"A to by si člověk řek, že je to takové klidné úterní ráno," povdechnu si.

"Je čtvrtek," protočí oči Monnie. "A tohle není moc sranda, Anet."

"Je to sranda. Čti," vyzvu ji.

Včera, v kině, musel někdo sedět okolo nás s panem doktorandem, špatně si vyložit, jak a o čem jsme spolu mluvili, a napsal o tom stránkový referát, který se dneska objevil na nástěnce. Naštěstí jsem ho stáhla hned, jak jsem přišla do školy a viděla ho. Vlastně je tam napsané, že jeden nejmenovaný pan doktorand, haha, jako by jich na tomhle gymplu bylo víc, obtěžoval nejlepší studentku čtvrté B, dělal jí nemravné návrhy i přes studentčin jednoznačný odpor. Jak jsem včera řekla, lidé, kteří nemají smysl pro humor a nerozumějí sarkasmu, musejí mít těžký život.

"Není to sranda, Anet," přesvědčuje mě Monnie. "Kdoví, kolik lidí to četlo, možná se to dostalo i k nějakému profesorovi, oni si velice rychle zjistí, o kom je řeč, chápeš?"

"Nečetli. Hele, měli jsme na sedm, kromě nás tu je tahle brzo akorát vrátná, dvě uklízečky a prvák. Ti nejspíš ani netuší, kdo je to doktorand a že tu vůbec je nějaká čtvrtá B," mávnu rukou. "O nic nejde, kotě. Ale podívat se na to ze stylistického úhlu pohledu, toto je velmi podprůměrná slohovka. Claire by měla umět napsat lepší, v češtině je dobrá, takže očividně nechtěla, aby padlo podezření na ni…"

"Myslíš, že to byla Claire?"

"Jsem si docela jistá. Včera seděla v řadě nad námi, a když pak procházela okolo nás, usmívala se a něco si špitala s těma svýma sudičkama. Nejspíš mě bere jako sokyni v lásce, haha, naivka," rozesměju se.

Smích mě přejde o hodinu později. Zdá se, že Claire udělala kopie a vyvěsila je všude po škole, a nejenom to. Nejspíš tuhle slátaninu musela poslat učitelskému sboru nebo to nechala na katedrách, nevím, ale už po druhé hodině je to všude. Bílé papíry, na kterých je černým napsáno, co se včera stalo. Některé hlášky, které byly v kontextu vtipné, se takhle, vytržené ze svého původního znění, vyznívají oplzle a nechutně. Ale my oba žertovali. Oba dva jsme věděli, že to myslíme tak napůl vážně, rýpali jsme do sebe a rozesmívali Zayna, protože jsme věděli, že poslouchá, ale rozhodně jsme to nemysleli vážně…! Oba jsme provokatéři, ale tohle byl vtip, nechápu, proč Claire -…

Ona mi nechce pomoct. Chce, aby kvůli mně vyletěl pan doktorand nejenom z praxe, ale i ze studií, a ze mě chce udělat málem oběť znásilnění…?! No to jí už načisto jebe? Nebo si myslí, že takhle získá Stylesovu pozornost, když nezabraly ani podpatky, ani makeup a ani minisukýnka…? A to chce ta holka maturovat, když je blbá jak díra na dně vědra?

"Anet, co to má-?!"

"Klid, Louisi, samozřejmě je to blbost, nic takového se nestalo, vtipkovali jsme, Zee to může potvrdit."

Zayn naštěstí přikývne, buď proto, že si zvykl na můj humor, nebo proto, že ten humor fakt pochopil a fakt mu to přišlo vtipné, což doufám, takže Louisova poplašená starost klesne na uvolněný sarkasmus.

"Já si říkám, že by to byla dost blbost. Navíc, dobře tě znám, Anet, osedlala by sis ho ještě v kině, kdybyste to mysleli vážně," vtipkuje Louis.

"Jsi sprostý, copak já bych se s ním vyspala?!"

"Hele, lásko, kdybychom takhle rýpali my dva do sebe, jak by to dopadlo?" podívá se na mě vyzývavě.

Trochu se začervenám, protože yeah, man, Louise bych šukala kdekoli a kdykoli. Ale vždycky jsme spolu spali jenom pod vlivem nebo na nějaké akci.

"Dobře, dobře. Ale proboha, kdyby mě obtěžoval, poznám to, a on taky - copak se o sebe neumím postarat nebo co…?!"

"Já pořád tvrdím, že jsi mnohem nebezpečnější než cokoli, co bys mohla kdekoli potkat, no, ale vysvětluj to ostatním," pochechtává se Louis.

"Pravda, ti mě v posteli nezažili," poznamenám polohlasně.

"Já tě v posteli málem nepřežil," pospíší si Louis s comebackem. "A to tě už nějakou dobu znám."

Když pak o pár hodin vejdu do jídelny, stačí mi pohled, abych věděla, že jsem zase centrem pozornosti. A přitočí se ke mně hned slečny z protěžovaného áčka.

"Ahoj, prý tě obtěžoval Styles, je to pravda…?"

No málem mi proletí rýže nosem, jak se chci rozesmát.

"Tak to je ta největší pičovina, jakou jsem kdy slyšela, dámy, a to mám staršího bratra," ujistím je pobaveně.

Tváří se zklamaně a já se jim ani nedivím. Takový krásný kec…!

Vlastně se na tohle téma vydržíme bavit celý oběd, špičkujeme s Louisem, kdo je horší v posteli, žertujeme s holkama o domnělé velikosti Stylesova penisu a ptáme se Zayna, jestli si nechce zahrát na špióna a vloupat se panu magistrovi do gatí, ale humor mě přejde, když do jídelny vejde zástupkyně. A dívá se velmi vážně. A hledá mě pohledem. Oh, kruci. Že by to fakt vzala opičárna vážně? Ten blbý anonymní dopis?

"Anet, pojďte se mnou prosím do ředitelny, ihned, je to moc důležité."

Snad si babička nemyslí, že - ale uznávám, pokud by - pravda, jestli se ptali i spolužáků ve třídě, a ty Kelišky si to trochu přikrášlily, mohlo by to vypadat, že ke mně má pan doktorand jakýsi vztah, ale… a vzhledem k tomu, jak se ke mně chová… dobrá, uznávám, může to vypadat… nah. Horší je, že to teď vypadá, že za všechno může Styles, protože to on mě vláčel do ředitelny, to on mě vyvolal, ačkoli jsem už byla zkoušená, to on "obtěžoval" mě! Já vlastně… wow. Já vlastně můžu pana doktoranda dostat do zatraceného průseru - a ani se nemusím snažit!

"Ba- uhn, paní ředitelko, chtěla jste mě vidět?" zeptám se nejistě.

"Anet," osloví mě babička starostlivě.


Přímo na ní vidím, jak se snaží být vážná a nad věcí, ale krabatí se jí čelo a instinktivně po mně natáhne ruku, jako by mě chtěla obejmout a ujistit se, že jsem v pořádku. Mrknu okem do rohu místnosti, kde stojí mladý pan Styles, Mozkomor a myslím profesor biologie pro mladší gympl, nevím, ale je to chlap jako hora.

Oni si fakt myslí, že mi ten malomocný mamlas něco udělal. A co hůř, ten bastard se dívá tak zničeně a provinile… Ale já ho fakt můžu docela slušně zničit. Přišel by nejenom o tuhle praxi, přišel by o možnost titulu, přišel by o důvěru… a ani v životopise by to asi moc dobře nevypadalo, haha…

"Anet, doneslo se k nám… od několika studentů, kteří si nepřejí být jmenováni, aby se nedostali do problémů… že se včera večer mohlo stát něco, co žádná škola nechce zažít. Ty a pan Styles jste měli jakousi konverzaci, která byla proti tvé vůli. Je to tak?"

Je mi skoro do breku, když vidím, jak vždycky sarkastická a nad věcí babička nemá daleko k pláči.

"Nemusíš se ničeho bát, jen mi řekni, jestli je to pravda, a já už se o to postarám, ano? Nemusíš mít strach mi to říct, holčičko."

Takhle mi neřekla, co jsem byla dítě. Haha, Claire a její blbky si určitě myslely, že mě to dostane do problémů a mladý pan Styles se bude otáčet po nich…! No, když jsou blbé, tak jsou blbé. Zatraceně, babi, flirtovali jsme, žertovali, rozesmívali Zayna…! Ale zdá se, že stačí jediné slovo, a já se budu moci toho zatraceného bastarda zbavit nafurt, a ještě mu i docela slušně zavařit - jak lákavá nabídka…

Shit HappensPřečti si tento příběh ZDARMA!