Albusi, musíš se co nejdříve vrátit do Bradavic a dát všechno do pořádku. Škola bez tebe ani neexistuje. Je tu takové podivné prázdno, které mě až děsí. Velmi mi chybíš. Můžeme zapomenout na všechny naše neshody a být zase přáteli? Nic jiného si nepřeji. Vrať se do Bradavic, Albusi. Všichni tě potřebují. Já, profesoři i studenti. Všechno jsem zkazila. Severus a já jsme se pohádali a on mě teď nenávidí. Opravdu mě nenávidí. Příšerně to bolí. Musíš mu domluvit. Musíš mu říct, že jsem to, co jsem mu řekla, nemyslela zle. Chci aby věděl, že ho mám opravdu ráda. Chci aby věděl, že jsem dobrý člověk. Nechce už se mnou mít nic společného. Opustil mě. Křičel na mě, že mu na mně nikdy nezáleželo, že pro něj nic neznamenám. Řekla jsem mu něco, čeho opravdu lituji a on si teď myslí, že jsem monstrum. Ale to není pravda. Řekni mi že to není pravda. Prosím. Jsem tu úplně sama a mám hrozný strach. Strach z mých nočních můr, ze stínů, které vidím všude kolem a ze sebe samotné. Musíš mi pomoct. Sama to nezvládnu. Už nikdy nechci být sama. Vrať se ke mně. Sedím na schodech, které vedou k sovinci a je mi příšerná zima. Pomalu přestávám cítit konečky prstů. Ani nevíš jak moc mě to všechno mrzí. Vždycky všechno pokazím. Proč mě osud tak krutě trestá, Albusi? Netrpěla jsem už dost? Ne, nikdy to nebude stačit. Už mi dochází dech. Už nedokážu dál utíkat. Jsem tak unavená. Proč prostě nemůže být život jednoduchý? Opravdu toho chci tolik? Jen mě prosím přijď zachránit. Cítím se tu jako ve vězení. Připadám si tak titěrná a nepotřebná. Nejspíš shledávám zvláštní potěšení v tom , že mám ráda lidi, kteří mě rádi nemají. Je to kruté, nemám pravdu, Albusi? Život je tak krutý. Zachraň mě...
Alma LeFay Peregrinová
Tahle kapitola je dost krátká, ale beru ji spíš jako takový předěl mezi dvěma částmi knihy a doufám, že další kapitola vyjde ještě před začátkem školního roku. Snad jste si i tak tuto mini kapitolu užili. Budu ráda za každý hlas, komentář a sdílení. Také vám chci moc poděkovat za to, že mou fanfikci stále čtete. Vaše chosenwitch.