Stála jsem vedle Harryho v jakémsi skladu v centru Londýna, a pozorovala jsem Hermionu, jak trhá vlas každému z našich... jak to říct. Jednoduše vlas lidí, který dáme do mnoholičného lektvaru, díky kterému se dostaneme na ministerstvo.
,, Takže... Pamatujte, co jsme řekli. Na nikoho nemluvte, pokud to nebude absolutně nutné. Jen... Se chovejte normálně. Dělejte to, co všichni. Když to dodržíme, můžeme se dostat dovnitř. A pak.. " mluvila nervózně Hermiona, zatímco nám rozdávala lahvičky s našimi nápoji.
,, To bude o hubu" konstatoval Harry s pokrčením ramen a já se zasmála.
,, Správně" přitakala.
,, Je to absolutní šílenství" řekla jsem s pohledem upřeným na čtyři spící členy ministerstva. V hlavě jsem si promítala celý náš plán a stále si nebyla jistá jeho účinností. Moc tomu nevěřím, a jestli nás nechytnou... Aspoň si dokážeme, že na ministerstvu teď pracují samí moulové. Jak by se mi Draco teď vysmál, kdybych mu prozradila, co máme zalubem. Proběhlo mi hlavou. Snažila jsem se tu myšlenku ale vytesnit z hlavy, protože mi jen připomínala, že mu to teď nemůžu říct a podělit se s ním o to, co teď prožívám. Nebo že on nemůže nic říct mně.
,, Absolutní!" souhlasila Hermiona, čímž mě vytrhl z mých myšlenek na blonďáčka, a Ron na to jen pokrčil rameny.
,, Svět je šílenej" konstatoval ,,pojďte... Musíme hledat viteály" dodal a my jsme souhlasili.
Na tři jsme všichni vypili naše lahvičky s lektvarem. Během chvilky už z nás byli úplně jiní lidé - dva muži, dvě ženy ve středním věku. Jestli tihle nezavánělo průšvihem, tak už nevím, co by mohlo. Bylo to velmi riskantní, ale my to museli alespoň zkusit.
Pomocí záchodu jsme se přemístili na ministerstvo. Šla jsem s Hermionou, na dámy. Cestou jsme se pohledy navzájem ujišťovaly a tak nějak utěšovaly, jelikož napětí a nervozita nebyla znát jen z mé strany, jak je tomu zvykem.
Z krbu jsme se s Hermionou vydaly s davem, přičemž jsme nenápadně vyhledaly Harryho. Obešli jsme stráž, co to tam teď neskutečně přísně hlídá. Bylo velké štěstí, že si nás nevšimli. Zastavili jsme se až u dominanty místnosti, velkého kamenného sloupu.
,, To jsou.. " chtěl se zeptat Harry, ale Hermiona mu do toho skočila.
,, Mudlové. V postavení, jaké jim přísluší" odpověděla mu Hermiona a já si povzdechla. Celá tahle situace na ministerstvu se začíná vymyká kontrole. Za to všechno může ta žába a smrtijedi.
,, Popravdě... Začínám mít nahnáno" svěřil se nám Ron, když nás konečně našel.
,, To až teď, Ronalde?" polkla jsem a dál upřeně zírala před sebe.
,, Jak dlouho jsi říkala, že tahle dávka lektvaru vydrží, Hermiono?" zeptal se zaraženě Harry a my všichni jsme čekali na odpověď.
,, Neříkala.. " řekla nám Hermiona a my v tu chvíli pocítili, že jsme naprosto v pytli.
Nastoupili jsme do výtahu, který se začal pomalu zavírat. Než se však stihl zavřít úplně, někdo do něj vtrhl.
,, Cattermole. V mé kanceláři stále prší. Trvá to už dva dny" postěžoval si.
,, Zkusil jste deštník?" zeptal se nervózně Ron, ale tahle odpověď očividně daného chlápka nikterak neuklidnila.
,, Víte, že právě jedu dolů, že ano, Cattermole?" zeptal se ho neurčitě.
,, Jedete.. Dolů? " nechápal Ron.
,, Vyslechnout vaši manželku. Kdyby byla na pochybách krev nebo příslušnost mé ženy... A šéf odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů by něco potřeboval... Myslím, že bych se tomu věnoval přednostně... Máte na to hodinu." řekl neznámý chlápek Ronovi a my se na něj jen zděšeně dívali. Když chlápek odešel, Ron rychle zmáčknul tlačítko výtahu a výtah se konečně dal do pohybu.
,, Ach bože... Co si počnu? Manželka je dole úplně sama!" začal panikařit Ron a já se na něj naprosto nechápavě podívala.
,, Rone... Ty nemáš manželku" připomněl mu Harry, jakoby na to měl Ron zapomenout, a mě to nedalo - musela jsem se nad jeho hloupostí pousmát. Nebylo to nic ve zlém, jen mě to velmi pobavilo, na to, v jaké jsme byli situaci.
,, Aha, jo" uklidnil se Ron a výtah přijel na dané patro. Oznámil nám naši polohu a dveře se otevřely.
,, Jak mám zastavit ten déšť?" zeptal se Ron a já s Harrym jsme jen pokročilí rameny. Nebyl to teď moc jeden z našich největších zájmů.
,, Zkus finite incantatem" poradila Ronovi Hermiona.
,,Vystupujeme, Rone" drcla jsem do něj, aby se hnul z výtahu. On se na mě nejistě podíval, ale nakonec z výtahu vystoupil a neustále si opakoval zaklínadlo, které mu Hermiona poradila. Já jej následovala, pak už jsme se jen dívali na naše přátele, kteří mířili ještě o patro níž.
,, A co když to nevyjde?" zeptal se mě ještě Ron vystrašeně, než jsme si měli rozdělit cesty. Jen jsem se mu uchechtla, ale sama jsem nevěděla, co s tím. Proto jsem mu nic neřekla.
,, Máš patnáct minut. Potom jedeme dolů" řekla jsem mu, a sama jsem se vydala do údajné kanceláře Edgecombeové.
-
Za patnáct minut opravdu Ron, celý mokrý, stepoval před výtahem. Celá nervózní jsem se ho ani na nic neptala a přivolala jsem výtah. Mnula jsem si ruce a roztřeseně jsem těkala po místnosti.
,, Charlotte, něco se stalo?" zeptal se Ron, když si všiml mého chování. Já se na něj jen usmála a mávla rukou.
,, Ne, ne. To nic" Nechtěla jsem o tom mluvit. Potkala jsem tam někoho, koho jsem rozhodně neměla. Měla jsem pocit, že jsem celou misi pokazila a tak moc jsem se proklínala. Nejen, že jsem ohrozil nás čtyři, ale ještě k tomu jednu další osobu.
,, Dobrý ráno" pozdravil Ron, když jsme nastoupili. Plácla jsem se do čela a Harry se na něj nechápavě podíval.
,, Rone, to jsem já" připomněl mu a Ronovi, jakoby se už po několikáté za den, rozsvítilo.
,, Harry! Já jsem zapomněl, jak vypadáš. Kde je Hermiona?" zeptal se zmateně a i já čekala na odpověď.
,, Jela dolů do soudní síně. S Umbridgovou" oznámil nám a my všichni jsme zmlkli. Výtah se zavřel a rozjel se kam jinam, než dolů.
Šli jsme dlouhou chodbou za hlasy, které vycházely ze soudní síně. Vůbec nám nedocházelo, co se tam děje, dokud jsme nezaslechli jméno Cattermolovy manželky Mary. Seděla uprostřed síně před Umbridgovou a nervózně se jí třásl hlas. Trochu si ulevila, když uviděla jejího manžela, vlastně Rona, jak stojí ve dveřích. Harry ho chytl za límec a posunul ho blíž k Mary.
,, Mary Elizabeth Cattermole?" řekla povýšeně Umbridgová a čekala na zpětnou vazbu od obžalované.
,, Ano?" odpověděla drobná žena plačtivě. Bylo mi zle z toho, jak se ubližuje nevinným lidem.
,, Dnes vám při příchodu byla odebrána hůlka.. " od té doby jako bych přestala vnímat. Všimla jsem si totiž medailonku na ex-profesorčině krku. A samozřejmě jsem začala střádat plán, jak ho získat. Mezitím jsem si však všimla, jak si Harry vytáhl hůlku. Promnula jsem si oči a čekala jsem, co teď hodlá udělat.
,, Lžete, Dolores. A dobře víte, že lhát se nemá" pronesl, a jeho obličej už zase začal nabírat původní podobu. Jsem tak jsem začala já cítit, že můj lektvar povoluje, tak jsem si ihned vzala i mou hůlku a stoupla jsem si vedle Harryho.
Po tom, co zaútočil, se síní ozývaly jen další a další zaklínadla. Byla to hotová spoušť, já pomalu nevěděla, kam se dívat jako první. Hermiona rychle čapla medailonek z krku Dolores a dali jsme se všichni, i s Mary Cattermole, na útěk. Tak tak jsme stihli utéct před mozkomory.