Shit Happens | Larry Stylinson

Shit Happens 17.

"Brnkačka," pokrčím rameny a rozvalím se na křesle.

"No tebe nechat někde pár minut samotnou, fakt…" směje se Nick.

"Jako by to byla moje chyba nebo co. Se zeptej babičky," pobídnu ho.

Babička sedí v křesle a plete a něčemu se pro sebe usmívá. A moc toho nenamluví.

"Babi?"

"Ano?"

Kouknu na úplet, na kterém pracuje. "Co to bude?"

"Vlastně mě napadly dupačky pro tvoje a Stylesovo miminko," pousměje se.

"Babi…" zavrčím výhružně. "Flirtuju s ním, ale rozhodně s ním nebudu -!"

"S kým flirtuješ?" vejde máma do kuchyně.

"Eh - s jedničkou ze zeměpisu, ale nechci to zakřiknout," otočím list.

Bratr mlčí a babi taky nic neřekne.

"A vůbec, co vy tu, vy tři spojenci? Dělá Anet problémy, mami? Jestli jo, požaluj mi to, já ji potrestám…"

"Myslím, že mám dostatek síly, abych zvládla udržet na uzdě tvé děti, drahá," broukne blahosklonně.

"To netvrdím, jenom vím, jaká dokáže být. Samé problémy, horší než Nick. Takový hodný kluk na gymplu, neodmlouval, všechno zvládl -"

"A udělal bakaláře," přizvukuju. "Miláček."

"Co chceš, ségra," protočí oči.

"Nic…!" ohradím se vážně. "Akorát jsem na tebe pyšná, debile."

"Sakra, Anet, mám titul, nemůžeš mi říkat debile, když už, tak pane debile."

Rozesměju se na celý barák i s babičkou a bráchou, akorát máma stojí u dřezu a myje nějakou zeleninu a syčí, abychom se laskavě uklidnili, že už je pozdě a kdesi cosi.

"Kdy se vrátí táta?" zeptám se.

"Ani jste se s ním nerozloučili, odjel na týden na služebku," vyčte nám máma.

"No můj táta to není," pokrčí rameny Nick.

"Můj taky ne," připomenu mu.

Oba se tomu zasmějem, ale mámě způsobíme málem infarkt. Hněd že se o nás stará a živí nás a vůbec kdesi cosi.

"Mami, klid, to byl vtip, jasně? Vsadím se, že on taky ví, že není náš biologický otec. Kromě toho, kdyby byl, oba bychom ho nakopali do ko-…lena," opravím se rychle.

Máma si povzdechne: "Co jsem to porodila, Ježíši, ty to vidíš."

A odejde z kuchyně.

"Spíš co jsem to proboha živého porodila já," zamumlá babička.

Já i brácha vyprskneme smíchy.

"Byla vždycky taková?"

"Ne, vůbec ne. Byla hodně jako ty, co pamatuju. Když ji ale opustil váš otec, to ale nemůžeš pamatovat, Anet, nebylo ti ani pět, hodně ji to vzalo. A když se za pár let vzpamatovala a našla si vašeho tátu, byla úplně jiná."

Proto mě má babička nejraději? Vidí ve mně mou mámu, když ještě byla nezkažená? Neměli bychom to rozvádět. Nejspíš o tom nechce mluvit.

"No vidíš, místo normálního dítěte máš dva bisexuální vnuky. A teď nám řekni, ty malá potvoro, do koho ses to zamiloval."

"To víš, že jo, já ti to řeknu a ty vyhlásíš třetí světovou."