Nemůžu žít bez tebe,
proto pláču v koutě schoulená.
Andělský pláč snáší se z nebe,
aspoň vím, že nejsem sama.
Něco krásného cítím k tobě,
to co jsem nechtěla, aby se stalo.
Ty se ale věnuješ jen sobě,
mé tělo už to vzdalo.
Mé pocity ale tělu odporují,
andělé s nimi souhlasí.
Pláčem se mnou plují,
a ty tomu říkáš "ošklivé počasí".
Tělo s pocity se rve,
ale srdce všechno odnáší.
Pocity vyhrály v téhle hře,
andělé mě stále unáší.
Po dlouhé době další báseň. Chci teď přidávat častěji, tak se mi to snad povede a doufám, že to aspoň někdo budete číst. Díky za všechno! ❤