Dangerous Liaisons: Faith

Únos

„Mami, jsem doma!" zvolala Hope, když prošla vchodovými dveřmi. Nikdo se neozýval. Podívala se nahoru na schody. „Mami? Strejdo Elijahu?"

„Máš štěstí. Odjeli na výlet a vrací se až zítra," ozval se hlas ode dveří jídelny. „Takže prošvihli telefonát informující o tom, co jsi provedla ve škole. Naštěstí já ne."

„Ahoj, tati," pousmála se Hope. Ulevilo se ji, protože Klaus je o něco mírnější. Má víc pochopení. A podle jeho pověsti, co se dozvěděla z deníků Stefana Salvatora, se ani nedivila.

„Takže shrňme si, co jsi provedla. Dala jsi svojí krev vlkodlakovi, aby se mohl proměnit v hybrida..."

„Technicky to byla čarodějka, který jsem tu krev dala. To až ona dala tu krev jemu," opravila ho jeho dcera. "Chodí spolu, tak využila toho, co viděla o naší rodině, aby se mnou udělala dohodu."

"Co viděla?"

"Hrozbu. Nějaké nebezpečí," odložila stranou tašku. "Někdo tě chce zabít."

"Marcel?" napadlo ho jako prvního. Po všech těch problémech, co spolu kdysi, by se nedivil. Je to deset let, co Klaus unikl z Marcelova vězení a od té doby Mikaelsonovi žili nějakou dobu mimo New Orleans.

Tou dobou navíc začali zasahovat předci víc do věcí v New Orleans, jelikož se jim nelíbilo, aby se to tam tak dlouho řídilo vůli jednoho upíra. V následné válce s předky se navrátila do New Orleans Mikaelsonovi a spolu s Marcelem se jim podařilo vyhrát. Jako bonus se jim přitom povedlo i vzkřísit Davinu, která do toho byla taky zapletená, a v průběh toho, Marcel a Rebekah k sobě našli zase zpátky cestu.

Od té doby panuje v New Orleans mír. Zasluhují se na tom dost Hayley, která zastupuje vlkodlaky, Marcel a Josh, kteří se starají o upíry, a Frey a Vincent, kteří klidní čarodějky. Pravidelně se scházejí, pravidelné jednají a díky tomu mají všichni klid.

„Tohle je někdo jiný. Ukázala mi tu vidinu, ale nebylo jí vidět do tváře," vzpomínala Hope. „Ani nebylo jasný, co je zač. Byly vidět jenom její blonďatý vlasy a pak ty. Nějak tě držela v šachu, protože se tě chystala zabít a ty ses vůbec nebránil."

„To není možné," zamítl to Klaus. „I kdyby na mě použila nějaké kouzlo, tak mě nemůže zabít. Kůl z bílého dubu je ukrytý v bezpečí."

„Ale stejně jsem pro jistotu pracovala na ochranných kouzlech, snažila jsem se je vylepšit a stačí, když se stavím za tetou Freyou..."

„Pro začátek bys měla jít do svého pokoje odpočinout si po cestě. A nezapomeň, že máš pořád problém za svoje dočasné vyloučení ze školy," připomněl ji Klaus. „Dneska nikam nepůjdeš a až se zítra vrátí tvoje matka, promluvíme si o tom znovu."

Hope se otráveně vydala do svého pokoje. Nebyla spokojená s tím, že to její otec nebere dostatečně vážně. A tak si sebrala svůj kouzelný zápisník, začarovala kouzlo ticho a vyplížila se z domu. Pomohlo ji k tomu to, že Klaus mezitím kontroloval svou tajnou skrýš s kůlem z bílého dubu.

Teta Freya už nějakou dobu nebydlela spolu s nimi v sídle od té doby, co se rozhodla bydlet spolu se svou vlkodlačí přítelkyní Keileen. Chtěli mít svůj klid a Keileen by se v sídle s ostatními původními asi necítila dobře. Tak spolu měli byt nedaleko baru Rousseau. Právě tam teď Hope mířila.

Nedlouho poté Klaus zjistil, že není ve svém pokoji. Jako první ho hned napadlo, že bude u Freyi a vydal se tam za ní. Hope tam nebyla. Nikdy tam nedošla.

Začali ji hledat. Zkontrolovali všechny příbuzné, její přátelé, i Salvatorovic školu, ale Hope nebyla nikde k nalezení. Ani kouzlo na hledání nefungovalo, a to se snažila Freya vytvořit co nejsilnější. Někdo ji unesl a dal si dost dobře záležet na tom, aby nebyla k nalezení.