Sedím sice vedle Zayna, ale celou hodinu čučím na Louise. Je něco, co mi neříká? Zayn mi lhal, to vím jistě. Doprdele to je drama, horší jak Ulice v růžových zahradách. Nebo Zahrady v růžové ulici, no teď nevím, jak se to jmenuje, a babička to sleduje. To s těma lidma, a drama a doktoři s rodinama a vůbec. Měla bych se držet svého "jsou lidi, co drama prostě nemusí" a nechat to být. Ale zas, je to Louis. Proč by mi lhal? Buď to zahrnuje mě, nebo něco, co by mohlo, ale nemuselo se mnou souviset. Zaynovi to řekl. Proč mně ne?

Zazvonění přijde blbě. A test z fyziky si taky za rámeček nedám. Vychází mi dvojka, myslím, že jeden nehlášený test si můžu dovolit posrat. Kroužkuju vždycky D, které škrtnu a zakroužkuju C, a vedle otázek kreslím domečky jedním tahem. Tam, kde musíme napsat vlastní odpověď, se rozepíšu o mouše, která bzučí u okna a ruší moje soustředění, proto nemůžu odpovědět na fyzikální otázku. Tam, kde musím něco vypočítat, črtám kosočtverečky bez čárky uprostřed a píšu k nim jména postav z Hannibala. Kosočtvereček Dr. Lectera škrtnu a udělám z něj srdíčko. Papír hrdě podepíšu a odevzdám profákovi, tomu, co mě balí.

"Jak ti dopadl test?" zeptá se spiklenecky Monnie.

"Tse, klidně jsem mohla ty domečky jedním tahem kreslit místo odpovědí, vyšlo by to nastejno."

Louis se rozesměje a chytí mě za ruku: "No, asi se u těchhle písemek pobaví, protože já teda napsal spoustu pičovin, ale s fyzikou to nemá fakt vůbec nic společného. Co ty, Zee?"

"Ale jo, něco bych tam… asi mohl mít… myslím, že jsem si vzpomněl na ten vzorec, co po nás chtěl. Teda, myslel jsem. Na konci toho testu mi došlo, že to je vzorec z chemie pro vypočítání hmotnosti molekul."

"Kde sis kurva vzpomněl na chemii," chlame se Louis. "Tu už rok nemáme, vole."

"No to je na tom právě to divné," škrábe se Zayn v zátylku. "Vůbec si nepamatuju, že bychom někdy něco takového vůbec brali."

Za hlasitého smíchu se dostanem do jídelny. Podle toho, co nám vylijou na talíř, hádám, že to je kuřecí plátek a bramborová kaše, ale Zayn tvrdí, že je to určitě svíčková, a Monnie říká, že to chutná jako ryba. A Andy si přisedne k nám ke stolu s tím, že to smrdí jako sekaná. Když se podíváme na jídelní lístek, zjistíme, že to byla játra na žampionech s rýží.

"Možná je na čase zvážit stravování v jiné chemické laboratoři," navrhnu s mírně vyděšeným pohledem na jídelní lístek.

"Možná je na čase změnit tento ústav," opraví mě stejně vyděšeně Louis.

"Možná je na čase spravit si chuť?" zamává nám Andy novou krabičkou Black Devilek před očima.

"Oh, definitivně," souhlasím, hodím tácek Niallovi a vypadnu z jídelny.

Zayn a Louis jsou mi v patách. Louis vytáhne svoje, i Zayn, já se nechám pozvat od Andy.

"Se na to můžu vysrat," zamumlám s cigaretou v koutku úst, když mi Louis připaluje. "Tady tyhle sračky… jenom doufám, že univerzita je na tom s vařením líp."

"Dá se to tak říct, ale obědy tam jsou dvakrát dražší," ozve se za mnou.

"No to je mi dost jedno, ráda si připlatím, když se to bude dát žrát," odfrknu si.

"V tom případě ano," opraví se pan magistr Harry doktorand Styles. "Při univerzitě vaří líp. Aspoň při té místní."

"A vůbec, co ty tu?" zeptám se, aniž bych chtěla znát odpověď. "Běž jinam, tady kouří studenti."

Louis se při vydechování rozesměje a já ho dloubnu loktem do žeber. Louis mě chytí okolo pasu a strčí mi svou cigaretu do pusy, protože tu svou mám v ruce svěšené podél těla. Zabere to. Já zmlknu a pan magistr vypadne. Vypadá zahanbeně. Haha.

"Fakt ho nesnášíš, co?" zabublá smíchy Andy.

"Ale vůbec ne," řeknu, na rozdíl od ní normálně, pan magistr je na doslech. "Jen je mi nesympatický."

Louis se rozesměje, tiše, ale rozesměje, a záhy se k němu přidá Zayn. "Holka, ty mu fakt dáváš."

"Je to romantické," míní Monnie.

Louis se rozesměje nahlas: "Já říkal už ráno, že se ti líbí, tak to nepopírej!"

"Oh, doprdele, Louisi, neser mě, fakt!" plesknu ho po paži.

Monnie se ale rozesměje taky: "Kurva, já jí to říkala už včera, ona po něm jede!"

"A nejlepší je, že on po ní taky…" přidá se Andy.

"Ale jděte všichni do piči, fakt," směju se s nima, debilama vypatlanýma. "Všechny čtyři vás nenávidím, abyste věděli."

Ale oni se mi jenom smějou a ptají se, kolikrát jsme si to na cestě od tělocvičny do ředitelny a zpátky vlastně rozdali. Nejhorší je, že přes ten záchvat smíchu jim nedokážu ani vynadat. Buzeranti zatracení. Na hodinu češtiny se vyplazíme skoro bez dechu, ale spořádaně zabereme dvě poslední lavice vzadu, Louis vedle mě, Monnie vedle Zayna, před námi v lavici Niall s Andy.

"Dobré odpoledne," pozdraví pan doktorand a pohledem zavadí o mě. "Dnes žádný sexy kusanec…?"

Třída se zasměje.

"Včera jsem ještě nevěděla, jak vypadáte."

Salva smíchu. Vykám mu. Všiml si. Nemusím si honit triko na jeho egu jenom proto, že je to idiot. Ve třídě bych měla zachovat dekorum, ale ve chvíli, kdy odtud vyjde, mu zase tykám, parchantovi neotesanému.

"Dostavte se ke zkoušení."

Třída se rozesměje ještě víc. Před dvěma týdny jsem málem zruinovala Anakondu, když mě zkoušela. Poprvé za svou praxi, podle svých slov, musela dát studentovi jedničku. Haha. Neřeknu ani slovo, ačkoli Liam a Ed se ozvou, že jsem byla zkoušena před dvěma týdny. Pan doktorand nejistě pokukuje po všech okolo, ale když mi Ed přistaví židli a já se posadím vedle něj, nejistě zamrká.

"Povězte mi něco o… uhn… no, o… Kunderovi…"

"Myslíte Milana Kunderu, českého postmodernistu momentálně žijícího na Islandu," ujistím se.

"A-…"

"Dobrá. Český romanopisec, dramatik i básník, ačkoli by byl raději, kdyby nebyl ani básník, ani dramatik. Za komunistického režimu musela být jeho tvorba poplatná režimu, než emigroval, tuším na přelomu padesátých a šedesátých let. Jeho prvním dramatem byl Jakub a jeho pán, metatextová ironizace originálního text-"

"Dobrá. Co je to apostrofa."

"Oslovení neživého nebo nevyskytujícího se v díle."

"Hm. Kdo napsal Zbabělce."

"Škvorecký."

"Povězte mi o nich něco."

"Román, napsaný v roce 1948, ale vydaný až o deset let později, z Čech na konci druhé světové války. Zobrazuje jediný týden ze života Dannyho Smiřického-"

"Tři současní žijící autoři fantasy."

"George Martin, Joanne Rowling, Terry Pratchet."

"Pustina."

"Thomas Elliot."

Vzhlédne a já mám co dělat, abych se nerozesmála. Dívá se na mě jako na blázna. A mně to přijde vtipné. No Anet, jak prostě taky jinak, že.

"Běžte."

"Děkuji, pane magistře," zašpičkuju si velice nevybíravě.

Ach, moje svatá teatralito.

Shit Happens || Larry Stylinson (Dokončeno)Přečti si tento příběh ZDARMA!