Louis:
„Jak to jako myslíš, že to není Adam Flyn?" Koukal jsem na Zayna přes mrtvé tělo na stole. „Prostě to není on. Vypadá tak, ale není to on. Otisky prstů nesedí." Začal jsem se procházet po pitevně a přemýšlel jsem jak se tohle stalo. „A co dvojče?" Nadhodil Harry. „No to by mohlo být." Zayn nesouhlasně zakroutil hlavou. „Proč ne?" Zeptal jsem se a přišelblíž k tělu. „Protože dvojčata mají skoro totožnou DNA. Asi vás neusím zatěžovat termíny jako je sekvence DNA nebo analýza počtů sdílených chromozómů, co?" Zayn se pohrdavě uchcechtl a zapisoval si něco do karty. „Nemusíš z nás dělat úplné tupce. Já samozřejmě vím, co ty slova znamenají. Na vysoké jsem měl biologii." Harry to pronesl s takovým klidem, až jsem se já sám zastyděl. Po dlouhých letech u zdejšího oddělení a spolupráci se Zaynem jsem toho dost pochytil, ale nijak jsem tou nepřikládal žádnou váhu. Oba se na mě se zájmem koukali a čekali, co ze sebe vypotím. „Jasně, máte mě. Tohle jsem na vysoké nebrali, zato umím jiné věci než vy dva. Takže dvojčata zavrhujeme." Zmněnil jsem téma. „Ano, dvojčata to nejsou. Ani jiný příbuzenský vztah." Harry procházel kolem dokola a zkoumal mrtvolu ze všech možných i nemožných úhlů. „Na co jste přišel doktore Stylesi? Přehlédl jsem snd něco?" Zeptal se Zayn uštěačně. „Popravdě, tohle jsi viděl? Mý za uchem drobnou jizvičku. A za druhým taky. Bez lupy jsem to málem přehlédl." Koukl se na mě a přímo před obličejem držel obří lupu a ta mu zvětšila pusu. Uchechtl jsem se a Zayn mu pro jistotu lupu vytrhl z rukou. „Jsi dneska nějak podrážděný, co se stalo?" Pronesl jsem se zájmem. „Nic!" Odsekl a zkoumal jizvy. „To vidím. Mohl by jsi na chvíli odložit tu lupu a kouknout se na mě?" Spíš než prosbu jsem to pronesl jako příkaz. Harry zase obcházel tělo a já se zahleděl na Zayna. Pleť měl pobledlou, oči mírně zarudlé, vždy upravené vlasy dnes vypadaly jako neupravený průlet roštím, jako by se za ně každou chvíli tahal. Byl shrbený a ve tváři měl utrápený výraz. „Co se stalo?" Zayn si povzdechl a odešel kousek dál. Harry byl zabraný do ohledávání těla a já následoval Zayna. „Pohádali jsme se s Liamem. Jakože fakt hodně. Včera práskl dveřma a odešel. Nevrátil se domů a nezvedal mi telefon. Prostě normálně jsem se bavili a najednou vyletěl jako čertík z krabičky, začal na mě křičet samé nesmysly a pak se sebral a odešel." Hlas se mu třásl a potlačoval slzy. Dlouze a trhaně vydechl a zase se rozešel k tělu. „Našel jsi ještě něco?" Zeptal se trochu klidněji. „Ano, nedávno byl na kosmetice a má zúžený nos." Oba jsme se na Harryho podívali jako jestli to myslí vážně. „No fakt. Neptejte se mě, jak to vím, ale vím to. Co když se prostě za Adama Flyna vydával? Jako že to bylo schválně." Zalapal jsem po dechu a dával si dvě a dvě dohromady. „Myslíš jak to udělal Paul?" Harry nejistě přikývl a já už vytahoval telefon.
Harry:
Louis volal tomu blbovi a vyčkával u dvěří než přijde. „Koho sis najal, aby udělal z toho ubožáka tebe?" Vyjel na něj ostře. „Prosím?" Paul zamrkal a prohlédl si nás. „Když jsem tě viděl umírat, kdo z toho ubožáka udělal tebe?" Paulovi se rozjasnil pohled a tváří se mu mihlo porozumnění. „To nesmím říct." Louis zrudl a vypadal, že na něj každou chvíli skočí a zabije ho. „Fajn, v tom případě mi to neříkej, já si ho najdu sám a zavřu ho. Na stole mi leží chlap, co není ten za koho se vydával a ty jsi jediný, kdo zná chlapa nebo ženu, co tohle dělá. Co z různých lidí dělá někoho jiného. Pokud nebudeš spolupracovat, nehám zavřít i tebe, za maření případu. A Harry ti může potvrdit, že v base to není zrovna žádnej med, zvlášť pro poldu." Louis na něj dokřičel svůj monolog a Paul se posměšně koukal na mě. „Ty jsi seděl? A to děláš konzultanta na policii?" Pohrdavě si odfrkl a otočil se zpět na Louise. Ten mu vrazil takovou facku, až se hlavou zase natočil na nás. Zadržoval jsem smích, to né, že ně. Rozhodně jsem nechtěl být v jeho kůži. „Kurva fix, už tě mám plnou prdel." Louis Začal nadávat a rudnout. To nevěstilo nic dobrého. Paul ale neumí držet zobák a ještě si přisadil. „Myslel jsem, že už máš prdel plnou tady pisálka." Jen co to dořekl, Louis po něm skočil a začal ho mlátit hlava nehlava. Rychle jsem k nim přiskočil a strhl Louise dolů. Jako neříkám, že se mi představa zmláceného Paula nelíbila, ale Louis by to odnesl minimálně s napomenutím a suspendací na dobu neurčitou. Ne – li hůř. „Pusť mě na něj. Pusť mě kurva na něj!" Křičel jako smyslů zbavený. Ruce měl od krve a tváře mokré od slz. Zayn pomohl Paulovi na nohy a zavedl ho do vedlejší místnosti, kde ho pravděpodobně ošetřil. „Uklidni se, jsem tu s tebou." Pronesl jsem klidným hlasem. Vevnitř jsem ale křičel. „Harry?" „Ano lásko?" „Co jsem to provedl? Co se to se mnou stalo?" Povzdechl jsem si a přitáhl si ho do pevnějšího objětí.
Louis:
„Jak si to jako představujete, Louisi?" Křičel na mě kapitán. Já potichu se sklopenou hlavou zpytoval svědomí v křesle. „Je to moje chyba, neměl jsem ho pouštět na oddělení." Pronesl kapitán a sedl si na svou židli. Vzhlédl jsem a pozoroval ho. „Neměl jsem dopustit, aby se sem vracel a pokud, tak až na to budete připravený." „Tak to není. Sice to souviselo s jeho fingovanou smrtí, ale šlo spíš o případ. Pak řekl ... no to je jedno a já po něm skočil." Kapitán se na mě podíval a zasmál se. „To bych chtěl vidět, vždyť je o minimálně dvě hlavy vyšší než vy." Smál se. „Co řekl?" Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou. „Louisi, už to víckrát nebudu opakovat." „Fajn, kyž to musí být. Řekl jsem mu, že ho mám plnou prdel. No a on mi na to odpověděl... ahg to je tak trapné. Odpověděl, že si myslel, že už mám plnou prdel Harryho." Začervenal jsem se a kapitán semnou. „Tohle není zrovna téma, které bych chtěl se svým nadřízeným probírat." Pronesl jsem a snažil jsem se, aby mě křeslo pohltilo. Otočil jsem se k prosklenému oknu a koukal na své kolegy, na Harryho a na Paula, který měl stále tampon v nose a pod okem se mu rýsovala pořádná modřina. „Běžte. Až vyřešíte případ, vezmete si pár dní volno." „Ale-" „Žádně odmlouvání, to je rozkaz." Zahřměl jeho hlas. „Dobře." „Nepotřebuju, aby jste tady bouchl jako saze pokaždé, co se tady Detektiv Jackson jen ukáže." „Už e to nebude opakovat." „To doufám." Postavil jsem se a jako spráskaný pes jsem odešel ke svému stolu. Harry se točil na židli a něco si brblal. To dělá celkem často. Sedl jsem si na svou židli a koukl se na bílou tabuli, kde bylo vyvěšeno několik fotografií.
Harry:
S Louisem jedeme k další oběti a co nevidíme? Dalšího Adama Flyna. „To snad není ani možné. Možná by nebylo špatné si s pravým Flynem promluvit." Koukla jem se na Louise. „Tak to nebude možné." Pronesl Zayn a podával nám skener na oisky prstů. „Ale, nová hračka?" Zasmál jsem se. „No ano, byl jsem hodný a Vánoce přišly dřív." „Tak co tam stojí?" Ptal se Louis. „Tohle je Adam Flyn. Jako ten skutečný." Zayn přikývl a vzal si odemě přístroj. „Skvělé. A máme vůbec něco?" Pronesl zoufale. „Ano máme. Manželku, která ho bodla v sebeobraně." Řekl Liam a ukázal k autu strážníka. „Takže máme dvě vraždy, které spolu nijak nesouvisí?" Zeptal jsem se do davu. „Možná spolu souvisí. Vyslechneme ženu oběti a uvidíme, proč se musela bránit." Louis šel k autu a já ho následoval.
„Paní Flynoá, jsem detektiv Tomlinson a toto je náš konzultant Harry Styles." „Ten spisovatel?" Pronesla se zachvěním v hlase. „Ano to jsem já. Kvůli knize pomáhám policii." „To je úžasné." Už už se mě chtěla na něco zeptat, když jí do toho vstoupil Louis. „Paní Flynová, proč jste zabila svého muže?" „Říkala jsem to, byla to sebeobrana, dokonce jsem vás zavolala i sanitku. Nechtěla jsem ho zabít ani mu nijak ublížit, jenže on proti mně vytáhl ten nůž, kterým jsem ho bodla." „A víte proč to udělal?" Nadechla se a přikývla. „Před časem mě donutil přihlásit se na lekce sebeobrany, jenže instruktor byl děsně sexy a já místo lekcí sebeobrany..." „Jste brala jiné lekce." Pronesl jsem a zakrýval smích. „No a Adam se to dozvěděl. Ale přísahám Bohu, že to byla sebeobrana, jak říkám, nechtěla jsem mu ublížit. Jenže zničeho nic nůžu upustil a jak se mnou praštil o zem, tak jsem ten nůž zvedla a jak se znovu na mě blížil, protě jsem ho bodla." Pronesla už s pláčem a nervozitou si mnula ruce.
Louis:
Jednu vraždu máme vyřešenou, ještě zbývá vyřešit vraždu dvojníka. „Tak fajn něco mám, Paul nakonec než se odebral domů, mi řekl totožnost chlapíka co mu udělal dvojníka. Alibi, tak si říká, se ve skutečnosti jmenuje Aaron Franklyn. Tady máš adresu. Zásahovka už je na místě, čekají jen na tvůj povel." Pronesl Nial a já vyrazil. S Harrym jsme se řítili ulicí, houkačka houkala a na tahometru bylo přes stočtyřicet kilometrů v hodině. Dojel jsem na míto a rychle po Harrym hodi ljeho vestu. Svou jsem si naasdil v rekordním čase a mířil k zásahovce. Tišel jsem se dostal k oknu a lehce nakoukl dovnitř. Muž stál zády ke dveřím a v uších měl sluchátka. Výhoda pro nás. Zaznakoval jsem na týmy a rozrazil dveře. Vběhli jsme dovnitř a o pár chvil později byl útočník spacifikovaný. „Jste Aaron Franklyn?" Promluvil jsem na staršího muže. Ten pouze přiývl. Hoši ho odvezli na stanici, kde si ho posléze přeberu k výslechu. „Podívej se na to. Tolik složek." Ukázal Harry na pořadače. „Co to je?" „To jsou jeho klienti a taky dvojníci. Podívej se, jsou jich tady desítky. U všech má napsáno zlikvidován. To je jako zabil? Ten stařík?" Nechtělo se mi tomu věřit. Náhodně jsem vytáhl jednu složku a ta byla zrovna Paulova. Pročetl jsem si strohý záznam a zjistil jsem, že jeho dvojník byl bezdomovec. Bylo tady všechno. Zubní zaznamy, rentgeny, vše. Zvedl se mi žaludek. „Měli by jsme jet. Musíš ho vyslechnout, i když tohle je dost usvědčující." „Jo máš pradu, jedeme."
„Hele, kluci, co si zajít zase po práci na pivo? Vrah je v base a dlouho jsme nebyli." Koukal jsem se na ostatní. „Ale nejdřív, Liame, máš chvíli?" Liam se koukl po ostatních a pak se postavil. Viditelně polkl a šel za mnou do výslechovky. „Provedl jsem něco?" „Já nevím, provedl?" Zeptal jsem se na otázku otázkou. Najednou mu svitlo a lehce přikývl. „Mluvil jsi se Zaynm, že?" Přikývl jsem. „Víš, že se do práce snažím netahat osobní věci, ale dneska je zvláštní den." Pronesl jsem s lehkostí a usadil se na židli vyslýchajícího. Liam se posadil naproti mně a otřepal se. „Prostě jsme se phádali, to se přece stává i vám s Harrym ne?" „Ano, ale ne tak, že bych se sebral a odešel na celou noc pryč a nevrátil se." „Řekl ti, proč jsme se pohádali?" „Jen mi řekl, že jste se o něčem bavili a ty jsi na něj vyjel a pak jste se pohádali. Pak jsi prý odešel." Liam se uchechtl. „Bavili jsme se o dětech. Už měsíc nosím každý den v kapse prstýnek. Když málem umřel, uvědomil jsem si, že je život moc krátký na to, abych ho většinu prožil sám. Miluju ho a chci si ho vzít, ale pokaždé co navážu na tohle téma, převede to do žertu a včera jsem se už neudržel a práskl dveřma. Načnul jsem téma děti a Zayn prohodil jednu ze svých chytrých pouček. Že chlapi děti přece nerodí, protože jesme mořští koníci. Tak strašně jsem se vytočil, že jsem musel odejít, jinak bych udělal něco, čeho bych následně litoval." „Jako třeba?" Nechal jsem otázku vyznít nedokončenou. „Jako třeba, že bych se s ním rozešel." Liam se chytil za vlasy a povzdechl si. „Myslel jsem, že by jsme si jednou mohli zkusit zažádat o adopci, nebo využít možnost náhradní matky, ale Zayn to totálně pohřbil. Vysmál se mi a já tak nějak uvažuju, jestli do toho stále chci jít. S ním." Zalapal jsem po dechu. „A co kdyby jsii mu vysvětlil, jak se věci mají? Třeba to potom bude brát jinak." „Myslíš?" „Víš jaký Zayn je. Až moc nad vším uvažuje. Bez jeho vzorců a logického myšlení přece neudělá nic. Všechno zkoumá ze všech stran a detailů. Musíš mu to říct na rovinu, aby v tom nehledal kdo ví co." „Asi máš pravdu. Nevím na co jsem čekal. Správný čas nebude nikdy." Postavil se a běžel pryč.
Poznámka autora:
Zdravíčko, po dlouhé době hlásím, že žiju. Jen teď byla menší pauza. Dost okecáváí, neměla jsem vůbec náladu a ani čas psát. Snad se vám kapitola líbila.
DXS :-*