"Dáma první."usmál se Hun a otevřel hlavní dveře od domu kluků.
"Tak to bys už měl vstoupit."začal se za mnou smát Myun.
Semkla jsem rty pevně k sobě ,abych se nezačala smát ,a se vstupem do domu jsem si sundala jak roušku tak i kšiltovku.
"ChanYeole ,ty smetáku ,opovaž se o tom jen zmín- čus ,Jae -it! Nakopu ti zadek ,ty potvoro."proběhl kolem mě ChanYeol a mával na mě na pozdrav ,jen tak tak jsem se vyhla jeho ruce ,protože mi málem vrazila ,a za ním naštvaný Soo.
Běžel vážně rychle a vypadal u toho doopravdy roztomile.
S obočím lehce svraštěným jsem pozorovala ,jak Yeola Soo chytl za triko ,čímž ho výrazně zabrzdil ,a potom ho začal mlátit do zad jeho malinkatou ručičkou.
Kluci je neřešili a šli si po svých.
Dokonce o SeHun odešel asi do kuchyně.
"KyungSoo?"zeptala jsem se potichu a přišla jsem k té hlučné dvojce.
"Ano?"usmál se Soo a pustil Yeola ,který ihned utekl do kuchyně.
"Já jen...chtěla jsem se zeptat...zeptat se ,kdy jedete pryč. SeHun mi celou cestu sem odmítal říct cokoliv."zašeptala jsem.
"Zítra večer."odpověděl a usmál se.
"Aha."přikývla jsem a usmála se na něj ,ale asi nebyl tak šťastný jako jeho.
Asi se fakt těšil ,až bude zase po dlouhé době zpívat.
"KyungSoo ,uvaříš něco?"vykoukl z kuchyně Hun.
Než KyungSoo stihl odpovědět ,promluvila jsem já.
"Kdy jsi mi to hodlal říct?"SeHun nadzvedl levé obočí.
"Co tím myslíš? Já ti měl něco říct?"podrbal se na hlavě.
"To jsi teda měl. Co třeba to ,že jedeš už zítra pryč?"
"No ,já...promiň. Chtěl jsem ti to říct až večer."
"No teda SeHune!"ozval se posměšný hlas Yeola z kuchyně.
"Sklapni."okřikl ho Hun a podíval se na mě smutnýma očkama.
Založila jsem si ruce na prsou a koukla na něj přísně.
V tu chvíli jsem si připadala jako jeho matka.
"Promiň ,zlato."přešel rychle ke mně a obejmul mě.
"Mhm."našpulila jsem rty a stále se tvářila rozzlobeně.
"Jsi sladká."snažil se mě políbit ,ale já mu před pusu strčila ruku ,takže mi políbil dlaň.
"Ale notak."zamračil se a já měla co dělat ,abych se nerozesmála.
Jenže mi i přes to všechno úsilí začaly cukat koutky.
"Ona se směje!"začal se chechtat KyungSoo a začal na mě ukazovat.
Zamračila jsem se na něj.
"Tak víš co? Začněme odznova."svůj zamračený obličej jsem otočila zpět na SeHuna.
"Co tím jako myslíš? Od znova?"
"M-myslím ten incidem s odletem."trošičku ustoupil.
"Tak dobře."uculila jsem se na něj.
"Super."zaradostnil se ,ale stále byl odemne dále.
"Jae ,chtěl jsem ti říct ,že zítra večer odjíždíme pryč."
"Super ,tak si to užij."dala jsem mu pusu a prošla kolem něj do kuchyně.
"Tak já tedy něco udělám."ozval se veselý Soo a doběhl do kuchyně taky.
"Takže je vše v pořádku?"zeptal se opatrně Hun z obýváku.
"Samozřejmě."plácla jsem se do čela.
Proč mi nechce věřit ,jsem s tím úplně v klidu.
Je mi naprosto jedno ,že mi to nedokázal říct dřív.
Naprosto.
Jedno.
"Jae ,chceš mi pomoct?"ozval se Soo a opatrně mi vyňal skleničku z ruky.
Asi viděl ,jak jsem byla naštvaná a jak moje ruka díky tomu dělá nebezpečně tlak na skleničku.
"Moc ráda."usmála jsem se na něj děkovně.
+++
Je to zázrak ,snad poprvé od doby ,co jsem řekla že budu vydávat každé pondělí a fakt to v pondělí vydala:DDDD
Je to kratší část ik takže se moc omlouvám 😏😁😨😢💜
Děkuju moc za reads a to všechno moc si toho(jako vždy)vážím ,jste zlata❤❤
Happy suho day everyone bba bbaaaaaa💜💜💜🌌