Ani nevěděli, kam jdou. Jen bezmyšlenkovitě tápali chodbou. Nikdo nic neříkal. Emma, vedoucí řadu, si stále přemítala ten poslední moment, kdy se jí Neal omlouval. Sice mu řekla, že mu odpouští, ale necítila to tak. Stále ji to v hloubi srdce tížilo. Věděla, že nemohli nic dělat. Nikdo nemohl tušit, co se stane a byly zde vlastně i kvůli němu. Teď, když je ale pryč, Gold se pomstí. Nezáleží na tom, kdo to udělal, prostě se zbaví všech svědků a zamete stopy. Předtím byly v nebezpečí, ale teď jsou na tom daleko hůř.
Robin a Regina šli společně za ní, držející se za ruce. Párkrát na sebe pohlédli a vyměnili si úsměvy. Vždy když se ohlédli na toho druhého, jako by vše zmizelo. Byli zde jen oni dva. Regina byla na jednu stranu šťastná. Kdyby se tohle všechno nestalo, Robina by nikdy nepotkala. Cítila se s ním tak krásně a bezstarostně. Avšak nemohla se zbavit myšlenky, co se stane, až se odsud dostanou. Budou pořád spolu? Jestli tedy se i vůbec dá říci, že jsou spolu. Nebo je to jen takové chvilkové pobláznění z jeho strany? Byla si jistá, že ona k němu cítí něco mnohem hlubšího.
Killian šel jako poslední. Přemýšlel, zdali dělají dobře. Vrhnout se někam takhle bezhlavě se mu už jednou vymstilo a nechtěl udělat stejnou chybu, jako minule. Emmu ztratil jen na chvíli a málem o ni mohl přijít navždy. Tohle bylo něco, za co Neala nenáviděl. Nehledě na to, že měl společnou minulost s Emmou, kde ji ublížil. Sice nevěděl, co se mezi těma dvěma stalo, ale uvnitř ho sžíralo pomyšlení na to, že ji nějak ranil.
Najednou Emma zastavila. Regina to nečekala a vrazila do ní.
„Sakra co to-" nestihla to ani doříct, když jí Emma ukazováčkem na rtech naznačila, aby byla ticho. Robin se s Killianem přiblížili, aby zahlédli to co Emma.
Chodba se stáčela doleva a naproti nim byly pootevřené dveře. Skrze mezeru pohlédli do pokoje z povzdálí. Seděl tam nějaký muž a něco sepisoval u stolu, který se nacházel uprostřed místnosti. Byl čelem k nim, takže museli dávat pozor, aby je nespatřil.
„Stovku na to, že to za nim je mapa tohohle místa," řekl Killian a poukázal na předmět na nástěnce, umístěné na stěně za mužem. Všichni na ni pohlédli, snažící se přijít na to, zda to není jen mapa nějakého města či něčeho jiného. V levém horním rohu mapy byl nápis „podzemí".
„Řekl bych, že to odpovídá," dodal Robin.
„Jak ale dostanem tu mapu?" zeptala se Regina.
„Prostě si ji vezmem," oznámila Emma.
---
„Nesmíš se nikde zastavit. Jakmile budeš na letišti, okamžitě nastoupíš do letadla!" zdůrazňoval August.
„Já tě tu nemohu nechat, prosím pojď se mnou," naléhala Lilith. Nechtěla ho opustit. Prostě nemohla. Byl jedinou její rodinou. Jediným člověkem, kterého měla. Její bratr jen povzdechl.
„Lily to nejde, získal jsem ti trochu času. Gold si myslí, že právě teď jedeš za ním."
Začaly jí stékat slzy po tvářích. On je setřel a řekl jí, ať se na něj podívá a ona k němu vzhlédla.
„Slibuju ti, že za tebou přijedu co nejdříve, jen tu musím ještě něco vyřešit, jasný?" Souhlasně přikývla a objala ho tak silně, jako by to bylo naposledy. Pomohl jí zavazadla uložit do kufru auta. Ještě jednou se objali na rozloučenou a on jen sledoval její auto, jak mizí v dáli.
„Sbohem Lily," zašeptal a odešel.
---
„Je tam i telefon," oznámil Killian. Nacházel se vedle muže na stole po jeho pravici.
„Můžem zavolat poldy," dodal. Regina se jen zasmála.
„A co jim jako řeknem? Halo, můžete si pro nás přijet? Jsme někde mezi jednou zdí a druhou zdí?" odvětila sarkasticky. Killian jen stočil oči v sloup a pohlédl na ni.
„Řekneme, že jsme někde v podzemí," podal na svou obranu.
„Bezva, hned jsi to lépe specifikoval, teď nás určitě najdou," řekla s větší ironií.
„Mohou nás vystopovat podle signálu ne?" zeptal se Robin.
„Jsme v podzemí, tady by tě nenašli ani kdybys v ruce držel družici," dodala Emma.
„Fajn, chápu, telefon je na nic," sdělil naštvaně Killian.
Robin přemýšlel, jak asi oni kontaktují ostatní. Musí tu mít přece nějaký zesilovač signálu nebo něco, aby dali vědět Goldovi či někomu jinému, co se tu děje. Ovšem nic nezjistí, dokud se nezbaví toho chlápka.
„Jsme čtyří a on je jeden, to by neměl bej problém. Prostě se na něj vrhnem. Něčím ho omráčíme, popadneme tu mapu a vypadnem," navrhl Killian.
„A co ten telefon? Oni přece taky nějak musí kontaktovat Golda nebo někoho, kdo jim tu šéfuje. Když můžou oni, tak proč né my?" zeptal se Robin.
„Myslím, že porozhlédnou se po tom jeho kanclu nebo co to je by nemuselo být na škodu," oznámila Emma, a všichni pohlédli na Reginu.
„Co? Chcete jako můj souhlas nebo co? Jdeme...nehodlám tu stát a čekat na smrt," a když to dořekla, Robin s Killianem do místnosti vtrhli. Muž rychle vstal, ale než si uvědomil co se vůbec děje, tak ho Killian zezadu chytil a Robin ho silně uhodil. Muž se skácel na zem a oni ho odtáhli do rohu. Emma zavřela dveře a všichni pohlédli na mapu.
„Bože...tady je teda chodeb," oznámila Regina při bližším zkoumání mapy.
Emma mezitím prohlížela stůl. Na jeho levém rohu se nacházeli nějaké papíry. Začala jimi listovat.
„Lidi," zvolala Emma. Všichni se na ni otočili a přistoupili k ní. Ona vložila Killianovi do ruky ty papíry.
„Nacházíme se 50 metrů v podzemí," oznámila, co vyčetla z papírů. Nejsou zas tak hluboko. Proč by někdo stavěl něco, kam by se mohl prakticky dostat každý? Když podával Killian papíry Robinovi, tak se zarazil.
„To je skoro jak metro," a pohlédl na něj.
„Není to na to moc hluboký?" zeptala se Regina.
„Může být i takhle hluboký, ale tohle jako metro moc nevypadá," dodal Robin. Emma se na chvíli zamyslela.
„A co když je tohle postavený pod metrem?" oznámila.
„Ale žádné metro jsme neslyšely...leda-" v tom Robin Reginu přerušil, „leda že to metro už nefunguje. Když už ho nikdo nevyužívá, tak kam lépe schovat takhle velký komplex, aniž by ti tu pořád něco jezdilo nad hlavou."
---
Vystoupila z auta a mířila směrem na letiště. Najednou ale něco ucítila na zádech. Zbraň.
„Teď půjdeš hezky se mnou zlato," řekl mužský hlas a chytil ji hrubě za paži a táhl ji do svého auta. Sedla si na místo řidiče a on vedle ní jako spolujezdec se zbraní stále namířenou na ní.
„A teď si někam zajedeme," a když to dořekl tak nastartovala auto. Věděla, kdo ho poslal. Strašně se bála, ale snažila se to nedat na sobě znát. Snažila se myslet na Augusta. Co bude dělat až zjistí, že ona nedorazila na to místo? Co jí teď asi udělají, spíš co jí udělá Gold? Pokračovali po dálnici asi hodinu, než sjeli na nepříliš průjezdnou cestu. Venku už byla tma a zima. Muž ji najednou přikázal zastavit. Nikde nic nebylo než jen les. Přepadl ji hrozný strach. To ji tady jako teď zastřelí? Řekl ať vystoupí z auta a ona tak učinila. Ovál ji studený vítr. Kvůli tmě nebylo vidět ani na krok. Najednou jejich směrem přijíždělo lesem další auto. Pomalu zastavilo a zhaslo světla. Z místa řidiče vystoupil Gold. Když se ale ohlédla za něj, tak spatřila Augusta.
„Auguste!" zakřičela a chtěla se za ním rozběhnout, ale muž co jel v autě s ní, ji zastavil. Její bratr z auta vystoupil a byl v obličeji celý zkrvavený.
„Lily," povzdechl úlevou, že ji nic neudělali.
„A co to tu máme," řekl Gold s úsměvem, „že by malé rodinné shledání?" Když August vystoupil z auta, dva muži co v něm jeli také, ho drželi.
„Nech ji jít, ona s tím nemá nic společnýho to já," snažil se bránit svou sestru.
„Ne!" zvolala Lilith, „byla to moje vina!" Snažila se o to samé co August. Bránit svého bratra. Gold se jen škodolibě zasmál a ze svého kabátu vytáhl zbraň. Namířil ji Lilith na hlavu.
„NE!" vykřikl August a snažil se z úchopů mužů vymanit.
„Protože jsem tak hodný," řekl Gold sarkasticky, „zabiju vás oba. Ale jeden z vás uvidí umírat toho druhého," a začal se hlasitě smát.
„Tak kdo to bude?"
No pěkně se nám to tu rozjelo.....tak co myslíte, koho zabije jako první? A zabije je nebo se z toho dostanou? Řeknu vám teda, že tahle kapitola mi dala docela zabrat :D