--pohled Laury--
Zrovna skládám kousky oblečení do kufru. Musím ho znova složit, protože se všechno válí pomuchlané na zemi, díky klukům, kteří ho včera rozházeli po celém pokoji. A pokud jde o ně dva, tak se asi už pět minut dohadují před mým pokojem, kdo zaklepe.
,,Lauro, otevři ty dveře. My víme, že jsi vzhůru." ozve se Tobyho hlas a následné zaklepání.
,,Slyšeli jsme budík. Tak nedělej, že spíš." dodá po chvíli Dan.
Jakmile jsem otevřela dveře, vtrhli mi do pokoje jako velká voda. Já se z nich jednou zblázním.
,,Tak povídej. Jaký to včera bylo?" vyzvídal Toby a hned si sedl na postel vedle otevřeného kufru.
,,Kluci, já si musím balit. Řeknu vám to potom."
,,Tak alespoň, co je ten týpek zač a jak párty probíhala."
,,To je prakticky všechno ale." usmála jsem se.
,,To je jedno. No a byl Willy v pohodě?"
,,Jo, byl v pohodě. Byl milý a dokonce mě potom doprovodil na hotel, abych nešla sama."
,,Fakt? A bylo něco?" mrkne na mě Dan.
,,Nebylo, rozloučili jsme se a on odešel."
,,Takže nic?" povzdechne si.
,,Nic. Jo a představte si, že na tý seznamce je omylem, protože mu jí nainstaloval jeho opilý kamarád. Což jen tak mimochodem mi celkem připomíná vás dva."
,,Tak to už je osud, Lar." řekne Dan, jakoby neslyšel moji narážku.
Protočila jsem očima a vrátila se ke skládání oblečení. S klukama jsme si ještě chvíli povídali a potom vyrazili na snídani.
Když jsme dorazili zpět na pokoje, do odjezdu zbývala už jen hodina. Klíče jsme odevzdali na recepci a vyrazili na hlavní nádraží. Na to, že jsme jeli s Českými drahami, vlak neměl zpoždění. A to se nestává často.
,,Lar?" zeptal se mě Toby, jakmile si sedl na sedačku v kupé.
,,Hm?"
,,Řekni nám o něm ještě něco." naléhal.
,,A co?"
,,No já nevím. Třeba, co dělá ve volným čase. Prostě cokoliv." pokrčil rameny.
,,No.. dělá hudbu pod pseudonymem KOJO."
,,To mi něco říká." zamyslel se Dan.
,,To je dost možný. Znáš určitě House get low. Jednu dobu to pouštěla tvoje ségra pořád dokola. Tak například to je od něj."
,,Ajo, jsem si to nějak nespojil."
,,No a co ta párty?"
,,Byla fajn. Polovina lidí se stačila opít během první půl hodiny, takže asi tak."
,,A ta holka, co s ním byla minulej týden v tom klubu, byla kdo?"
,,Prý kamarádka. Nic víc mi o ní neřekl."
,,Jasně, kamarádka." ušklíbl se Toby.
,,A uvidíte se s Willym zase někdy?"
,,Nevím. Nic jsme si nedomlouvali."
,,Ježiš, z tebe aby všechno člověk tahal." protočí oči Dan a začne se věnovat něčemu v telefonu.
I přesto, že se kluci už od rána vyptávají na Willyho, pořád dokola se vracím ke vzpomínce na toho kluka z balkónu. Ale proč? Vždyť se nic tak závažného nestalo. Teda až na tu větu, nad kterou stále musím přemýšlet. Co když měl pravdu? Co když se prostě nedokážu někomu svěřit až tak moc, že by mě dokázal pochopit a pomoct mi?
Ale vždyť Tobymu se svěřuji a on mi dost pomáhá. Tak proč mě to tak užírá? Proč se k tomu pořád vracím? Proč nad tím pořád musím přemýšlet?
--pohled Petra--
Sedím ve studiu a znuděně projíždím instagram. Calin s Willym a Davidem se o něčem baví, ale já je nevnímám. Stejně nemluví o ničem důležitém, takže je poslouchat ani nemusím.
,,...Hele včera jsem tě viděl s nějakou černovláskou. Kdo to byl?" zeptal se David Willyho. Okamžitě jsem zbystřil. To je určitě ta holka z balkónu.
,,Kamarádka." stejnou odpověď měla i ona. Že by to byla pravda, že spolu nic nemají?
,,A jestli se chcete zeptat na to, jestli jsme spolu spali, tak ne, nespali."
,,Ale odcházeli jste spolu, ne?"
,,Jo to jo, ale nic nebylo. Jenom jsem jí doprovodil na hotel, kde byla ubytovaná."
Takže ona není z Brna?
,,Něco mi uniklo? Jaká kamarádka?" zeptal se Calin.
,,Tys ji neviděl. Když tam byla, cucal jsi se s tou tvojí v ložnici. Bůh ví, jestli jste skončili jen u toho." rýpl si Willy.
,,Demente."
,,No a co je ta tvoje kamarádka vůbec zač?" vyzvídal Calin dál.
,,Jmenuje se Laura a je z Prahy. Pracuje v jednom klubu, kde jsme se s Marinem minulej týden ožrali. Jo a ještě dělá servírku v restauraci."
Však říkala, že párty moc nemusí. Tak proč pracuje v klubu?
,,Takže ty jsi sbalil barmanku. A ještě ke všemu nalitej. Tak to gratuluju." zasmál se Dkop.
,,Nesbalil jsem ji. Marin mi ten večer udělal profil na seznamce a naklikal mi tam asi padesát holek. No a mezi nimi byla i ona. A její kamarádi si se mnou začali psát přes její profil, protože jí strašně moc chtěli někoho najít a já jsem měl být ten, který jí pomůže se přenést přes její minulý vztah." vysvětlil.
,,Takže jsme se, podle našich milovaných kamarádů, měli spolu jen vyspat. Jenže ani jeden z nás s tím druhým nechtěl být nic víc než jen kamarád. Takže jsme si řekli, že prostě budem kamarádi. Já vztah nehledám a ona taky ne, takže asi tak."
,,Willy, tys nám dospěl. To tleskám." řekl pobaveně David.
Willy dal oči v sloup a změnil téma. To už jsem opět nevnímal, protože jsem přemýšlel na tou holkou.
Laura. Už alespoň vím její jméno. Je z Prahy, má dvě práce a očividně se dostává z nějakého rozchodu. To je asi ta věc, kvůli které byla tak skleslá.
Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem se s ní chtěl poznat víc. Něco mě k ní táhlo. Nejspíš mě jen zajímalo, co se jí stalo, že je taková odměřená, když se jí někdo začne vyptávat na něco osobnějšího. Z jedné strany ji chápu, že se o tom rozchodu nechtěla bavit, ale stačilo snad jen říct, že se rozešla s klukem. To není zase tak těžké, ne?
,,A plánuješ se s tou holkou zase sejít?" zeptal jsem se z ničeho nic.
No super. Tohle bylo vážně nenápadné, Petře.
,,Já nevim. Možná až budu v Praze." mykne rameny a dál pokračuje v debatě s klukama.
Tak to asi tak podezřele nevyznělo, když se na mě ani jeden blbě nepodíval.
Tak či tak, nic jsem nedozvěděl. Já se tý Lauře potřebuji prostě omluvit. To, co jsem řekl, jsem nemyslel vážně. Teda myslel, ale ne tak, jak to vyznělo. Prostě jsem to myslel jinak. Chtěl jsem říct, že když se někomu svěří, může jí pomoct. Ale řekl jsem to úplně jinak, než jsem chtěl. Příště budu radši držet hubu.
--pohled Laury--
Konečně doma. Klíče jsem vložila do mističky a šla si vybalit. Nebudu lhát, i když jsem byla v Brně jen dva dny, dost jsem se těšila na to až přijedu zpět do Prahy. Ale alespoň mám dalšího kamaráda. Nejlepší kamarád z něj asi nebude, ale stejně jsem ráda, že se můj velmi úzký kruh přátel o malinko rozšířil.
Zrovna, když jsem věšela tílko na ramínko, začal mi vybrovat mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy džín a podívala se, kdo psal. Byl to Willy. My o vlku a vlk hned napíše.
Willy: Čau, jsem tenhle pátek v Praze, máme tam show, tak jestli by ses nechtěla vidět. A když nám zařídíš nějakou tu slevičku v tom tvým klubu, zlobit se nebudu.
Že mě ta druhá věta vůbec nepřekvapila. Ale budu ho muset zklamat. Žádná slevička totiž nebude. Bude si to muset chudák zaplatit sám. Ještě bych to musela doplácet já a to bych se stoprocentně nedoplatila.
Celý zbytek týdne probíhal, jako každý jiný. Do práce z práce a do klubu z klubu. Nic extra. Hlavně jsem se vážně moc těšila na víkend. Sice se v sobotu ráno vrátím někdy ve dvě ráno, ale i tak se těším.
*pátek*
--pohled Petra--
,,Petře pohni, už tak nestíháme zvukovku." zavolá na mě David z auta.
,,Je to jen pět minut, aby ses neposral." křiknu na něj, když vycházím z domu.
,,Prostě dělej." řekne a zatáhne okýnko.
Abych vás zahrnul do děje. Willy má dnes v Praze show a já s Calinem tam s ním jedeme jako hosté, David jako takový náš dozor a Dominik jako DJ. Prostě klasika. Kapánek nestíháme a kvůli mně to samozřejmě vůbec není. Jenom jsem si zapomněl doma mobil, tak jsem se musel vrátit. Takže jsem pár minut zdržoval, ale jinak všechno jde podle plánu.
,,Už sedim. Spokojenej?"
,,No konečně."
-- -- --
,,Dvacet minut jsme tu už měli být. Úžasný."
,,Davide, klid. Měli jsme i věští skluz." uklidní ho Calin.
,,Ty to řešit nemusíš, tak buď zticha."
Calin nad tím jen protočil oči a odešel do klubu za Dominikem. David je už zase pěkně nervózní. Jako vždy. Ale nedivím se mu, když to tady má celé na starosti. Já bych na jeho místě měl taky nervy v kýblu.
-- -- --
Už je po show a momentálně míříme do jednoho klubu to oslavit. Já jen trochu, protože pořád nemůžu tvrdý alkohol. Takže si dám maximálně pivo. Alespoň si z toho večera budu něco pamatovat narozdíl od ostatních.
Když jsme dorazili, šli jsme si sednout do rohu. Willy někam odběhl a za chvíli přišel s plným tácem panáků. A mně samozřejmě donesl pivo. Nic jiného jsem ani nečekal.
,,Mám pro vás špatnou zprávu. Laura nám slevičku nedá." posmutněl.
Říkal Laura? Ona je tady? To je ten klub, kde pracuje? Proč to neřekl rovnou? Musím za ní. Musím se jí omluvit za to, co jsem jí řekl.
,,Hned jsem zpátky." oznámil jsem a vydal se k baru.
Když jsem přišel blíž, uviděl jsem ji. Opravdu tam byla. Tentokrát její černé vlasy měla stažené do culíku a její oční linky byli o něco méně výrazné než předtím. Slušelo jí to, i když byla zaneprázdněná mícháním drinků. Na nic jsem nečekal a rozešel se za ní.
--pohled Laury--
Jednou Margarita, dvakrát Tequila Sunrise, pětkrát panák zelený. Z objednávek mi šla hlava kolem. Na celý klub jsem tu byla jen já a Kuba, co se teprve zaučoval, takže mu to nešlo zrovna nejrychleji.
Před chvílí přišel Willy a objednal si naštěstí obyčejné panáky a jedno pivo. Rychle jsem mu je nalila a tác s pivem podala. Ani jsme si skoro nestačili říct 'ahoj' kvůli tomu frmolu, co tady je.
Zrovna, když jsem jedné slečně podávala nealkoholické Mojito, mezi davem jsem zahlédla modré oči, které se na mě upřeně dívaly. Patřily tomu klukovi se špinavě blond vlasy. Mířil přímo ke mně. Co tady sakra dělá? A jak mě našel? Vždyť jsem mu neřekla, kde pracuji. Nebo si na to alespoň nepamatuji.
Rychle jsem přijmula další objednávku, abych s ním nemusela mluvit. On se mezitím opřel o bar a se zájmem si prohlížel nápojový lístek. Doufám, že si chce jen objednat. Nechci se s ním bavit. Navíc na to nemám ani čas.
Když už na baru nikdo nebyl, pomalým krokem jsem se vydala k němu.
,,Co to bude?" snažila jsem se sebejistě zeptat.
,,Jedna omluva." Cože to právě řekl?
,,Tenhle drink v nabídce nemáme." odvětila jsem s nezájmem a dál se věnovala utírání skleniček.
,,Víš, jak to myslim. Chtěl jsem se omluvit za to, co jsem ti na tý párty řekl." Tak on se chce omluvit.
,,Neomlouvej se, měls pravdu. Vždyť se nikomu nesvěřuju, tak se pak nemůžu divit."
,,Neměl jsem pravdu a ty to víš. Já to nemyslel vážně. Nevím, co to do mě vjelo. Nemůžeme na začít od znova?" zeptal se s nadějí v očích.
,,Laura." podala jsem mu ruku.
,,Já vím. Petr." přijmul ji a potřásli jsme si.
,,Willy něco říkal?"
,,Zmiňoval se."
,,Aha."
,,Hele, ještě k tomu večeru... Promiň, že jsem se tě ptal na to, co se děje. Přišlas mi prostě smutná. Willy potom říkal, že ses rozešla s nějakým klukem. Kdybych to věděl, držel bych hubu."
No výborně, teď každý od nich ví, že mám po rozchodu. I když už dlouho, ale stejně mohl být Willy zticha.
,,Eh, jo no. Rozchody jsou blbý." mykla jsem rameny
Petr se odmlčí a zadívá se do prázdna. Jakoby nad něčím usilovně přemýšlel.
--pohled Petra--
,,Proč pracuješ tady, když nemáš ráda párty?"
Laura se na mě divně podívá a potom si povzechne.
,,Protože potřebuju z něčeho platit nájem. A tady mám plat celkem slušnej."
,,Tak si najdi něco jinýho, ne?"
,,Mám ještě druhou práci. S jednou bych ten nájem a všechny ty složenky neutáhla." vysvětlila a začala připravovat další drink.
Ani se nesnažila navázat konverzaci. To jí tak vadím?
--pohled Laury--
,,A když se o tebe tak zajímám, nechtěla by ses dozvědět třeba něco o mně?"
,,Ani ne." stručně jsem řekla.
,,Ostatní holky by se o mně prali a tebe ani nezajímá, co dělám." ušklíbne se.
,,Ani nemusí, Steine27."
,,Mě znáš?" povytáhl obočí.
,,Ne, ale támhle ty holky si celou dobu o tobě povídají."
,,Aha." řekl potichu.
Já mezitím připravovala drinky a on za chvíli zmizel někde v davu. Asi mu došlo, že to snažení se se mnou bavit, je úplně k ničemu. Neměla jsem v plánu si s ním povídat. Upřímně jsem ani nechtěla. Neměla jsem na to náladu a navíc jsme si stejně neměli co říct.
-- -- --
Když jsem čepovala už asi páté pivo v kuse, přišel za mnou znovu. Vždyť se už omluvil, tak co zase chce.
,,Kdy tady končíš?" zeptal se.
,,Za dvacet minut, proč?"
,,Pomohla bys nám s Willym a Calinem? Oba dva jsou úplně na mol a já s Davidem je sami neutáhnem."
,,A k čemu vám tam budu? Vždyť jsem o hlavu menší než ty dva."
,,Budeš jim hlídat věci. A nám taky. A pokud bude potřeba, budeš naše rezervní podpěra."
Mám jim s nimi pomoct? Vždyť jsou dva na dva. To nezvládnou nebo co? Však já jim tam budu k ničemu. Navíc si úplně nemyslím, že bych byla schopná jednoho z nich podepřít. Zase tolik síly nemám.
,,Agh, fajn. Pak za vámi dojdu."
,,Díky, jsme támhle v rohu." ukázal a odešel.
Super, ve dvě ráno budu pomáhat dopravit dva opilce na hotel. Takže místo ve dvě se dostanu domů ve tři.
-- -- --
S Kubou jsme zavřeli klub a já se s klukama vydala k hotelu. Petr měl pravdu. Měli co dělat, aby je udrželi. Calin s Willym stáli sotva na nohou. David a Petr je podpírali a já dělala podržtašku.
,,Proč se tak zlili?"
,,Protože oslavovali Willyho show." odpověděl David.
,,A proč jste se i vy neopili?"
,,Protože David řídí a já nemůžu. Proto jsem vypil jen dvě piva."
,,Aha."
,,Za čtvrt hodiny jsme tam." oznámil David a já si oddechla, že budu doma ještě před třetí. Ráda bych se alespoň trochu vyspala.
-- -- --
,,Díky, že jsi nám pomohla. Alespoň jsme se nemuseli starat o věci. A omlouváme se za to, že jsme tě do toho zatáhli." řekl David a omluvně se usmál.
,,V pohodě... No nic, tak se mějte. Zase někdy." rozloučila jsem se, ale něčí hlas mě zastavil.
,,Počkej, doprovodím tě."
Zvedla jsem hlavu a opět se dívala do těch modrých očí.
,,To nemusíš. Cestu znám a takhle chodím často. Navíc mám pepřák, takže se o mě nemusíš bát."
Ty jsi vážně umíš najít výmluvu, Lauro. Prý pepřák. Nic lepšího sis vymyslet nemohla. Ale teď vážně, ten pepřák bych si opravdu měla koupit.
,,Nebojím se o tebe.."
Aha. Dobré vědět.
,,..Ale ty jsi nám pomohla, tak já teď pomůžu tobě. Ze slušnosti."
,,To je dobrý, zvládnu to sama." otočila jsem se a odešla pryč z hotelu.
Rychle jsem kráčela ulicemi Prahy, abych byla co nejdřív doma. Dnes byla celkem zima, myslela jsem, že v té mikině umrznu... Už jen deset minut a budu v teple.
Po chvíli jsem za sebou uslyšela kroky. Pootočila jsem se a zjistila, že za mnou jde celkem rychle vysoký muž. Přidala jsem do kroku a on bohužel taky. Doprdele, proč jsem se nenachala doprovodit.
Uviděla jsem přijíždějící tramvaj a v duchu doufala, že ten člověk zrychlil jen kvůli tomu, aby do ní stihl nastoupit. Bohužel nic, ten muž se ke mě blížil pořád víc a víc.
,,Kde máš přichystanej ten pepřák?" zeptal se někdo vedle mě. Polekaně jsem se na dotyčného podívala. Petr? Kde ten se tu vzal?
,,Co tady děláš? Nemáš být náhodou na hotelu a starat se o svoje kamarády, který mají v sobě alkoholu víc než celá hospoda?"
,,Jel jsem tramvají, protože jsem si chtěl provětrat hlavu." řekl a ani se na mě nepodíval.
,,A tos chtěl vystupovat zrovna tady?"
,,Ne, ale viděl jsem tě, jak skoro běžíš před tím chlápkem, tak jsem vystoupil a řekl si, že tě doprovodím."
,,A já ti už podruhý dneska říkám, že to zvládnu sama."
,,Jasně. Úplně jsem teď viděl, jak sebevědomě jdeš po tý ulici a toho týpka se vůbec nebojíš."
Na to už jsem mu nic neřekla. Neměla jsem co. Měl pravdu. Zase. Vážně jsem měla strach, že mi něco ten chlap udělá. Takže jsem Petra nechala, ať mě doprovodí.
Zbytek cesty jsme šli mlčky vedle sebe. Cítila jsem se trapně. Ani nevím, proč. Možná proto, že mě zase prokoukl. Nemám tušení, jak to dělá, ale pokaždé, co spolu mluvíme, ví jak se cítím a rozumí mi. Jakoby mě znal celý život. Není to zvláštní?
-- -- --
,,Tak já už půjdu. Dojít do bytu zvládneš už sama. Nebo ne?"
,,Vážně vtipný."
,,Vidím, že jo, tak se měj." odpověděl a já se dívala, jak pomalu odchází.
,,Počkej!" zavolala jsem.
,,Už je dost pozdě. Nechceš u mě přespat?"
Absolutně nevím, co to vyvádím. Vždyť já teď pozvala úplně cizího kluka do mého bytu! Tohle já nedělám, tak proč teď je to jinak? Proč zrovna u něj je to jinak?
,,Asi ne. Nehodí se to... Ale dík za pozvání. Určitě ho někdy využiju." pousmál se.
,,Ale takhle se ti může něco stát."
,,Se o mě bojíš, jo?" nadzvedne obočí.
,,Nebojim. Jenom konstatuju." překřížila jsem si ruce na prsou.
,,Jasně. Tak zase někdy, barmanko."
-----------------------------------------------------------------
Jak to asi bude pokračovat dál? Prolomí se mezi Laurou a Petrem ledy?
Každopádně, co na novou knížku říkáte? Jak se vám zatím líbí?