Neznámá v mém městě

1.Díl

Je 16. Září 2014 a do Japonska se přestěhovala mladá blondýnka, která má sen se stát POPOVOU Hvězdou, prostě Super zpěvačkou. Do Japonska se přestěhovala za svojí babičkou Chio. Babička ji vychovávala už od malička, protože o ni neměli její rodiče zájem a Chioe ji bylo líto, tak si ji vzala do péče. Bůh ví co by se s ní stalo, kdyby ji neadoptovala. Blondýnka bydlela chvilku v Tokyu, protože si musela dodělat základní školu. Když přijela, babička na ni čekala na vlakovém nádraží spolu se svým pejskem Kupuruem.
,,Ahoj, babičko! Ahoj, Kupuru! Ráda vás zase vidím." Pozdravila slušně a hned je musela obejmout.
,, Ahoj, holčičko. Ty si ale vyrostla, kolik ti už vlastně je?"

,,16 babičko."

,,Naruko, kolikrát ti mám říkat, aby si mi neříkala babičko, ale jménem? Cítím se tak staře, když mi řekneš babi." Její babička byla prostě úžasná. Nebyla to ta normální babička, která si užívala klid, ale byla taková CRAZY, chová se jako by ji bylo stejně, jako Naruko.

,,Omlouvám se babičko Chio-senpai." pousmála se.

,,Ty si mi tak vyrostla, pojď pojedeme domů." Vzala blondýnce jednu tašku, aby ji pomohla a dala ji do auta. Autem jely nejdřív domů vybalit věci a potom půjdou pěšky nakupovat. Naruko milovala nakupování s Babičkou, ale tyhle  nákupy byly jiný. Tentokrát už nekupovaly věci na sebe, ale věci do školy.

,,Babič.. tedy Chio-senpai, Je ta škola kam jdu dobrá? Jsou tam hodní lidi?" Naruko se trochu bála jít do nový školy. Vždycky jí šikanovali za to, že na ně byla drzá. Uměla se bránit jenom slovy, ale rukama ne. Nebyla ten násilnický typ.

,,Nevím holčičko, ale vím, že tam opravdu zapadneš. Musíš jim ukázat svůj talent! Máš už všechno do školy?" Babička ji vždycky dokázala zvednout náladu, byla jediná, kdo ji rozuměl.

,,Ano, mám" usmála se a šla to zaplatit.

,,Až přijdeme domů, mám pro tebe překvapení. Bude se ti určitě líbit." Usmála se a šli domů. Když konečně dorazily, babička ji zakryla oči a odtáhla do ložnice. V ložnici ji babička odkryla oči a blondýnce se nahrnuly slzy do očí.

,,Dědečku!!" Pozdravila ho a hned ho objala. Byl spoustu let na vojně, takže se viděli jen jednou za rok.

,,Kdy jsi přijel?" Zeptá se radostně.

,,Chvilku po tobě. Si moc krásné děvče, vyrostla z tebe slečna. Teď už tě budu vídat častěji." Usmál se a dal ji pusu do vlasů.

,,Častěji? To znamená, že už nepůjdeš zpátky na vojnu?" Naruko štěstím jenom zářila.

,,Už jsem moc starej, abych byl na vojně a vařit se mi tam nechce. Moc se mi po vás stýskalo."

,,Nám po tobě taky" řekla Naruko a šla do kuchyně.

,,Dneska vařím večeři já. Chci vám ukázat co jsem se naučila" pousmála se a šla udělat večeři. Při vaření si zpívala písničku co si vždycky zpívali, když byla malá.

,,Ty si ji ještě pamatuješ?" Zeptá se s úsměvem babička.

,,Jistě že ano, jak bych mohla zapomenout?" odpověděla.

---------------------

,,Tak a večeře je hotová. Nechte si chutnat" Sedli si všichni ke stolu a začali jíst tu dobrotu, co Naruko uvařila. Musela uznat, že se ji to povedlo. Když dovečeřeli, Naruko umyla nádobí a šla se připravit na zítřejší školu. Byla docela nervózní a trochu se bála. Potom si vzpomněla na babiččiny slova a hned se uklidnila.

,,Dobrou noc, Dědečku, dobrou noc, Babičko" Popřála jim dobrou noc a šla spát. 

----------------------

Ráno se probudila dřív než babička a nachystala snídani. Je to velmi pracovitá holka, ale někdy to moc přehání.

,,Dobré, Naruko" probudila se babička.

,,Oh, Dobré Chio-senpai. Připravila jsem snídani. Za chvilku půjdu do školy, tak pozdravuj dědečka a že má v ledničce vychlazené pivo." Usmála se, vzala si tašku a vyrazila do školy.

,,Je moc pracovitá" řekla si pro sebe a usmála se.