Vyběhla do pokoje, zalezla si do postele a znovu se začetla do napínavého děje.
„Už mi řekneš, co se děje?" naléhal Michael a sledoval Marka přecházejícího tam a zpátky po pracovně.
„Včera jsem to úplně podělal," zaúpěl a vjel si rukama do vlasů. Následně si jimi zakryl obličej a promnul si oči.
„Marku, to se občas stává, nemohl si vědět, že ti dá někdo něco do-"
„Nikdo mi nic do pití nedal," přerušil ho a sedl si na kraj stolu. Zahlédl Michaelův nechápavý výraz.
„Odvezl jsem Markétu do jejího bytu a chystal jsem se domů," začal. „Jenže mi zavolala Isabella a já- nevím, prostě jsem za ní jel. Tak trochu jsme pili a bavili se-"
Michael se chápavě ušklíbl.
„Myslel jsem, že jsme v tom zatraceným domě sami, takže jsme se neostýchali a-" odmlčel se.
„A?" zeptal se Michael zvědavě.
„Přišel tam její otec," vydechl. „Myslí si, že jsme spolu a očekává, že se brzy vezmeme."
„To si děláš prdel," hlesl Michael. „Co teď?"
„Snažili jsme se mu to vysvětlit, ale to víš, stará generace, nechce nic slyšet o nezávazném sexu."
„To je prekérka," prohlásil Michael.
„Poraď mi, co mám dělat. Dneska je ten soukromý večírek, jistě to tam bude nějak rozebírat. "
Michael se nadechl. „Co třeba předstírat, že máš vážný vztah?"
„Předpokládáš, že si najdu holku do dvou hodin?"
„Nemusí to být nikdo cizí," podotkl Michael a v očích se mu zajiskřilo.
„Co tím myslíš?"
„Co třeba Aneta?"
„Aneta?" zvedl tázavě obočí. „Ani jsem ji na ten večírek brát nechtěl."
„Vždyť by to dokonale sedělo. Posledních pár akcí ti dělala doprovod. Bydlí u tebe. Prostě jí to vysvětli a sem tam ji obejmi kolem pasu a bude to dobré. Stefan si bude myslet, že už si zadaný a nechá tě na pokoji," řekl Michael přesvědčivě. „A Isabella to samé. Teda pokud s ní nechceš dál udržovat tenhle-"
Michael zamával rukama. „Nevím, jak to nazvat."
„Nechci," zavrtěl hlavou. „Aneta to nepochopí. Tohle není věc, kterou můžeš jen tak chtít po holce, kterou držíš zavřenou ve svém domě."
„A uzavření dohody o přátelství s výhodami je?"
Marek se střetl se sebevědomým pohledem Michaela a povzdechl si. Má pravdu. Ani jedno není dobrý nápad, ale situace si to vyžaduje.
Anetu vyrušilo tiché váhavé zaklepání následované třemi rozhodnými ranami. Odložila knihu, narovnala se a zvolala prosté: „Dále."
Složila nohy pod sebe do tureckého sedu a napjatě očekávala, kdo se objeví za otevírajícími se dveřmi. Přistihla se, že skoro nedýchá. V místnosti se objevil Marek. I když ráno vypadal jako chodící mrtvola, teď působil vyrovnaně a uhlazeně jako vždy. Fascinující.
„Potřebuješ něco?" vydechla a sledovala každý jeho krok. Uvědomila si, že se v jeho přítomnosti, po jejich včerejším ujasnění, už necítí tak nervózně. Ví, na čem je a to je svým způsobem uklidňující.
Posadil se na dřevěnou židli, která pod jeho vahou lehce zaprotestovala slabým zaskřípáním. Viděla, jak se zhluboka nadechl a nad něčím přemítal. Na chvíli měla dokonce pocit, že je nervózní.
„Mám jeden problém, který nedokážu vyřešit," prohlásil po hodné chvíli ticha. Zadíval se jí přitom hluboko do očí.
„Sám," dodal.
„A?" zeptala se, když stále mlčel. „O co se jedná? Nebo proč mi to říkáš?"
Divoce nasál vzduch do plic. „Jde o to- o to- že. Začnu od začátku. Myslím, že víš o tom, že už jsem léta tlačen do svatby s Isabellou."
Přikývla.
„Nějakým způsobem si její otec vzal do hlavy, že já a Isabella jsme pár a očekává ode mě, že ji požádám o ruku."
„A jste?"
„Co? Pár, ne, bože ne," zakroutil hlavou a pousmál se. Aneta se neubránila potutelnému úsměvu.
„Takže o co teda jde?"
„Chci tě požádat o laskavost," hlesl.
„Žádost? Laskavost?" Aneta se začala přehnaně rozhlížet. „Mluvím s Markem?"
„Vtipný, slečno Musilová," opáčil. „Dnes večer se koná jeden soukromý večírek, původně jsem tě s tím nechtěl otravovat, ale situace se změnila. Potřebuju pomoc. Tvou pomoc."
„Vždyť už jsem ti doprovod dělala několikrát, tak co je na tom teď jiného, že mě o to musíš žádat?"
„Potřebuju, aby si Stefan s Isabellou mysleli, že už jsem zadaný, takže-"
„Takže chceš, abych hrála tvoji přítelkyni," odtušila.
„Jen tě představím jako svou přítelkyni. Sem tam se chytíme za ruce nebo se obejmeme," přitakal.
Aneta mlčela. Přemýšlela nad všemi pro a proti. Mohla by to být sranda. Pousmála se nad představou Isabellina žárlivého výrazu.
„Fajn," vydechla.
„Fajn?" zopakoval nevěřícně. „Opravdu?"
Aneta přikývla. Marek jí věnoval upřímný úsměv a vstal.
„Děkuju," hlesl.
„V kolik mám být připravena?" zeptala se.
„Ve čtvrt na pět," odvětil.
„Co si mám vzít na sebe? Co si mám udělat s vlasy? Jak mám vypadat?" vychrlila na něj změť otázek, jelikož jí došlo, co všechno tato další událost znamená. S pohledem upřeným do jejích očí otevřel dveře.
„Prostě buď svá."
„Fajn, co si bereš ty? Jako pár bychom měli ladit," zaklonila se a opřela se o své dlaně.
„To máš asi pravdu. Jaká barva by ti vyhovovala?"
Snažila se rozvzpomenout na obsah svého nynějšího šatníku. „Co třeba vínová?"
„To by šlo," přikývl. „Uvidíme se tedy večer, slečno Musilová."
„Večer, pane Musile."
Aneta se na sebe naposledy podívala. Upravila si dekolt a načechrala vlasy, které naposledy zafixovala lakem. Rty obtáhla ještě jednou vrstvou tekuté neslíbatelné rtěnky a poslala vzdušnou pusu svému odrazu. Otočila se od širokého zrcadla a za klapavého zvuku podpatků opustila koupelnu. Ocitla se v chodbě, kde měla přes úzké zábradlí přehozený kabát. Vzala si ho do ruky a sešla dolů. U dveří stál Marek a mluvil s Michaelem. Jakmile uslyšel klapot a spatřil Anetu, přispěchal k ní a pomohl jí do kabátu.
„Děkuju," přikývla, pousmála se a snažila se vytáhnout si vlasy uvězněné v černém trenčkotu. Otočila se čelem k němu a prohlédla si jeho vínový oblek doplněný o černou košili. Opatrně k němu vztáhla ruku a upravila mu pokroucený límec. On jí odstranil zbloudilý pramínek vlasů z obličeje. Poté se narovnal a prošel kolem Michaela ven k autu. Aneta ho následovala a za ní spěchal Michael.
„Ta barva ti sluší," pošeptal, když ji dohnal. Aneta se na něj usmála.
„A nejsem jediná, komu sluší," prohlásila s pohledem upřeným na Marka, jenž jí otevíral dveře od černé limuzíny. Pokývala mu hlavou a vlezla dovnitř. Posadila se na pohodlnou hnědou sedačku z umělé kůže. Posunula se, aby uvolnila místo Markovi, který se uvelebil vedle ní. Naproti nim se usadil Michael se Simonem. Aneta se rozhlédla po béžovém interiéru. Po její pravé straně byl zabudovaný rozlehlý minibar spolu se šampaňským ve větší kovové nádobě s ledem a několika zářivými sklenicemi. Po levé straně, hned vedle pohupující se Markovy nohy, zahlédla velkou obrazovku. Zhruba uprostřed vozu se nacházelo větší obdélníkové střešní okno. Aneta si hned vybavila svou sestřenici, která jakožto budoucí nevěsta pořádala rozlučku se svobodou v jedné z těchto luxusních limuzín a ovlivněná alkoholem a svými kamarádkami, vystrčená do půlky těla právě z takového střešního okna šťastně vyřvávala na okolí, že se bude vdávat.
Aneta postřehla jemné škubnutí, jak se vůz s lehkostírozjel.
V průběhu čtyřicetiminutové cesty řešili Marek se Simonem detaily nějakého nevyřízeného obchodu a Aneta koulela očima na Michaela, který se snažil držet vážný obličej, což Anetu ještě víc rozesmávalo. Když dorazili na místo, jako první vystoupili Simon s Michaelem a poté Marek, který pomohl Anetě, jež s radostí přivítala jeho pomocnou ruku.
„Nezapomeň, na čem jsme se dohodli," pošeptal ji.
„Neboj," přikývla a přijala jeho nabídnuté rámě. Společně vstoupili do nevelkého sálu s přesně padesáti pěti hosty, kteří tančili, pili a bavili se.
„Myslela jsem, že je to malá soukromá akce," naklonila se k Markovi.
„Taky že je," přitakal a odhalil své bílé zuby v dokonalém úsměvu. Když se zastavili u okénka s dřevěným pultem a nápisem Šatna, svlékl Marek Anetě kabát a podal ho postarší tmavovlasé ženě, která mu věnovala milý, ale unavený úsměv. Mezitím co Marek řešil nějaké detaily ohledně uskladnění jejich věcí, prohlížela si Aneta všechny přítomné. Ženy s dlouhými načesanými vlasy, vzácnými šperky, v drahých honosných šatech a muži, většinou ve středních letech, v luxusních oblecích. Mezi davem zahlédla Isabellu. Její černé přiléhavé šaty připoutávaly pozornost hned několika mlaďochů, kteří kolem ní utvořili hlouček. Zrovna ve chvíli, kdy se k ní stočil Isabellin pohled, ucítila něčí ruku na svém pasu. Ucítila, jak se k ní Marek sklonil a do vlasů jí pošeptal: „Vypadáš nádherně."
Aneta se pousmála a nechala se vést jeho sebevědomým krokem. Ze začátku se cítila trochu nesvá z nedůvěřivých a mnohdy závistivých pohledů lidí, kterým ji Marek představil jako svou přítelkyni, ale po chvíli si to začala užívat. Zářivě se usmívala po jeho boku a naschvál se k němu tiskla. Zejména ve chvíli, kdy na ně zírala Isabella.
„Marku," chytl ho někdo za loket. Když se oba otočili, spatřili mračícího se Simona. Zmáčkl Markovi ruku a táhl ho stranou. Marek omluvně pokrčil rameny a nechal Anetu samotnou se skupinkou cizích žen bavící se na účet druhých.
„Vidíte ji?" ukázala jedna z nich na vysokou blondýnu v krátkých červených šatech. „Ještě před týdnem měli s manželem jakési neshody a dneska se tu po jeho boku promenáduje v nových botách s novou kabelkou."
„Jaký problémy?" naklonila se blíž další.
„Nějaká aférka s jejím řidičem," pošeptala ta první.
„Fakt, jak-"
Zbytek už Aneta nevnímala. Zajímalo ji, co řeší Simon s Markem. Aneta cítila Simonův nenávistný pohled. Na sucho polkla.
„Myslím, že by ti přišla vhod," prohlásil Michael a vtiskl jí do ruky sklenku s bublinkami.
„Díky," řekla, otočila se k němu a kopla do sebe šampaňské na ex. „Nevíš, co řeší?"
„Nevím," pokrčil rameny. „Ale můžu hádat."
„No?" pobídla ho.
„Pravděpodobně o tobě. Respektive o vás a té vaší hře na pár," poznamenal a pokýval procházejícímu podsaditému plešounovi.
„Nelíbí se mu to co?"
„Ani v nejmenším," odvětil. „To hlavně on je zastáncem svatby s Isabellou."
„Proč?"
Michael pokrčil rameny a napil se. Aneta si nehlasně povzdechla a hbitě sebrala další sklenku šampaňského, kterou do sebe rázem nalila. Když za sebou uslyšela kroky a otočila se, spatřila za sebou Markův vyčítavý pohled. Aneta obě prázdné sklenice schovala za zády a provinile se usmála.
„Všechno v pořádku?" zeptala se, aby odvedla jeho pozornost. Marek mávl rukou.
„Jen jsme si něco vyjasnili. Ale teď se musím věnovat své přítelkyni," řekl a přitáhl si ji k sobě.