For every story tagged #WattPride this month, Wattpad will donate $1 to the ILGA
Pen Your Pride

Tris POV:

"Kdybychom jim to řekli, nemuseli jsme tady být," otočím se na Christinu, jakmile se zavřou dveře. Nekřičím, ale jsem za to na ni naštvaná - ačkoliv nám toho řekli o aréně už spoustu, pořád v tom tápu.

"Jenže kdybychom je vydali Snowovi, byli by tu teď oni a nejspíš by jim udělali něco mnohem horšího," odpoví rozhořčeně.

"Co?" vykřiknu. "Co by mohlo bejt horší?!"

"Všichni mluvili o tom, že aréna je to nejlepší, co nás může potkat." Odmlčí se. "To nejlepší, Tris."

"Nedokážu si představit, co by mohlo bejt horší, než-.. zabíjet vlastní přátele! Dochází vám to vůbec? Vítěz může být jen jeden!" rozkřičím se. "Vždyť to nejde, vždyť--" Skácím se na nejbližší postel. Uriah a Lynn se na mě starostlivě dívají. Christina se mračí, ale ne na mě. Tobias se opírá o stěnu na druhém konci místnosti, se založenýma rukama a sklopenou hlavu.

Prudce se posadím a trhaně vydechnu. "Tobiasi?"

Ani nevzhlédne. Postavím se a přes pokoj k němu dojdu. Moc nábytku tady není, jen pár postelí a něco, co by se dalo označit za malou kuchyň.

"Hej," oslovím ho. "Si v pohodě?"

Podívá se na mě. "Ne," zavrtí hlavou. "Rozhodně ne. Je to-" povzdechne si. "Strašně moc toho do sebe zapadá."

"Cože?" uslyším za sebou Lynn. "Jak to myslíš - zapadá?"

"Vy dvě," ukáže na mě a na Christinu, "jste mluvili o nějakém dopisu." Neznatelně přikývnu. "Co tam bylo?"

Ohlédnu se na ni. Pohled mi opětuje a já jí kývnutím naznačím, že může. "Stálo tam, že je máme vydat do čtyřiadvaceti hodin. A to jsme samozřejmě neudělali." Pravou dlaní si zakryje horní část obličeje. "Nečekala jsem, že to dopadne takhle. Vlastně jsem to ani nebrala vážně. Přece - celý to zní naprosto absurdně. No uznejte - kdo by měl potřebu vytvářet nějaký Hladový hry?"

"To je teď jedno," odbyje ji Tobias. "Teď záleží hlavně na tom, že...," nadechne se. "Že tím pádem-"

V tu chvíli se rozletí dveře.

Tobias už nedostane šanci dopovědět jeho myšlenku, protože se všichni otočíme tím směrem. Ve dveřích stojí tři lidé - tedy spíše postavy. První věc, která mě zarazí, je, že všechny vypadají úplně stejně. Až na podruhé si všimnu, že jejich stenokrojě vlastně vůbec nevypadají normálně. Trochu připomínají utečence z cirkusu. Skoro se začnu smát jejich oblečení, nevidím totiž ani jeden normální kus, který by se dal každodenně nosit. A pochybuji, že jejich vlasy, vyčesané nahoru s nespočetně kudrdlinkami, jsou přirozené.

"Ahoj, ahoj, ahoj!" zapěje jedna z nich, ta uprostřed. "Jsme Lydie, Cynthie a Nythie, vaše vizážistky." Usměje se a odhalí tak až nepřirozeně bílé zuby. Očividně očekává nějakou reakci.

"Vizážistky?" zeptá se Lynn. "A to jako k čemu?"

Žena na levé straně přecupitá pokoj až k ní. Nadšeně se na ni usměje. "Přeci abys zazářila!"

"Já ale zářit nechci," odpoví ji mrzutě Lynn. "Hodilo by se mi spíš vědět, kde to jsme."

Trojice se na sebe zmateně podívá. "Ve slavném Kapitolu!" zapiští stvůra stojící u nás. Na to stiskne tlačítko na zdi, jehož jsem si až doteď nevšimla, a ze stěny naproti nám se stane okno. Náhlá záře mě na chvíli oslepí, i tak se k němu ale přijdu podívat. Na malý moment se mě zmocní závrať - musíme se nacházet několik desítek pater nad zemí.

Zvláštní. Nevšimla jsem si, že bychom šli po schodech. Pak se ale zadívám před nás. Dole se rozprostírá široká ulice, na níž je víc lidí než aut. Všude se svítí a skoro ani není poznat, že je vlastěn noc. V obrovských mrakodrapech naproti nám jsou rozsvícená snad všechna světla. Na každém domě je spousta bilboardů, které světélkují všude kolem.

Málem upadnu, když zjistím, kdo na nich je.

Jsme tam my. Nás pět - já, Christina, Tobias, Lynn a Uriah. Téměř nehybně tam stojíme a shlížíme na město z výšky několika pater. Nevzpomínám si, že by nás někdo někdy takhle fotil. A už vůbec nechápu, proč bychom tady měli viset. Celé mi to připadá podezdřelé.

O několik vteřin později se obraz změní a místo nás se objeví zbytek, tedy Hurikán, Finnick, Katniss, Johanna a Peeta. Ve tváři mají úplně stejné výrazy jako my. Tváří se odhodlaně.

Čau ahoj :))

ano, já ještě žiju, kdyby to někoho zajímalo. Ale mám pocit, že za chvíli se změnim v x= 345x + 8954621456. Matika je ten záludnej důvod, proč nebyla 10 DNÍ (!!) kapitola :( -a taky moje lenost, ale to je jedno-

Doufám, že to teď ještě někdo vůbec čte, jenže další díl stejně ještě dlouho nebude, prostě nestíhám.. :/ Ale zkusím to! :DD

Enjoy! <4

New age [multifandom fanfiction] POZASTAVENOPřečti si tento příběh ZDARMA!