A vločky padají (adventní kalendář 2020, HP) - DOKONČENO

19. vločka (Harry/ Lucius)

„Tohle byl skvělý nápad, Luciusi," vrněl Harry spokojeně.

Nikdy netušil, jak může být sauna skvělá, dokud ji sám nevyzkoušel. Počáteční horko, kdy myslel, že v něm nevydrží déle jak pár vteřin, se po chvilce zdálo více a více snesitelnější, až zjistil, že je mu vážně příjemně. Možná to bylo tím, že ležel na dřevěné desce, hlavu měl položenou na stehně svého milence a cítil, jak mu něžně cuchá vlasy. Asi by si to tak nevychutnal, kdyby musel jít do sauny sám, ale s Lucisem bylo dokonalé zkrátka všechno a pokaždé.

„Říkal jsem ti to," připomněl mu s nádechem samolibosti v hlase a jemně ho zatahal za vlasy. „Ale to není všechno, co k tomu patří."

Harry mírně zaklonil hlavu a pohlédl mu do očí. Nechápal, že i když má vlasy vlhké od potu, který horký vzduch způsobil, pořád zůstává neuvěřitelně sexy. Polkl. „Co k tomu ještě patří?" zeptal se zvědavě a v duchu přemýšlel, jestli je možné se v takovém horku milovat. Ne. Určitě ne. To tentokrát na mysli neměl.

„Půjdeme se ochladit." Naznačil mu, aby vstal a postavil se také. „Půjdeme rovnou. Nesmíš to napoprvé přehnat."

„Ochladit?" Zamračil se. Nechtělo se mu toho tepla zbavovat.

Chytil ho za ruku a propletl prsty. Naklonil se k němu, ukradl si polibek. „Bude se ti to líbit, slibuji." Tajuplně se usmál, a aniž by mu dal prostor k reakci, rozběhl se a Harrymu nezbylo než běžet vedle něj.

„Luciusi, co –"

„Zavři oči!"

Poslechl. Vzápětí ztratil půdu pod nohama a lehce vykřikl, oči však neotevřel. Věřil mu. Padal jen chviličku, než vypískl. „Zatraceně, to je ledový!" prskal a klepal se zimou po ramena zapadnutý ve sněhu.

Lucius se vedle něj spokojeně uculoval. „Chtěl jsi sníh v hale? Chtěl. Tak si nestěžuj. Náhodou je to lepší než ledová sprcha."

Na to nemohl nic namítat. Sice drkotal zuby, ale srdce se mu tetelilo štěstím. 

Takové malé pokračování. Mám ráda hravého Luciuse, co vy?