Malikův dům vypadal zevnitř podobně jako Penelopin. Vlastně, čekala jsem, že bude podobný, jako ten její, ve skutečnosti jsem neviděla z toho domu moc, viděla jsem jen desítky tváří, které chodí do stejné školy, nebo aspoň bydlí ve stejném městě.

"Tomu se říká party hard," kývl Louis hlavou k holce, která kolem vesele poskakovala jen ve spodním prádle a snažila se zpívat písničku, která právě pronikala celým domem. Pozvedla jsem obočí a nechápavě zavrtěla hlavou. Ještě pořád mám šanci se otočit na patě a utéct...

"Oh, má drahá.." ozvalo se vedle mě. Otočila jsem hlavu k Zaynovi a svraštila obličej. Vypadal už docela pod parou.

"Nejsem tvoje drahá," upozornila jsem ho a koutkem oka zachytila, jak Louis přistoupil blíž.

"Promiň, zapomněl jsem tvoje jméno," protočil oči a uchechtl se. "Tam je pití, tam je hudba, tam jídlo," za každou větou kývl hlavou na jinou stranu a pak se usmál. "Máš bodyguarda?" Mrkl okem po Louisovi, který ho s povytaženým obočím sledoval. Když ode mě nedostal odpověď, kývl rameny a popřál mi dobrou zábavu.

Otočila jsem se k Louisovi, co na to říká, ten ale jen pobaveně vrtěl hlavou a pak jí kývl dopředu, abychom se přesunuli jinam a nestáli u vchodu. Opatrně jsem prošla kolem postávajících lidí s alkoholem a šla směrem k nějakému stolu, na kterém se zdálo být pití. Samozřejmě dneska netoužím po alku. Vlastě snad nikdy už po něm toužit nebudu. Cestou jsem se snažila zachytit, jestli se někde pohybuje Styles nebo Sebastian.

"Co se tak nervózně díváš kolem?" usmál se Louis a naklonil hlavu.

"Obeznamuji se s novým prostředím," vysvětlila jsem a pro jistotu se ještě podívala za sebe, jestli mě jeden z nich náhodou celou dobu nepronásleduje. Kde je Seb, tam je Styles, a kde je Styles, tam je Sebastian.

"Škoda, že nevím, jak vypadá, hned bych tě informoval, jestli není poblíž," mrkl na mě a nalil nám do červených kelímků kolu. Podal mi jeden do ruky a druhý si vzal sám. "Potkala jsi tu zatím nějaké známé?" napil se a pak se zase podíval na mě.

"Jsou to lidi ze školy, ale s těmi se nebavím." Nebo oni se nebaví se mnou.

"Aha," přikývl chápavě Louis a zase se usmál. Když se mi podíval do očí, pocítila jsem něco, jako když usnete, ale já jsem nemohla usnout. Nemohla jsem se skácet k zemi z jeho pohledu.

Pak ale přišlo náhlé vzpamatování. Nyní je ale docela tichá a trapná chvilka, která by se měla něčím vyplnit. "Co děláš? Studuješ?" Zeptala jsem se, hned a v duchu děkovala bohu, že jsem se nezeptala na nějakou blbost.

Což se mi okamžitě vrátilo. Jen tak náhodou se můj pohled setkal se Stylesovým. Sakra. Kde se tady vzal? A k tomu ten jeho hloupý úšklebek. Opět do mě vjel ten pocit, který křičel 'nesnáším ho, nesnáším ho!'.

"Jsem prvním rokem na pedagogické fakultě," odpověděl a pobaveně sledoval můj obličej, který se nervózně usmál.

"Chceš být učitelem?" Zeptala jsem se překvapeně a periferně se snažila zachytit, jestli se blíží k nám. Dneska chce být učitel jen blázen. No, i před 20 lety to byli blázni, kteří mají teď pod palcem naši školu.

"Jo, baví mě pracovat s lidmi," přikývl.

Sakra, Styles se mi ztratil z dohledu.

"Louisi? Louisi?" Zezadu se k nám přibližoval další hlas, tentokrát to byl hlas nějaké holky. Louis se po něm okamžitě otočil a roztáhl svůj úsměv do stran.

"Blair." Najednou jsem přestala být bodem (ne)zájmu. Nechala jsem se unést a převrátila očima, když jsem viděla ty dva v objetí. Zatnula jsem zuby a položila kelímek s kolou na stůl, trochu se při tom vylila, a odešla. Fajn. To byla Blair ze Sebastianovy třídy. Možná s ní Louis chodil. To už je mi fuk.

Drown › [Harry Styles, a.u.]Přečti si tento příběh ZDARMA!