Budík zazvoní tak blbě, až si poslintám polštář. No dobře, možná jsem si ten polštář poslintala během noci a na budík to jenom svádím. Přemýšlím, že se dneska vykašlu na školu, ale přejde mě to, když mi pípne smska.

Louis: vstávej, lásko.

Vyskočím na nohy a snažím se učesat si vlasy a vyčistit zuby najednou. Pak si potřebuju najednou zapnout podprsenku a obléknout ponožky. A když letím do kuchyně, málem si urazím zápěstí o futra. Tátovi dám akorát pusu, když odchází do práce, máma už je pryč. Brácha chrápe vedle v pokoji, hovado, ale já si tam včera nechala žehličku na vlasy. Potřebuju žehličku na vlasy. Sakra. Snažím se vkrást se k němu, jak nejtišeji to jde, ale stejně ho vzbudím. Něco zamručí a otočí se na druhou stranu. Seberu žehličku a vypadnu, než se vzbudí a sežere mě zaživa.

Kupodivu se dokážu připravit, aniž bych si vypíchla tužkou oko nebo se spálila žehličkou. Tomu říkám úspěch. Louis mě prozvoní ve chvíli, kdy si hážu do tašky klíče, nevím, jestli bude bro odpoledne doma. Louis stojí opřený o dveře spolujezdce a pohazuje si klíčema. Zvedne hlavu, když slyší otevřít hlavní dveře.

"No ne, sluníčko," usměje se. "Sluší ti to."

Obejme mě a já spokojeně vydechnu do jeho bundy.

"Díky, tobě taky. Jak ses měl? Povídej, přeháněj," popoženu ho.

Otevře mi dveře do auta a zase je za mnou zavře, když se posadím, oběhne auto a posadí se na místo řidiče.

"No, není moc co vyprávět," pokrčí rameny. "Byla to nuda a nikoho jsem tam neznal. Strašně se to táhlo, málem jsem tam usnul. Jako, chápej, polovina byla rodina, druhá polovina kámoši mé ségry a já nepatřil ani k jedné té partě lidí. Fakt na nic."

"Ani nikdo zajímavý, s kým by se dalo nahodit řeč?"

"Totálně ne. A ty? Co se dělo, povídej."

"Máme nového doktoranda, nikdo ti neřek?"

"Ne, přiletěl jsem včera večer a šel rovnou spát."

"No, je to idiot."

"Jak jinak," uchechtne se. "Je hezký, co?"

Protočím oči a neodpovím.

"Mně lhát nemusíš, lásko. Vidím, jak se snažíš sama sebe přesvědčit, že se ti nelíbí."

"Neser ještě ty, stačila mi Monnie a babička…"

"Oh bože, tys mu něco provedla? A on tě odtáhl za babičkou? Proboha, proč já dycky chybím, když je v té škole největší sranda…"

Navzdory tomu se rozesměju.

"A ona se mi ještě směje, místo aby mě politovala, fakt," vzteká se naoko.

S historkou o sexy kusancovi si pospíším, ale směje se tak, až málem zapomene, že řídí, takže s historkou o tamponu počkám, až zaparkuje kousek od školy a povyprávím mu ji při prvním cigárku. Chlame se jak protržený.

"Kurva, to snad není pravda, proč jsem tu nebyl, nejdřív bych ti ho pomohl zabít a pak bych se kácel smíchy…!"

"Blbečku," otituluju ho.

"No ták, víš, že tě jenom škádlím, ne?" pohladí mě po tváři a nabídne mi ruku.

Chytím se jí a zavrtím hlavou. My jsme fakt dvojka. Máme čas, takže zůstaneme stát kus od školy. Zakouříme si a já ho zatím zpravím o novinkách v ústavu. Místy se směje a já miluju ten ďolíček na jeho tváři, když se usměje tím specifickým způsobem.

A mladý doktorand na scéně. Zůstal stát kousek od nás. Kouří a dělá, že nás nepozoruje a neposlouchá. Nenápadně kývnu na Louise. Ten se stejně rychle a nenápadně podívá jeho směrem a pak zvedne jedno obočí. Významně se na něj podívám a on pochopí, že to je mladý doktorand.

"Víš, že tě miluju?" zeptám se ho, uznávám, trochu víc nahlas, než by bylo nutné.

Odhodí cigaretu, zvedne si mou bradu k sobě a hebce mě políbí na rty. "Taky tě miluju, Anet."

Vidím přesně, jak se pan doktorand otáčí a dívá se na nás. Obejmu Louise okolo pasu a políbím ho zpátky, on se toho chytí, uchopí mě v pase a líbá mě jako o život. Dokud mi to celé nepřijde směšné, ale to naštěstí vedle doktorand zadupe čiko do země a oddupe pryč. Velmi hlasitě a velmi vehementně. Rozesměju se do Lousiova polibku ve stejné chvíli jako on.

"To je ten maník?" vydechne nevěřícně. "Sakra, co chce s tak velkým nosem dělat? Kdyby ho půjčil Sfinze, převáží ji to celou dopředu, sakra!"

Musím se o něj opřít, abych smíchy nespadla do prachu na zem. Miluju humor toho kluka, fakt že jo.

"Co se tu chlamete jak zhulené veverky?" pozdraví nás Zayn.

"Ahoj, Zee," vrhnu se mu okolo krku.

"Oh - ahoj," nejistě mi objetí vrátí. "Tak... jak bylo, Lou?"

"Nuda. Bakaláři jsou fakt divní," zasměje se.

Máme ještě čas, tak si dáme druhou cigaretu a počkáme, než dolezou Monnie a Amie. Taky se něčemu chlamou, a když dojdou k nám, hned hlásí, čemu se řežou jak puberťačky.

"Viděli jste Claire?"

"Ne…"

"No to se posereš. Vypadá jak postavička z anime zkřížená s kurvou poslední třídy na Náměstí Rudých lampiónů!"

Zachrochtám smíchy. "Jako, pro toho doktoranda, jo…?"

"Jo, asi jo, no pro koho jiného. Před chvíli jsme ho viděly, jak jde do školy - chudák ještě neví, co ho čeká!"

"Myslím, že po včerejšku s Anet už ho nepřekvapí vůbec nic," směje se Monnie.

"Ani tampon v obličeji?" zabublám smíchy.

"Leda kdyby ho hodil Louis," míní Amie a my se zase válíme smíchy.

Naši partu by asi taky měli držet odděleně. Nejlépe ve vypolstrovaných místnostech bez oken. No, hlavně že se umíme bavit, což o to, že.

"Anet, jsme domluveni na ten dějepis?"

"No jasně, děti, jasně. Počkat, to už je teď?"

"No jo, hnedko," přisvědčí Louis. "Kde sedíš?"

"No, se Zaynem," kývnu k němu bradou a on se na mě neodolatelně usměje.

"A já asi s Amie, tím pádem?" vydedukuje Lou.

"Yeah. Zemák jsem slíbila Niallovi, že za něj napíšu."

"A kurva," sykne Louis.

"Klid," položí mu dlaň na paži Amie. "V zemáku ti poradím já."

"Díky ti, dobrá duše," oddechne si Louis.

"No neděkuj, nejdřív za mě musíš napsat děják."

"Oh, o to se neboj. Venca si zas donese noviny a nebude vnímat okolí," mávne rukou Louis.

Ani nevím, proč dějepisáři říkáme Venca. Jmenuje se Robin.

Shit Happens || Larry Stylinson (Dokončeno)Přečti si tento příběh ZDARMA!