(Editováno)
,,Přísahám bohu, že mi právě někdo promluvil uvnitř hlavy," vyhrknu na Thomase, když se mi konečně podaří ho najít u houpacích sítí. Je sám a teď na mě překvapeně kulí oči - ne nechápavě nebo zmateně, jen překvapeně - a to mě samotnou taky překvapí.
Trvalo mi pár minut, než jsem se vzpamatovala, a potom jsem se dalších pár minut přesvědčovala, že se mi to nezdálo - následně jsem dospěla k rozhodnutí, že to nesmím nechat jenom tak, vyškrábala jsem se na nohy a zamířila na Plac. Šla jsemprvně za Newtem, protože jsem pochopitelně zvyklá první se o všem radit s ním - ale pak mi došlo, že on je ta poslední osoba, o kterou právě teď stojím. Náhle mi jakékoli myšlenky na to, že se mezi námi nic nezmění, připadaly naprosto nemožné.
Tak jsem se vydala hledat Teresu a Thomase, a jelikož jsem chlapce zahlédla jako první, stojím teď před ním a koušu se do rtu.
,,Bylo to..." snažím se mu to objasnit a koušu se přitom do rtu, ,,...bylo to, jako by tam prostě... byla. A hned na to byla pryč."
,,Žena?" ověřuje si Thomas a nervózně si prohrabuje krátké vlasy.
,,Jo," přitakávám.
Thomas přešlápne z nohy na nohu. ,,Nemohla to být Teresa?" vypadne z něj potom a nejistě se na mě podívá.
,,Ne," odpovídám okamžitě. ,,To určitě ne... počkat, cože?"
Thomas se nervózně zhoupne na patách. ,,Občas..." začne a ztlumí hlas do šepotu. ,,...občas se mnou mluví v mojí hlavě."
Obočí mi vyletí vzhůru a já na něj šokovaně mrkám. ,,Cože?" zopakuju vyjeveně.
Thomas se zatváří, jako by byl stokrát radši někde jinde, zachmuří se a pohledem hypnotizuje zem. ,,Nejsme si jistí, jak to funguje. Jí to jde, ale nedokážu jí odpovídat. Zatím. Snažím se o to, ale-"
,,To jako, že jste telepati?" vykulím oči a koukám na něj jako na zjevení.
,,Říkáš to, jako bychom byli nějaký příšery," ušklíbne se běžec.
,,Proč jste to nikomu neřekli?" vydechnu a zamotá se mi hlava, tak na chvíli zavřu oči.
Telepati. To tomu fakt dává korunu.
,,Ale řekli," krčí chlapec rameny. ,,Kápové to vědí. Ale upřímně, co s tím jako máme dělat? Je to totálně k ničemu, pokud mi Teresa teda nezpívá v hlavě ukolíbavky na dobrou noc." Další úšklebek.
,,Ale v mojí hlavě nemluvila Teresa," namítám. ,,Byla to nějaká... žena. Určitě ji neznám, tím jsem si jistá."
Thomas na mě dál upírá znepokojený pohled a já se neklidně ošiju. ,,Měli bychom to říct kápům," zhodnotí to potom, bere mě za ruku a táhne mě k domku běžců. Cestou narazíme na Chucka.
,,Hele!" zvolá, protože ho málem povalíme. ,,Umýval jsem za tebe okna, nádhero!" volá za mnou.
,,Máš to u mě!" řvu zpátky, umývání oken je ale to poslední, co mě trápí.
Thomas otevře dveře do domku běžců a musí mě přidržet, protože zakopnu o práh. Zvednu zrak a zjistím, že se uvnitř nachází Newt, Minho a jeden další běžec, kterého neznám jménem. Sklánějí se nad něčím velkým na stole a jakmile k nám zvednou pohledy, Minho okamžitě chytá za sebe pro nějaké prostěradlo a přehazuje ho přes objekt, který zřejmě sledovali.
Není ale dost rychlý a já tu věc zvládnu identifikovat jako zmenšený prototyp labyrintu.
,,Ty debilní frasáku!" utrhne se Minho okamžitě na Thomase. ,,Nechceš sem pozvat ještě někoho, aby si to tu prohlídnul?!"
Newt se narovná a sjede mě pohledem od hlavy až k patě. Polknu obrovský knedlík, co se mi udělal v krku, a uhnu od něj pohledem.
,,Máme problém," prohlásím a vymaním svou ruku z té Thomasovy.
,,Jo, těch tady máme poměrně víc," povzdechne si ten další kluk a já se nervózně zachvěju.
,,Pamatujete, jak jsem říkal, že na mě Teresa mluví v hlavě?" ozývá se Thomas a všichni se na něj podívají.
,,Jo, něco takovýho člověk těžko zapomene," oboří se na něj Minho.
,,Stalo se mi to taky," vložím se do toho zase. ,,Někdo na mě mluvil telepaticky."
Minhova pusa málem klapne o podlahu, jak ji na mě otevře, a Newt si neklidně přešlápne. Nakrčí čelo.
,,Thomas na tebe mluvil telepaticky?" ptá se a v jeho hlase nejde poznat vůbec nic.
Vrhnu na něj pohled. ,,Ne," odpovídám. ,,Nebyl to on ani Teresa, ale nějaká žena. Potom, co jsi odešel, jsem ještě... zůstala v lese a najednou mi promluvila v hlavě."
,,Co říkala?" chce vědět Minho.
,,Něco o tom, že si mě brzo vezme zpátky. Nebo tak nějak," prohlásím a neklidně si obejmu rukama paže. ,,Už si nejsem jistá. Byla jsem z toho tak trochu šokovaná, víš?"
,,Za to mě už asi nedokáže šokovat absolutně nic," povzdechne si Minho.
,,Co budeme dělat?" ptá se Thomas a přelétává pohledem z jednoho přítomného na druhého. Minho mě zamračeně sleduje a pak krčí rameny.
,,Co můžeme dělat? Je zase jenom nějakej frasnej trik Tvůrců, aby nám dokázali, že nad náma mají totální moc."
,,A mají nad náma totální moc?" zeptám se tiše.
Thomas, Minho i ten další kluk se zatváří nejistě, ale Newtova tvář ztvrdne hněvem.
,,Ne," odpoví mi a založí si ruce na hrudníku. ,,To zatraceně nemají. Ale Minho má pravdu - s tímhle nic nenaděláme. Jenom tě prosím, abys nikam nechodila sama. Vždycky buď ještě s někým. Pro případ, že by to s tím braním zpátky mysleli doslova. Jasné?"
Přikývnu a polknu, když Minho přeletí pohledem mezi mnou a blonďákem a zatváří se nechápavě. Nejspíš mu neuniklo, že se nevydržím dívat Newtovi do obličeje déle než pět vteřin. Navíc i on nervózně tiká nohou a odvrací ode mě zrak.
Jak mám být schopná na něj mluvit, jako by se nic nestalo?
Přistihne mě, jak ho pozoruju, a já si promnu rukou čelo, abych před ním schovala obličej.
,,Půjdu s tebou za Chuckem," nabízí se Thomas a já zase kývnu. Rozpačitě se usměju na Minha a toho kluka, co ho neznám jménem. Další pohled na Newta už radši neriskuju a následuju Thomase k místu, kde jsme Chucka viděli naposledy.
,,Mluvila na tebe Teresa, i když jsi byl v labyrintu?" ptám se ho, když jsme sami.
,,Ne," odpovídá. ,,Říkala, že se snažila, ale něco ji nechtělo pustit dál." Zavrtí hlavou, jako by to všechno bylo hrozně složité a on se v tom nedokázal zorientovat. No, určitě není sám.
Chucka najdeme u houpacích sítí. Sedí tam a vyřezává si ze dřeva malou figurku - užasle zamrkám a chci ho požádat, aby mi ji ukázal, on ji ale popadne a strčí si ji za záda.
,,No to je dost," odfrkne si, ale na tváři se mu roztáhne široký úsměv.
,,Děláš, jako by ses tady zrovna neflákal," popíchne ho Thomas a Chuck se na něj zamračí. Na tváři má šmouhu, která vypadá jako od krve, ale při bližším zkoumání dojdu k závěru, že je to pozůstatek jahody. Vezmu rukáv a chytím ho za hlavu, abych mu ji mohla otřít.
,,Necukej sebou, frase. Chucku, ty seš fakt nehorázný čuně," hudruju, když mu drhnu tvář, až mu z toho celá rudne.
,,Au," stěžuje si. ,,Thomasi, udělej něco!"
,,Děláš si srandu?" valí na něj Thomas hnědé oči. ,,Holkám se nemůžeš jenom tak postavit. To je pravidlo číslo jedna."
,,Vidíš?" říkám se smíchem. ,,Tak nemelduj."
Zrovna se už chystám skončit, když postřehnu tu jejich rychlou výměnu pohledů. A vzápětí na mě dopadá vlna vody z kbelíku, co Thomas zvedl ze země.
Zalapu po dechu a slyším, jak Chuck heká smíchy.
,,To snad nemyslíš vážně," vyhrknu.
Ale Thomas na mě jen vyzývavě zakmitá obočím - v další sekundě zvedá kbelík a běží s ním k nedalekému kohoutku, aby ho znovu naplnil. Na nic nečekám a s jekotem vybíhám pryč od něj.