Táta po půl hodině musel do školy, protože měl výuku, a já pak seděla sama v křesle u krbu do té doby, než se na prahu objevil Fred.
Jakmile jsem ho koutkem oka zahlédla přicházet, otočila jsem k němu hlavu a s úsměvem mu popřála dobré ráno.
,,Dobré... spíš dopoledne." pousmál se stále ještě rozespalý, a sedl si naproti mně do křesla, kde před tím seděla táta.
Táta... Zvláštní ho takhle oslovovat. Celý život to pro mě byl profesor lektvarů, věčně mrzutý Severus Snape, a teď je z něj můj otec.
Ale líbí se mi to.
Zní to moc hezky...
,,Co ty zarudlý oči?" zeptal se starostlivě, a vrátil mě tím do reality.
,,Jo, no, byl tady táta a vyprávěl mi o mámě..." odvrátila jsem hlavu, přikrčila nohy a objala je pažemi a hrála si s rukávem mojí mikiny.
,,Táta? Počkej... Tví rodiče ale..." nechápal Fred.
,,Jo, no... Ukázalo se, že jsem se narodila tady, ale když pak moji matku zabili smrtijedi, táta mě spolu s Brumbálem dostal do té reality, ze které jsem zase přišla." vysvětlím jak se věci mají.
,,Tak to je-" ,,Síla?" dodám místo něj s úšklebkem na tváři. I on pozvedne levý koutek o něco výš.
,,A kdo to teda je?" zajímá se dál.
,,No... Asi tě to- hodně překvapí." odmlčím se, abych ho na to trochu psychicky připravila. ,,Snape."
A jak jsem předpokládala, vykulil oči a nevěřícně na mě zíral.
,,Jako náš učitel lektvarů Snape." ujišťoval se se stále stejným výrazem.
,,Znáš snad jinýho?" uchechtnu se.
,,Promiň, já jen že jsem tohle vážně nečekal... Ty jo, takže to znamená že teď budeš mít jako protekci?!" dal na oko naštvaně ruce v bok.
Já pozvedla sarkasticky jedno obočí. ,,Frede? Víš že do školy se vrátit nemůžu." připomenu mu ten fakt, že spolu už nebudeme moct naplánovat žert na Filche a ten jeho hnusnej smeták.
,,No jo..." zasmál se sám sobě.
,,Dobré jitro. Koukám, že tu máte veselo." přišel do místnosti i Harry s Ronem.
,,To ještě nic nevíš, kamaráde. Tady naše Maya je Snapeova dcera." obeznámil ho s novinkou Fred, a Harry s Ronem nastejno vyvalily oči, jako před nimi i Ronův starší bratr.
,,Cože?" vyjekl nepřirozeně vysokým hlasem Harry, a Ron ho doplnil svým typickým: ,,Zatraceně..."
,,Jak je to vůbec možný? Snape a mít dceru?" stále nechápavě kroutí hlavou Harry.
,,Dceru?" ozvala se za jejich zády Hermiona, a s nakrčeným čelem se na nás na všechny podívala.
,,Jo. Tady Maya není Kellyová, ale Snapeová." oznámil i jí novinu černovlásek, a překřížil ruce na hrudi.
,,Ale to není... Jak by to mohlo být možné?!" Hermiona mě občas s tím jejím 'Co nejde logicky vysvětlit není pravda' už občas vážně štve...
,,Zavolejte ostatní, ať to nevysvětluju na dvacetkrát..." povzdechnu si, a Ron s Harrym jdou pro zbytek obyvatel domu.
V jídelně se všichni posadí ke stolu, já jim povím svůj příběh o tom kde jsem se narodila, proč jsem vyrůstala v jiné realitě a tak dále...
Nebudu lhát když řeknu, že na mě koukali jako kdyby spadli z višně. Teda, ti co se to teprve dozvěděli.
,,No, to jsou mi teda novinky takhle po ránu..." zakroutil hlavou George.
Já jen pokrčím ledabyle s úsměvem rameny.
,,Moc mě mrzí co se stalo tvojí matce..." hlesla paní Weasleyová a držela slzy na krajíčku.
,,Jo... No, mrzí mě, že jsem jí nikdy nepoznala, ale táta pořád říká že jí ve mně vidí." pousměju se, i když tentokrát je to smutné pousmání.
Molly vstala a pevně mě stiskla v objetí, a já ho vřele uvítala.
,,Tak," začala, když se odtáhla, a zase měla tu svou energickou jiskru. ,,dáme si něco k snídani. Co říkáte?"
A tak jsem s ní šla udělat něco ostatním k jídlu.
Hodně jsme se nasmály. Obzvlášť po tom, co přišli Fred a George a rozhodli se, že nás budou otravovat jejich neustálým mluvením a rádoby vtipnými poznámkami.
I snídaně proběhla ve veselém duchu, až jsem zapomněla na to, co budu muset brzy udělat, abych byla i já a i oni v bezpečí...
To mi nálada klesla na bod mrazu. A dost závratnou rychlostí. A zrovna v tu nejméně vhodnou chvíli. Protože dvojčata právě způsobila svým dalším vtipem výbuch smíchu všech u stolu, a já zrovna vypadala jako bych měla jít na popravu.
,,Mayo? Co je? Je ti zle? Něco tě bolí? To ta žebra?! Měla bys odpočívat!" začala hned bědovat Molly. Ta její starostlivost mě dojímala. Tu ženu si není možné nezamilovat...
,,Ale ne, ta žebra už skoro necítím." řeknu. ,,Ale asi byste měli něco vědět. A ne, nebude se vám to líbit. Mně se to taky nelíbí..."
Všichni ztichli, a čekali, co ze mě vyjde za překvapení tentokrát.
Když jsem se podívala na Siriuse a Remuse, Sirius měl shrbená ramena a oči upřené na desku stolu, a Remus vedle něj mu tiskl v podpoře rameno, ale taky se díval nepřítomně do stolu. Oni věděli, co se chystám říct.
,,Brumbál s tátou, Siriusem a Remusem vymysleli, jak bych mohla být v bezpečí. A i ti které mám ráda." pokračuju se skleslým výrazem.
,,Tak to jsou ale dobré zprávy, ne?" nejistě se zeptal Fred, a pokusil se odlehčit situaci lehkým zasmáním. Ale vůbec to nemělo účinek.
Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Nechci vidět, jak se na to budou tvářit.
,,Musím se přidat ke smritjedům."
A již po několikáté za poslední dny se rozprostřelo hrobové ticho. A jedno zalapání po dechu.
,,Tak jo. Máš fakt dobrej smysl pro humor, ale tohle vtipný není ani zdaleka." pokusil se zažertovat Fred.
Když jsem znovu otevřela oči, abych se na něj podívala, sklouzla mi po tváři slza. Neptala se jestli může, prostě se prodrala skrze víčko.
,,Musí být i jiná cesta, ne? Tohle přece nemůžeš udělat!" vstoupil do toho Harry.
,,Já musím. Když mu slíbím věrnost a budu bojovat po jeho boku, nebude se mě snažit vypátrat. Nebude kvůli tomu ubližovat lidem, na kterých mi záleží, a dostane to, co chce. Nebo si to alespoň bude myslet..." hlesnu, a pohled přemístím také ke stolu, jako Sirius s Remusem.
,,Siriusi?" obrátil se černovlásek na jeho kmotra, ale on mlčel.
,,Remusi?" zkusil ještě jeho bývalého učitele obrany proti černé magii, a hlas mu mírně přeskočil, jak se snažil držet v sobě tu vlnu emocí, co v něm teď začala vybuchovat.
Jenže ani ten mu na to nic neřekl.
Jakmile se ozvalo prudké odsunutí židle od stolu a následně její pád, vzhlédla jsem jen abych zahlédla cíp Harryho mikiny, který mizel za rohem směrem ke schodům vedoucím do pokojů.
Když mi stekla po tváři druhá slza, setřela jsem jí hřbetem ruky a snažila se nedovolit vzlykům, aby se i ony ozvaly.
Za chvíli se kolem mě ovinuly něčí ruce, a podle vlnitých dlouhých vlasů jsem poznala, že to je Hermiona.
Objala jsem jí nazpátek a pevně jí svírala, protože jsem to vážně potřebovala...
___________________________________________
A/N
Jo, je to tak, další díl 😁✨
Pokusím se v blízké době sepsat ještě jeden, mám na něj už nápad, ale ten čas... 😌
No nic. Mějte se zatím pěkně.❤️
___________________________________________
Markéta Kučerová