Trocha klidu k sebereflexi nebyla dopřána nikomu. Sett s Kaynem si div nevykřičeli plíce, když po sobě štěkali jednu urážku za druhou, a K'Sante to prostě nehodlal nechat být a vrčel na ně na oba, aby toho nechali. Yone si prozpěvoval s rádiem, které sice jelo naplno, ale ani náhodou nemohlo překřičet byť jediného mluvícího cestujícího.
„Měl by sis někdy očistit uši, když blbě slyšíš, troubo,“ opřel se do hromotluka Kayn a vyplázl na něj jazyk. Samozřejmě to doplnil zdviženým prostředníčkem.
„To byla šance na opravu. Seš mrtvej. Jen počkej, až tě dostanu do –“
„Nechte toho!“ ozval se K'Sante a přitlačil Setta, který se natahoval dopředu, na sedadlo. „S vraždou na rejstříku si práci nenajdeš, Sette.“
„Neříkej mi, co mám dělat.“
„Jo, nejsi jeho máma. Ale ta je kus,“ doplnil to Kayn a zamával s mobilem.
Prasklá obrazovka mohla patřit komukoli, snad jen Yone je dost opatrný na to, aby byl jeho mobil ve stavu, jako by ho koupil teprve včera, ovšem foťák rozdrcený k nepoznání, gumička kolem celého mobilu, co držela zařízení pohromadě, a zezadu vyryté heslo, kdyby dotyčný náhodou zapomněl… to už zúžilo výběr.
Settovi se do obličeje nahrnula krev. Kayn pokoušel jeho trpělivost už od chvíle, co se mu představil. Je to pár dní zpátky, ani za tu dobu si však nepadli do noty. Možná proto, že jsou v podobné charakterové kategorii. Oba zkrátka musí mít poslední slovo.
„Vrať ho!“
K'Sante měl co dělat, aby kolegu na sedadle udržel. Auto sebou cuklo, když sebou Sett trhl a chytil se sedadla řidiče.
„Pokračujte v tom a otočím to!“ přidal se do hádky řidič.
„S tebou není sranda,“ zabrblal si Kayn pod nosem.
Poslední výhružka zabrala. Kayn vrátil mobil jeho majiteli a usadil se spořádaně jako normální člověk. Inu, na něj normálně, bota na sedačce musela být, jinak by si nemohl chytit koleno a z nervozity na něj klepat.
Sett mobil rychle prohlédl. Nestihl se podívat, co je vevnitř, jestli se mu Kayn nehrabal v souborech, protože na něj něco tlačilo.
V zápalu souboje urážek a prskání na sebe skupinka vzadu zapomněla, že jsou vlastně tři. Aphelios, který nejspíš právě nabyl vědomí po téměř utlačení dvěma hromotluky tlačil od sebe paže, které omezovaly jeho osobní prostor, a u toho ztěžka vydechoval.
„Sorry, nevšim jsem si tě tu, Phele,“ omluvil se mu. „Příště se ozvi.“
Němý muž otevřel ústa dokořán. Rychle je zase zavřel a loktem praštil Setta do ruky. Nepotřeboval použít sílu, stačilo, že narazil do správného místa. Sett se posunul co nejblíž dveřím a za neustálého mnutí paže propaloval nového vyzyvatele pohledem.
„Tak bacha, hezoune, jestli se chceš prát –“
„Sette!“
„K'Sante!“ ozval se Yone.
„Ale já… to oni… to nemůžeš!“
„Uklidněte se. Jste jeden velký chaos.“
„To ti mohlo dojít, že to tak dopadne,“ přidal se do rozhovoru Kayn. Zněl pozoruhodně rozumně. „Kdes je posbíral, co?“
„V karaoke baru,“ odvětil Yone bez zaváhání, „a přes inzerát.“
„A ty ses sem dostal jak, šašku?“ zajímal se Sett.
Bylo to spíš popíchnutí, ve skutečnosti mu to bylo fuk. Ale bylo to lepší než sedět v tichu. Měl pocit, že jeho spolusedící s ním moc mluvit nebudou.
„Přes tvoji mámu.“
„Já ho fakt zabiju.“
„A zdržel jsem se, protože jsem ještě byl u mámy tady tupý hory svalů,“ kývl ke K'Santemu.
„Pomůžu ti zbavit se těla,“ přešel K'Sante na druhou stranu.
Vypadalo to, že i Aphelios měl něco na srdci, ale ať kolem sebe pohazoval pažemi jakkoli, ty dvě šelmy, co si vyhlédly urážející bestii sedící na místě spolujezdce, nikdo mu nevěnoval pozornost.
„Kayne,“ oslovil ho Yone, „zpívej.“
„Před těmahle amatérama? Jejich panenský uši by penetraci mojim nádherným hlasem nepřežily.“
„Má tě v hrsti. Zpívej. Nebo to opravdu otočím a se skupinou je konec.“
K překvapení všech – mimo Yoneho, ten o svých přesvědčovacích schopnostech nikdy nepochyboval – se ozvalo tiché broukání. Kayn u toho poklepával o palubní desku a zdálo se, že se chystá na silnější ránu, ale zarazil se těsně nad kusem plastu.
A pak spustil tak tiše, že to nikdo neslyšel. To se tak moc styděl, nebo se vskutku bál o uši jeho kolegů? Každopádně tímhle přišel o Settův zájem, který se přesunul na prázdný žaludek.
„Zastavíme někde na jídlo?“ naklonil se k sedadlu řidiče.
„Máme zpoždění. Musíme tam být dřív než bratr. Něco chystá, liška jedna. Ale já mu to zarazím. Řekl jsem mu to už před měsícem, když jsem se dozvěděl, že má jeho skupina úspěch. No věříte tomu? Rapové uskupení s vokály! Že mě to nenapadlo dřív? Musel jsem to vzít do…“
Yone pokračoval, ale nikdo ho neposlouchal. Sett se staral o kručení v břiše, Aphelios se přehraboval v tašce a K'Sante bil hlavou do skla dveří. A Kayn? Ten se ztrácel ve své fantazii, kde zpíval na bezpečném místě – hezky za napařenou stěnou sprchy, do mikrofonu z hlavy za doprovodu horkých kapek rychle tekoucí vody.
„Všichni mají trauma. Jsem tu snad jedinej normální,“ oznámily doprázdna ty dvě mozkové buňky, co přežily dosavadní cestu autem.
Zašustění v něm probudilo zájem. Okamžitě se nahnul ke kolegovi, kterého předtím skoro utlačil k smrti a pak ho vyzval na souboj.
„Hej, Phele, co to máš?“
Namísto odpovědi muž vytáhl z pytlíku koláček. Provokativně jím zamával Settovi před nosem. Až poté, co hromotlukovi utekla z koutku slina a po koláčku se natáhl, schoval jídlo za škraňu jako křeček a přitlačil pytlík k sobě.
„Ale noták, přece bys mě nenechal o hladu. Pořád rostu, jsem ve vývoji.“
„… a pak si řekl, že je dobrý nápad se sbalit a odjet na měsíc na turné. Beze slova! Doma mi nechal jen špinavé prádlo a všude se válely krabice od pizzy a lahve od…“
„… probuzeni v ruinách, z ozvěn bolesti, truchlíme… truchlíme…“
„Mám hlad!“
„Proč já, proč já, proč já,“ střídalo se s ranami hlavou o dveře.
...
Auto se po úmorné půl hodině jízdy zastavilo na parkovišti u supermarketu. Řidič, který se stačil vypovídat ze všech životních trablí, vystoupil z vozu o několik starostí a tajemství lehčí. Hned po něm se ven protlačil i v kontrastu s předchozím stavem hodný a milý Kayn, usmívající se na dopravní značku zákazu stání. Zadní sedadlo se vyprázdnilo jako poslední.
„Budeš litovat, děláš si mocného nepřítele, skrčku,“ brblal Sett, kterého Aphelios tlačil ven z auta.
„Jsme tu všichni? Všichni jízdu přežili? Zapomněl jsem nás počítat,“ pokusil se Yone odlehčit situaci vtípkem, po němž se krátce zasmál.
Sett se zastavil na půlce cesty ze dveří jen proto, aby mohl Yonemu věnovat jeden z významných pohledů mladší generace. Dokonce i Aphelios netlačil nohama do hromotlukových zad, aby se vysvobodil ze zajetí vydýchaných sedaček, a vykoukl, aby se předvědčil, že to Yone vskutku řekl.
„Tátovský vtipy si odpusť.“
„Nuže, jste připraveni? Stihneme kousek představení, ale náš hlavní cíl bude na pódiu.“
„Jedem na koncert, je očividný, že bude ten trouba na pódiu,“ namítl Sett.
„Máme co dočinění s popovou hvězdou. Je zvyklý na zacházení v rukavičkách a velkou pozornost. Jen aby bylo jasno, kdo bude naším posledním členem.“
„Nemáš snad na mysli…“ K'Sante se nepřinutil k tomu, aby vyslovil jeho jméno.
Kayn to dokončil. Dokonce ukázal před sebe na obrovský osvětlený billboard.
„Ezreal!“
„Tahle primadona? No to si děláš –“
Nikdo nechtěl slyšet Setta klít, tak musel padnout za oběť koláček, agresivně vražen do Settových otevřených úst.
Takže byli venku všichni. Nastoupení a snad připraveni na největší koncert posledních let, co není věnován Pentakillu, nebo K/DA. Tedy hned poté, co si Sett vyprosil zbytek koláčků a přislíbil skrčkovi věrnost do konce všech dní – tedy tohoto večera – a Kayn se neotřepal z vyzvracení oběda do nedalekého keře.
Cesta na stadion se odehrála bez hádek. Kayn neměl náladu mluvit, Sett s plnou pusou mluvit nemohl, protože nechtěl přijít o byť jediný drobek, a K'Sante neměl koho poučovat. Jen Yone si občas něco zabrblal do lízátka a naštvaně zavrčel na navigaci, přestože měli svůj cíl přímo před sebou.
Už z dálky slyšeli beat. Ne bubny, tohle byl jiný zvuk. A v nich pronikavý hlas. Kayn zrudl studem, když se přistihl, že si pobrukuje melodii písně, kterou si pouští v pokoji na smyčce.
Dostat se dovnitř byl ten nejmenší problém. Yone si dal tu práci a koupil jim VIP lístky do zákulisí. Snad se mu tahle investice vyplatí, nemůže si od Krále řeky, největší banky v okolí, půjčovat donekonečna. Jednou zapomene na splátku a Pyke si přijde pro jeho hlavu. Respektive sbírku akčních figurek. Ale v jeho očích je to to samé.
Snad všichni byli unešeni atmosférou vyprodaného stadionu. Přestože pištěly a poskakovaly zejména dívky a… jim podobná stvoření tak do patnácti let maximálně, nepřipadali si, že by sem nepatřili. Tedy dokud se obsazení na pódiu nezměnilo z energické zelenovlasé reklamy na RedAlistar na skupinku, kterou poznával jen jeden z nich.
„TRUE DAMAGE,“ zavrčel Yone a praštil si pěstí do dlaně. „Zatraceně! Předstihl nás!“
„Hm? Kdo?“ ozval se Kayn.
„Můj bratr. Vyprávěl jsem o něm v autě. To mě nikdo neposloucháte? Tohle je důležité! Jsou naše konkurence!“
„Tak popovou princeznu unesem,“ navrhl Sett.
Je zpět ve svém živlu. Jídlo mu pomohlo zapnout mozek. Ovšem s lepším nápadem nepřišel, to by po něm chtěli moc.
„Jsou dobří,“ uznale kývl K'Sante.
„My budeme lepší. Jen musíme získat Ezreala na svou stranu. A tohle by mi mohlo hrát do karet. Převzali pódium. A co se stane, když vezmeš dítěti lízátko?“
„Jsem si myslel, že to máš cigáro,“ myknul Sett rameny.
„Hypoteticky.“
„Rozbrečí se,“ na tohle stačily jen K'Santeho mozkové pochody.
„Přesně. Musíme kout železo, dokud je horké. Pojďme. Neztrácejme čas. Bude náš.“
A tak se nesourodá skupinka vydala do zákulisí. Všichni se pochlubili páskami, jimiž je Yone ověnčil ještě před vstupem, Kayn to doplnil o vypláznutí jazykem. I on se vracel do svého divokého chaotického normálu. Jediné, co trvalo, bylo prohledávání věcí. Nikdo nebyl s to pochopit, proč má s sebou Aphelios zbraň. Nakonec ho museli nechat vzadu na výslech. Jeho věrný rychle otočil, když nebylo čím platit, nechal ho v tom samotného.
Zbytek přišel právě v moment, kdy chodbou procházel jeden z těch, co převzali pódium. Yone by ho poznal, i kdyby neměl na obličeji velké X přes oko.
Ekko. Yasuova práce.
Dveře se sotva zavřely, když na ně starší z větrných bratrů vzal a otevřel je. Hlas, co se ozval zevnitř, se ani trochu nepodobal té energické bombě z pódia. Zněl zničeně.
„Přeji dobrý večer, Ezreali. Jsem Yone. A tohle je Heartsteel. Tedy, většina z něj. Přišli jsme s nabídkou hlavní star naší skupiny. Rozumím, pokud si to budeš chtít promyslet –“
„Budu slavnější než oni?“ přerušila ho hvězda dnešního večera.
Yone se usmál. Ne mile, ale podle. Přesně na tohle čekal. Bratrovi vyfoukne tohle eso.
„Udělám z tebe nesmrtelnou hvězdu, jejíž sláva nikdy nevyhasne.“