Díkybohu se mě babička na nic neptá. A Monnie taky nic neřekne. Učíme se spolu literaturu, tedy, já radím Monnie a Zaynovi, co se učit, Louis si ze mě dělá srandu a ti dva se smějí jeho vtipům a dobírají si mě ohledně mladého doktoranda Stylese.

"Svatbu budete mít v lila a bílé barvě," rozplývá se Monnie.

"A ty budeš mít v ruce rudé růže a on v klopě jednu bílou," pokračuje se smíchem Louis.

"Ano, ty mé budou rudé, zbarvené vaší krví, ovšem," zahučím.

"Ale no ták," rozhodí rukama Louis. "Neber nám tu srandu, jasně? Je to jenom… no, zábava."

"Já vám to neberu. Jenom říkám, že by se mohlo stát, že na ten test ze zeměpisu za dva dny nedorazím."

"To bys nám neudělala," prohlásí Monnie, ale moc jistě se netváří.

"Ne…?"

Můj ďábelský úsměv asi řekne svoje. Měla bych si ho nechat patentovat. Za chvíli musíme vyrazit do kina, ale ještě předtím potřebuju odlákat Monnie od Zeeho, abych jí mohla říct náš plán ohledně Liama. Potřebujem aspoň vysondovat, jestli jako… Liam aspoň tak trochu experimentuje, nebo tak něco.

"Monnie, podíváme se, jestli babi něco nepotřebuje," zvednu se ze židle, ale k mému zděšení se místo ní zvedne Zayn.

Vlastně, promluvit s ní může i Louis, že? Podívám se an něj a ten hned přikývne. Jasně, to půjde. Vyjdu z pokoje a Zayn mě následuje, ale kupodivu mě hned zatáhne do kuchyně, kde babička není, a málem mě přirazí ke zdi.

"Jestli si myslíš, že nevím, co děláš, tak se sakra pleteš!"

No páni. Na to, jak ten kluk skoro ani nemluví, teď zní docela nasraně.

"O čem to zase žvatláš, bejby? Co bych dělala, jdu za babičkou. To víš, navzdory svému přesvědčení už je to taky starší člověk a jsou věci, se kterými potřebuje pomoct- ah, ahoj, Nicku," usměju se na bratra, co akorát nakoukne do kuchyně.

Zayn hned o krok ustoupí, ale Nick se dovtípí, co se tu děje - musel nás slyšet, pokud byl už v chodbě, Zayn se zrovna nesnažil být tiše.

"Jakkoli umí být Anet pěkně otravná, jsem jediný chlap, který na ni může zvýšit hlas, aniž by byl trestán smrtí, Zayne, takže doufám, že máš pro svou reakci dobré vysvětlení."

Rozesměje mě to. Je úžasné, jak po sobě sourozenci peskují, ale sotva se do nich naváží někdo jiný, okamžitě jsme vůči sourozencům velice ochranitelští.

"Klid, bráško, Zee je akorát nervózní před prvním rande," mávnu rukou.

Zayn byl ve tváři fialový, pak červený, a teď totálně zbledl.

Uchechtnu se: "Miláčku, já o tvé orientaci vím, nemusíš mi tu názorně předvádět barvy duhové vlajky."

Už v polovině věty mě napadlo, že Zee asi nechce, aby to vědělo víc lidí, než je nutné. Uhm. Okay, za tohle se asi budu muset omluvit. Nick se ale očividně uklidní, protože se vyhoupne na linku naproti nám a slastně se protáhne.

"A ták… Anet ti domluvila rande, na které ty jsi moc nesmělý…? Hm, hm. Neboj, kdyby věděla, do koho jsem se zamiloval já, taky by si zahrála na dohazovačku."

"Počke, počke, počke," přeruším ho. "Ty máš někoho v merku?!"

"No co jsem říkal," povzdechne si místo odpovědi. "Ale Zee, na druhou stranu, pokud se do toho vloží Anet, je padesátiprocentní šance, že to vyjde, a padesátiprocentní šance, že se aspoň dobře zasměješ."

Asi bych to neměla říkat, ale "Jede v tom i Louis."

"Stoprocentní šanci, že se dobře zasměješ," opraví se brácha.

"Nech si ty poznámky," poradím mu, "a raději mi pověz, do koho ses mi zakoukal ty, frajere."

"To víš, že jo. Já ti to povím, a ty ho vyděsíš k smrti."

"Proč bych ho já měla děsit? Stačí, že ses do něj zamiloval ty, nemusíme ho strašit ještě mnou."

"É… ho?" ozve se Zayn.

"Ah. Myslíš, že jsi jediný gay v dosahu dvaceti metrů nebo co?"

"No, je fakt, že vedle Anet zteplá i mražák," ozve se ode dveří.

"Díky, že ses k nám připojil, ty jediný heteráku okolo," protočím oči.

"Já nejsem gay," ozve se Zayn zmateně.

"Já taky ne," pokrčí brácha rameny.

"No vy jste se tu sešli, fakt," poznamenám cynicky.

"To víš, stejně jak mají včely med, teplouši mají tebe," vysvětlí Nick.

"Takže kromě toho, že já jsem důvod, proč pojmenovávají hurikány po ženách, navíc ještě můžu i za tání ledovců, jo?!"

Vlastně nevím, jestli mě to urazilo, nebo mi to lichotí. Ale vzhledem k tomu, že se všichni smějem, je to asi jedno. Až pak mi dojde, že to je vlastně poprvé, co brácha řekl, že je bi. …I mně, když se nad tím zamyslím. No, říkám, máme to v rodině.

"Ale počkej, tohle mě začalo zajímat…! Kdo to je, jak se jmenuje, co dělá, odkud je, jaké sleduje seriály a má tumblr.?"

"No ještě to tak. Stačí to tvoje gayporno, co rebloguješ."

"To není pravda! Já nerebloguju-!"

"No tady je povyku," vejde do kuchyně babička.

Loupnu očima po bráchovi, ale ten se jenom usmívá. Že by to babičce už řekl…?

"Co se to tu děje, že mám v kuchyni polovinu čtvrtého ročníku…?"

"A jednoho pana bakaláře," připomenu hrdě.

"To víš, babi, samé blbosti řešíme. Kdo s kým, kdy a za kolik… což mi připomíná, večer jedu do centra, nepotřebuješ něco?"

"Ne, sluníčko, dobře se bav. A do půlnoci doma, zítra máš školu."

"Neboj, babi… já ho ohlídám," ujistím ji s úsměvem.

"To platilo pro tebe, Anet," setře mě s blahosklonným úsměvem.

A ti idioti se navíc rozesmějou. No banda mamlasů toto.

"Ale Nicku, že nás hodíš ke kinu v centru?" otočím se na bráchu.

Protočí oči, ale když se k žádosti přidá Louis, ihned svolí. Hm. Taky z Louise nespouští pohled. A směje se každému jeho vtipu, i když vůbec není vtipný. Hele, Nicku, tohle je zatraceně moje práce…?! Já jenom doufám, že tohle nemyslí ten idiot vážně. Že se nezamiloval do mého Louise, protože jestli jo, Houstone, máme tu problém.

Shit HappensPřečti si tento příběh ZDARMA!