Vzal jsem si své sako a vyšel rychlým krokem k mé Audině. Nastoupil jsem a vyjel. Nezáleželo na to jak rychle jsem jel, nezáleželo na tom jestli někoho můžu srazit či ne, nezáleželo na tom, že jsem neměl pás, nezáleželo na mě, ale na ní.
Za pár minut jsem byl před skladem, vystoupil jsem a pro jistotu si z přihrádky vzal zbraň. Člověk nikdy neví, obzvlášť né u takového parchanta.
Nasadil jsem kamennou tvář a vstoupil. Viděl jsem jak se Danielle směje a plazí se po něm?! Jako vážně?!
,,Ehm" zakuckal jsem.
,,Justine, bratře máš moc milou holčičku" ušklíbl se.
Přišel jsem k ní blíž a všiml si jejich rozšířených zorniček.
,,Ty si ji něco dal?!" vykřikl jsem.
,,Neřvi po mě kurva!" postavil se a tím ze sebe shodil Dan, která dopadla tvrdě na zem. Smála se tomu.
Z kapsy jsem vytáhl veškeré peníze, které jsem mu dlužil a hodil je na stůl. Vzal jsem Danielle do náručí a odcházel.
,,Ještě se uvidíme" zavolal za námi Styles s tím jeho přiblblým ksichtem.
Posadil jsem jí vedle sebe a sám si sedl. Zařadil jsem rychlost a vyjel domů.
,,Proč si mě odtamtud vzal? Proooč? Mě bylo dobře! Jsi tyran!" vykřikla.
,,Tyran jo? Tak povídej co ještě jsem" zamračil jsem se.
,,Jsi hovado! Jsi nechutné zvíře! Jsi prostě zakomplexovaná osoba! Nesnáším tě, ale nechci odejít protože nemám kjam- hihi a ještě něco, jsi prostě debil, kterého nikdo nemá rád. Ani tvůj pes" můj krevní tlak stoupal. Pořád výš a výš.
,,Zatím co Harry je hodný, dokázal mi zlepšit náladu bručoune" vyplázla jazyk.
,,To si vyřídíme doma" řekl jsem chladně a zastavil na příjezdové cestě.
Vytáhl jsem jí z auta a šel s ní domů. Pomalu jsem vyšel schody a uložil ji do postele. Danielle nechtěla spát, ale později se tomu poddala a usnula. Přinesl jsem ji kýbel k posteli a šel dolů do obýváku.
Harry
Měla strach. Byla tak roztomilá. Byla roztomilá, když byla nejistá. Být na jejím místě tak už dávno brečím a prosím o život. Nad tou myšlenkou jsem se uchechtl.
,,Co se směješ?" zamračila se.
,,Jsi sladká. Máš žízeň?" zazubil jsem se. Vůbec mě to popravdě nezajímalo, ale chtěl jsem jí trošku nabudit.
,,Ano" přiznala.
Dvakrát jsem luskl na jednoho z mých goril. Už věděl co to znamená.
Na stolek dal vodku s trochou pervitinu. Chtěl jsem ať je v lepší náladě. Chtěl jsem ať je odvážná.
Znám jí a ona zná mě, ale nepamatuje si to. A taky nesmí.
Jednoho dne bude vše jaké bylo. O to se postarám.