Hraje jakási rychlejší písnička, Niall cestou sebere Demi a já se chopím Monnie, utvoříme kroužek a vymýšlíme takové kreace, až se pořádající áčko musí stydět. Za nás, samozřejmě. Oni nejspíš chtěli spíš dýchánek, a díky nám se na jejich dýchánku pomalu nedá dýchat. Bavíme se dobrou chvíli, než se k nám připojí Louis, zabere místo vedle Demi, vytáhneme na parket i Zayna a řádíme jak za mlada. Tancujeme a do toho si podáváme flašku Jacka, pijeme jako hovada a tančíme ještě hůř, dokud se k nám nepřipojí i kluci z déčka i se svou finlandiou, a několik céčařek s melounovou vodkou, a dokonce i dva synci z áčka klesnou na naši úroveň a donesou zelenou, takže za chvíli koluje víc chlastu, než kolik nás je v tančící elipse o dvanácti rozích. DJ z nás má asi prdel, protože čím víc pijeme, tím rychlejší a blbější písničky pouští. Teda, když spustíme makarenu - kterou jsem ani náhodou neiniciovala já - na soundtrack z My z Kačerova, pak už se lámou smíchy i áčkaři a postupně se přidávají do našeho kroužku, kterému familiérně říkáme kosočtvereček. A když pak na Jede jede mašinka tancujeme Kuřátka, což už vůbec není moje a Louisova vina, dokonce i DJ to vzdá a vyhlásí pauzu na pomalou sérii písniček, abychom se posbírali ze země a trochu vystřízlivěli a vzpomněli si aspoň, jestli máme ptáka nebo kozy.

Znám Zayna, sedne si stolu a bude mrmlat, že už netancuje, že je opilý dost na to, aby proved nějakou rybu, ale já si pošlu Louise pro další vodku a vytáhnu ho na parket ještě jednou.

"No tak, kocoure, v tom kvádru ti to sekne, jasně? Jsi sexy, chci, aby áčanky žárlily, no tak, pojď si se mnou hupnout."

"Říká se trsnout," sice chce být vážný a otrávený, ale vidím, že mu ujíždí koutek do úsměvu.

"To je fuk, no tak, takový krásný song-"

"Nesnáším ho."

"Hele, jestli si myslíš, že mě odradíš jenom proto, že si myslíš, že nevím, jaké songy miluješ, a jo, tyhlety staré Simple Plan poznávám i já, tak jsi fakt idiot, a navíc nezdvořák, odmítat dámu…!"

Překecám ho. Fakt vstane a zatančí si se mnou - nevím, co pořád má, je to skvělý tanečník. Pomalá série pokračuje songy, které mám ráda i já osobně, a Zayn mi jen tak neuteče, když si ho držím okolo krku. Naštěstí nevypadá, že by chtěl skutečně utéct.

"Áčanky žárlí," poznamená Zayn, když jsem k nim zády.

"Hmmm," popravdě je mi to dost jedno. Zee krásně voní a umí udržet tempo. A skvěle se o něj opírá.

"Claire flirtuje se Stylesem, který se na mě dívá s vraždou v očích," pokračuje v reportu. "A zcela ignoruje všecky okolo."

Zato mě z očí nespustil - všimla jsem si. Ostatně, sjíždí mě pohledem pokaždé, když jsem k němu čelem. Vyzývavě se na mě dívá, přísahám, ještě jeden song a zajede si rukou pod trenky. Navíc mu ten oblek nehorázně sekne. Mít trenky, taky si pod ně zajedu rukou, co si budeme nalhávat. Je čerstvě oholený, červená kravata, rozepnuté sako, rozpité nealko, ale vím, že pil Jacka. K řádění na parketu se nepřidal. Suchar. Ale to ani áčanky ve stylu Claire a jejích ponožek, nebo jak té partě stejně suchých děveček bez humoru přezdívá. Ale doktorand se zvedne a odejde z mého zorného pole. Nechci se zabývat tím, kam jde. Nebo co jde dělat. Nebo proč těsně před tím něco pošeptal Claire. Ne, nejsem zvědavá, a rozhodně ne proto si po konci písničky pošlu Zayna pro nealko. Odchází trochu překotně - to byl tanec se mnou tak zlý?

No nic. Najít Stylese.

Jdu stejným směrem jako on, ke druhému baru, který je nahoře, ale dneska by měl být zavřený. Nikdo tu není, ale vchod na terasu je otevřený. Protočím oči, romantika jako prase, venku jsou sotva čtyři stupně, ale i tak, schvácená ze vzduchu dole a předchozího dusání, nebo trsání, nebo jak tomu dnešní mládež říká, přece jenom vyjdu na terasu. V korzetových šatech nejdřív myslím, že zmrznu, ale je fakt, že mi je akorát příjemně. Opřu se o zábradlí, za mnou duní hlasitá hudba z klubu, nade mnou září hvězdy, pode mnou se třpytí sníh. Stromy jsou holé a pokryté vrstvou prašanu.

"Co tu děláte, Anet?" ozve se záhy za mnou.

Málem skočím z terasy, jak se leknu.

"Ale no tak," ušklíbne se, a já se konečně otočím, ačkoli pachatele mého infarktu žel už poznám po hlase.

"Idiote," prsknu.

"Nastydnete," na nadávku ani nereaguje, místo toho si svlékne sako a oblékne mě do něj.

Obklopí mě jeho mužná vůně, na chvíli taky jeho paže, a pak mám náhle na ramenou oblekové sako, do kterého bych se vešla tak čtyřikrát. Než se ode mě odtáhne, pohladí mě několikrát po zádech ve snaze mě zahřát. Nebyla mi zima. Zato teď je mi nějak podivně horko.

"Je ti teplo, děvče?" zabublá smíchy tiše.

Samozřejmě hlášku z Mrazíka poznám, ale místo odpovědi "Teplo, dědečku, teplo, Mrazíčku", kterou použila Nastěnka, si vyberu tu druhou: "Blázníš dědku? Ruce i nohy mně mrzou!"

Zabere to, zasměje se.

"I kdyby cokoli, tvou znalost literatury a kinematografie ti musím nechat. Jsi v tom dobrá."

"To byl snad proboha kompliment?" zhrozím se. "Pane doktorande, vy umíráte?!"

"Nechte si ten humor, Anet, mluvím vážně. Máte talent. Doufám, že ho využijete v oboru na univerzitě."

No to víš, že jo. Já se ti tak budu svěřovat.

"Bavíte se, pane doktorande?"

"Upřímně," začne pozitivně. "Ne. Tedy, dokud jste se neobjevila vy a nerozjela jste to tady s tou svou bandou. Obávám se, že pořádající si to tu představovali spíš jako posezení s tichou hudbou a hovorem a večeří, a vy jste jim tu z toho udělali ilegální technopárty."

Mávnu rukou. "Nesnáším tenhle arogantní stupeň elegance. Na zábavách se má bavit, ne? A tady bylo jak na pohřbu Lenina. Však to má být akcička, ne? Trocha alkoholu, trocha rušení nočního klidu, trocha zvracení v alejích a tak, ne? Jsem myslela, že tohle dnešní pionýři dělají…"

Směje se, jenom nevím, jestli to není alkoholem.

"Když jste opouštěl stůl, slečny vypadaly, že je to velmi mrzí," vzpomenu si. "Možná byste se měl vrátit."

"Kvůli těm slečnám?" ujistí se.

"Ne, jistěže ne, kvůli tomu stolu, samozřejmě. Vypadal velmi zklamaně, že ho opouští jediný člen společnosti s IQ převyšující průměrný obvod v jejich pasech."

Vyprskne smíchy: "Ale víte, jak to s chlapama je, my jsme spíš na modelky, zajímá nás jenom vzhled."

"Jistě, ideální žena má přece 90-60-90, to vím i já," pokrčím rameny.

"A víte i, co to znamená?"

"Jistě, 90 okolo koz, 60 kilo a 90 IQ."

Vyprskne smíchy: "Váš humor není vůbec vtipný, ale s tím vzhledem máte pravdu. My, chlapi, jsme primitivové a nic jiného než vzhled nás nezajímá, natož její charakter."

"No jo, nad fotkou jejího charakteru si nevyhoníte, že," poznamenám cynicky.

Tentokrát se rozesměje oba.

"Vůbec nejste vtipný, abyste věděl," směju se a on se mnou.

Babi měla pravdu. Vážně na něm něco je. Jeho oči, asi. A jeho úsměv, ten taky. Kurva, za co.

Shit Happens || Larry Stylinson (Dokončeno)Přečti si tento příběh ZDARMA!