Fhelisův obraz se zformoval z temnoty v Kiasově mysli hned vzápětí. Tentokrát snad vypadal ještě majestátněji, než předtím. Kias z něj cítil úžasnou sílu. Přemýšlel, jestli by jí sám mohl jednou vládnout.
,,Zase se setkáváme, " pousmál se Fhelis. ,, Jsem velmi rád, že jsi konečně v Tymperu. Moc akalatů, která zůstávala v blízkosti hrobky, námi byla vypotřebována. Potřeboval jsem, abys byl na jiném místě s odkazem akalatů. Ach, Tymper... Kolik toho skrývá. Hlavně to nejdůležitější, to díky čemuž se setkáváme. "
,, Co tedy potřebuješ? Co jsi mi chtěl nabídnout? " Fhelis se tentokrát ani nepousmál. Místo toho jeho obraz přistoupil blíž ke Kiasovi, že kdyby byl skutečný, cítil by jeho dech na tváři.
,, Jeto prosté. Byl bych rád, kdyby se znovu otevřela cesta do našeho světa. Kalhatar, svět, ve kterém jsi teď, se musí znovu spojit s Akhanosem, světem akalatů. "
,,Proč? " zeptal se Kias, i když chápal, proč Fhelis tento názor zastával. Pokud cesta kdysi existovala, určitě se dala vytvořit znovu. Nebylo to jako s Naihatem, o kterém mu Cassé vyprávěla, a který s jejím kouzlem přišel o šanci spojit se s jinými světy. A Fhelis po tomto světě, Kalhataru, něco potřeboval.
,,Víš, potřebuji Kalhatar jako spojence. Ze začátku bude Isiel stačit a později se snad přidají další země... " Fhelis se přiblížil ještě víc. ,, Vím, že už jsi přišel na to, že se do Kalhataru něco chystá. Pochází to z Akhanosu a je to...příšerné, " rozšířily se náhle Fhelisovy oči. ,, Potřebujivás na své straně. Nechápej to špatně, tímto místem opovrhuji, všemi těmi lidmi, co tu jsou, ale pro teď? Kromě toho, pod správným vedením... "
,,Jak to myslíš? "
,,Jak bych to mohl myslet? Znáš to tady, Kiasi... Já nevím, co s lidmi, abych dosáhl spojenectví. Za to si jsem celkem jistý, že ty bys je zvládl přesvědčit... Ovládni, co ti patří. Král si tě sem vzal, a je jedno, jestli jako syna nebo zvířátko... Máš právo si to tady všechno vzít. "
,,Proč bych si to tady měl brát? " Fhelis se zasmál.
,,Ovládni Isiel, Kiasi. Důmyslně a důkladně. Připrav království na to, že bude žít na dohled démonům a Akhanosu. Nebo nepřežijeme. "
,, A až to udělám? "
,, Až si budeš jistý, že je všechno pod tvojí kontrolou, až se zbavíš těch, co by mohli být překážkou našemu spojenectví, najdi to, čemu se říká Démonní píseň. A víc už si starosti budu dělat já. Domluveno? "
Kias nevěděl, co by na to řekl. Uvědomoval si, že se blíží hrozba. Cassé se v tom určitě nemýlila. Pokud i Fhelis překonal svoje opovržení nad lidmi, pokud i on chtěl spojenectví... Mohl vůbec Kias odmítnout? Protože kdyby ano, mohl tím zničit rovnou dva světy...
Když přikývl, temnota kolem se rozplynula. Otočil se. Cassé ho pozorovala se zvláštním výrazem ve tváři. Zhluboka se nadechla, ale Kias věděl, že ona sama nic ze setkání neviděla. Kias při něm nejspíš ani nemluvil skutečným hlasem.
,,Asi půjdeme dál. "
Palác se ani trochu nezměnil. Za to atmosféra v něm...
Část věže, kterou při svém odchodu zničil, už byla dávno opravená a navenek nejevila známky žádného konfliktu. Ale v srdcích obyvatel města a paláce se událost dál ozývala. Vnímal mnohonásobně zvýšené zabezpečení, po zuby ozbrojené stráže a hlavně největší novinku: Mágové už neměli své křídlo, jejich síly už bydlely ve všech částech paláce. Pro nejrychlejší možnou reakci, říkal si Kias. Kdyby se náhodou zase objevil.
Všichni lidé, které míjel, měli ve tváři vážný a místy i nervózní výraz. Anitt prý vládl úplně jinak, než si obyvatelé představovali. Pevně, železnou pěstí, po jeho laskavosti nebylo ani stopy. A taky byly jeho kroky údajně velmi chaotické. Anitt po otci zdědil mnoho a Kias se domníval, že se správně orientoval iv logistice a strategii. Za jeho přešlapy ale mohlo více věcí, jak věděl. Zdálo se, že Kias a Fhelis nebyli jediní, kteří věděli, že se něco chystá. Ať už měl ale Anitt pouhé podezření v souvislosti s Kiasem, nebo opravdu něco věděl, jeho kroky se místy zdály šílené. Docela hodně se ve vesnicích a městech poblíž Tymperu jednalo o přeložení několika jednotek z pohraničních pevností s Denmirem, které byly i přes námitky Anittových poradců vráceny zpět do královského města.
Kias a Cassé samozřejmě nemohli zamířit do paláce jen tak, o to spíše, že zrovna tady bylo zvětšení opatrnosti nejvíce znát. Rozhodli se proto na sebe vzít podobu strážců. Kias věděl, že pod helmy tymperských stráží není prakticky vidět, nikdo tedy nemusel zrovna dvakrát pochybovat o jejich totožnosti. Nyní vedle sebe kráčeli, s obrazem zbroje a meče u boku, který byl k nerozeznání od předlohy. Svoje věci nechali u koní v jedné z uliček. Jedno Casséino kouzlo se zde rovněž postaralo o to, aby se koně neprozradili.
Před vstupem do paláce se ještě na chvíli rozhodli setrvat v uličce. Tam dohodli svůj plán. A právě tam se Kias rozhodl udělat něco, o čem nepochyboval, že toho bude litovat. Vysvětlil Cassé, co po něm Fhelis žádal.
,, A jsi si opravdu jistý, že to chceš udělat? " zeptala se ho, a pokud byla překvapená tím, co slyšela, nedala to na sobě znát.
,,Podívej, tohle království mě nepřijme. Ne tak, jak funguje teď. Pokud se mi přeci jen podaří zbavit těch, co jsou proti démonům, musím to risknout. Časem se třeba vrátím do svého světa, ale jak říkal Fhelis – to se nestane, pokud tu budou tací, jako on. Cassé, " oslovil ji a sledoval její upřený zamyšlený pohled.,, On už se mnou nechce mít nic společného. A sama vidíš, že si uvědomuje, co mu hrozí. Ví, že něco přijde, jinak by nedělal takové šílenosti. Jenže on se s démony nespojí. Můžu se ho zkusit zeptat, ale pokud bude jeho odpověď být proti tomu, nemůžu nad tím zavřít oči. "
Cassé k němu přistoupila a v tu chvíli, kdy pronesla další slova, se Kiasovi zdála jako jiný člověk. Právě se potkal s tou samou Cassé, co tehdy křičela v lese a co na něj řvala její příběh koupající se ve vlastních slzách. Tohle byla její pravá tvář, teď ovšem klidnější než předtím.
,,Kiasi, nerada ti to říkám, ale tohle nezvládneš. Zkus to, nemůžu tě zastavit a ani nechci. Ale uvidíš, že to nezvládneš. " Zabodla svůj prst do jeho hrudi, tam kde tušila srdce. ,, Ty nejsi ten, kdo je tu špatný. Nikdy nebudeš. To, jak ses na mě díval, když jsem zabila ty mágy u hrobky... Pamatuj si, že tohle nemusíš vyřešit způsobem, který nemáš rád. " S tím ho ovšem Cassé nechala se samotného rozhodnout. A Kias na ní tentokrát nedal.
,,Nejdřív se vydáme do paláce jako strážci, vstoupíme do Anittových komnat, až bude sám. Můžeme říct cokoli, váží si zpráv od strážných. A kromě toho, tou dobou už ho to nebude muset zajímat. "
,, A uděláš to ty sám? " pozvedla obočí. Kias se zhluboka nadechl.
,,Tak by to bylo nejlepší. "
A právě teď se všechno odehrávalo v Kiasově hlavě. Všechny možné scénáře. Chtěl Anitta zabít, změnit podobu jeho těla a vzít si tu jeho vlastní. Cassé nevadilo mu v tom pomoct po tak dlouho, jak si tím vším bude Kias jistý. To mu řekla. Že v momentě, kdy začne pochybovat, má se znovu zamyslet. A pokud to nezvládne, zůstane v tom sám. Nechtěla mu pomoct s ničím, čím by si v tu chvíli nebyl jistý. Kias to schvaloval. Od chvíle, kdys ní začal trénovat, věděl, že alespoň v tom jí může věřit. Nedotkne se ani kousíčkem magie nikoho, koho Kias předem neschválí. Na druhou stranu to ale znamenalo, že přenechala veškerou odpovědnost na něm.
Proto přemýšlel. Co všechno se může pokazit? A mohlo se toho pokazit opravdu hodně. Mohli najít Anitta v komnatách s někým jiným, ať už v posteli se ženou, nebo u stolu diskutujícího s Raxhalem. A tam by začal problém, Kias by musel někomu sáhnout do vzpomínek. A pokud by tam byl právě Raxhal nebo jiný mág, Cassé by ho musela zneškodnit. Zatím spoléhal na to, že jeho akalatská magie bude dost rychlá. A on věděl, že rychlá bude. Pokud z černého vichru vytvoří nůž a prostě jím Anitta bodne, zemře okamžitě. Akalatská magie zrychlovala krvácení do téměř nevyléčitelné podoby. Kias si tuto informaci z poznámek omylem ověřil, když mu do rány vběhla veverka. Zasáhl jí jen okraj rychle se ženoucího vichru, a v momentě se koupala v kaluži krve. Od té doby s magií byl ještě opatrnější.
Samozřejmě chtěl Anitta nejdřív zpovídat a teprve potom jeho život ukončit. Jenže i to byla překážka. Anitt zkrátka musel být sám... A Casséina kouzla na něj musela stačit.
Po očku pohlédl na strážného pochodujícího vedle. Zářivě zelené oči se na něj otočily ve stínu přilby a v tiché otázce se ho jasně ptaly, kam zahnout, až dojdou na konec chodby. Kias opatrně trhl hlavou vlevo. Strážní kolem si jich nevšímali. Jejich iluze byly dokonalé.
Objevili se před Anittovými komnatami. Kias se otřásl, ale nedal na sobě nic znát, když se rozhlédl po chodbě a s úlevou zjistil, že se v ní zrovna nikdo nenachází.
,,Neměl by ho někdo hlídat? " zeptala se ho Cassé tiše svým vlastním hlasem, nakolik byla její současná podoba mužská. Kias pokrčil rameny.
,,Anitt je mocný, mocnější než jeho strážci, většinou ho nikdo kromě Raxhala nedoprovází, natož aby stáli u jeho dveří. Dveře navíc zamyká. Proto se také připrav. Byl bych rád, kdyby nás vpustil bez podezření. " Cassé přikývla.
Kias zaklepal a vnímal, jak svým lidským očarovaným hlasem říká:,, Vaše Výsosti, musíme Vám neprodleně podat hlášení! "
Chvíli čekali a Kias ještě jednou zaklepal. Doufal, že je Anitt u sebe. Kdyby nebyl, věci by se značně zkomplikovaly. Jenže to už zachrastily klíče v zámku, Anitt dveře otevřel a vpustil dovnitř Kiase i Cassé.