jeho tělo se odmrštilo proti stěně, po níž sjelo na zem. Lucius Malfoy zůstal ležet na zemi stejně jako Severus.
„Draco, tak dělej něco!!" ječela na něj Bellatrix. Harry si toho ale nevšímal. Vyděšeně pokleknul k Severusovi a kontroloval, jestli je vůbec na živu. Byl. „Tak dělej!" křičela dál Bellatrix. Draco mohl Harryho teď klidně omráčit. Ten si ho totiž vůbec nevšímal. Ale Draco to neudělal.
„Jsi hanba své rodiny! Ty nejsi Malfoy!" Draco se začal slabě třást. Vůbec netušil, co má dělat.
„Žije," přerušil Bellatrixiny nadávky Harry. Nevěděl, proč to řekl nahlas. Možná si myslel, že by to Malfoye zajímalo. „Musí hned na ošetřovnu." Na to chytil Severuse za ruku a otočil se k Malfoyovi, který tam pořád jen stál a ani se nepohnul. A pak to udělal. Ne kvůli Malfoyovi, ale kvůli Severusovi. Když už to celé takhle pokazil, jediné, co pro něj mohl udělat, bylo, že vezme zpět do Bradavic i jeho kmotřence.
Chytil Draca Malfoye za ruku a než stihnul Malfoy zareagovat, s oběma se přemístil přímo na ošetřovnu v Bradavicích.