Dangerous Liaisons: Faith

Útok a protiútok

Hope se v následujících dnech pokoušela utéct. Tedy aspoň hledala nějakou skulinku. Stihla vyzkoušet všechna okna, všechny dveře, ale z žádných nedokázala uniknout. Ti dva věděli, že to zkouší, věděli, že je to zbytečný, a tak ji nechali. Její největší pokus bylo, když napadla Tylera nožem. Sice ho jen škrábla na ruce, ale vzápětí se objevil stejný šrám i na její ruce.

"Jo, promiň, já ti zapomněla říct i tohle," uvědomila si to v tu chvíli i Faith. "Vás dva jsem propojila, takže co se stane jemu, stane se i tobě a naopak."

A to byly jediné negativní chvíle, které spolu za ten týden zažili. Hope byla evidentně neustále nespokojená, chtěla pryč, ale jinak se k ní chovali normálně. Jako ke spolubydlící. Na co měla chuť k jídlu, co chtělo sledovat v televizi, to měla, pokud to šlo. Vždycky to byl Tyler, kdo se vydával autem do města pro jídlo. Většinu času tam tak trávila Faith a Hope o samotě. Kupodivu našli společný zájem ve sledování seriálu Sex ve městě.

"Pořád nechápu, jak ti mohl tenhle seriál uniknout," prohlásila Hope někde uprostřed druhé série. Doufala přitom, že se jim nějak skrz seriál povede trochu skamarádit, že by mohla upustit od svého plánu. Pořád to byla jenom puberťácká holka, stejně jako ona. Kdyby se na celou tu pomstu vykašlala, mohli by být kamarádky.

"Když celý dětství strávíš jako magická otrokyně, tak se k popkultuře moc nedostaneš," pokrčila rameny.

Hope se na ní podívala. Za těch pár dní s ní trochu sympatizovala. Vzpomněla si na tetu Freyu, když mluvila o Dahlii. Kdyby ji před lety nezastavili, mohla tak skončit taky. "Proč teda nejdeš po ní? Proč se nemstíš jí?"

"Bude další na řadě."

"A pak? Teda když opominu fakt, že po tobě půjde celá moje rodina. Je zabiješ taky?"

"Pokud nebudu muset, tak ne," pokrčila rameny. "A jinak nevím, co budu dělat pak."

"Víš, kdyby ses na to všechno vykašlala, mohla bys nastoupit na Salvatorovic školy a mohli bychom sledovat seriály tam," navrhla jí Hope.

"Víš, že jsem nad tou školou kdysi uvažovala?" podívala se na ní Faith. "Tyler mi ji navrhl, i jsem se tam byla podívat a... Já nevím. Nebylo to tam tak špatný. Možná jednou se tam objevit."

"Kdy jsi tam byla?" nakrčila Hope čelo. Nevybavovala si, že by jí tam někdy viděla. Asi. Nebyla si úplně jistá.

"Chvíli předtím, než jsem se v New Orleans vydávala za tebe. Byla to taková součást přípravy," odmávla to rukou. "Ale všimla jsem si, že se tam držíš docela stranou a používáš jiný příjmení."

"To není úplně pravda."

"Tak mi řekni jméno nějaké kamarádky. Nebo přítele. Nebo nějaký kluka, který se ti líbí, když už sledujeme tohle.

"Já... ehm..." začínala se Hope červenat.

"Někdo se ti fakt líbí, že jo?" uculila se Faith. "Někdo ze školy, že jo?"

"Je tam jeden upír, který se mnou nedávno trochu flirtoval," připustila.

"Jak vypadá?"

"Má blonďatý kudrnatý vlasy a takový roztomilý úsměv," usmívala se Hope, ale pak se vzpamatovala a rozhodla se to Faith vrátit. "A co vůbec ty? Předtím jsi váhala, jak označit Tylera. Co mezi váma je?"

"Já nevím, je to složitý," vymizel jí najednou uculující se úsměv z tváře. "Tím, jak jsem ho kdysi zachránila, mezi námi vzniklo určité pouto. Ale zároveň je to mezi námi trochu překážka, protože bych to mohla zneužívat a na to mi na něm, až moc záleží. Je doslova první a zároveň jediný na světě, kdo se ke mně choval nějak hezky."