Sedím v šatně a snažím se uklidnit. Bastard zatracený, ho zabiju popolnikom na cestě ze školy, že já se na to-

"Jdeme," houkne některá z holek vepředu.

Vstanu a znuděně vejdu do tělocvičny. Nesnáším ten pach zpocených těl a plastu a vydýchaného vzduchu, který tu pak vždycky je. Je to hnus, velebnosti.

"Nástup," zavelí pan magistr.

Postavím se na konec, jak je zvykem, vedle mě Monnie. Taky to dostala, ona ale doopravdy. Na rozdíl ode mě, ji tělocvik baví.

"Proč necvičíte?" zeptá se magistr.

"Hádejte, můžete třikrát," zamumlám sotva slyšitelně.

"Chcete se vymluvit na periodu, předpokládám," setře mě.

"Chcete, abych si vytáhla z vagíny tampon, nebo…"

Holky vyprsknou smíchy a ty největší pipinky ve třídě se chlámou až do konce hodiny. Anet, tys tomu zas dala.

"Sednout."

Pan magistr se na mě ani nepodívá. Monnie se klátí v tichém smíchu ještě půl hodiny. Přijde mi to nebetyčně vtipné. Zatímco si holky dávají kolečko a pořád se ještě pochechtávají, mladý pan Styles stojí dva metry ode mě.

"Měla by ses omluvit," zašeptá Monnie.

"Přála bych mu aspoň jeden cyklus zažít," ani se nenamáhám pokoušet se šeptat.

Zčervenal až na krku. Otočí se čelem ke mně. "Nechte si své poznámky."

"V hodině jste si na mé poznámky nestěžoval. Nejspíš jste byl příliš zaměstnán zapomínáním jmen autorů, patřících do kánonu světové literatury."

Monnie se kousne do rtu a on chce asi něco říct, ale nemá co.

"Do ředitelny. Hned."

"Vy mne nedoprovodíte…?" pousměju se.

Vypadá absolutně zaraženě.

"No, jako byste vy mohl být džentlmen… tak já se tam," vstanu, "doprovodím sama."

"Moniko," osloví ji příkře.

"Ten tón," zvednu hlas. "Si vyprošuju."

Neřekne ani popel.

"Monnie, lásko, dej na slečny pozor. Za chvíli se i s panem doktorandem vrátíme. Ať si vezmou míče a natáhnou síť na volejbal," požádám ji a otočím se k východu, o doktoranda ani nezavadím pohledem.

Myslím si, že doopravdy do ředitelny ani nedojdeme, že jenom vyhrožuje, ale pletu se. Ach jo, to zas bude přednáška. Nechá mě stát za otevřenými dveřmi a vejde dovnitř na vyzvání.

"Dobré odpoledne," pozdraví ho ředitelka. "Co se děje, pane kolego?"

"Dobré odpoledne, paní ředitelko, mám… problém s jednou studentkou. Byla velmi drzá a zpochybnila mou autortu před třídou."

"Hm, hm," přikývne. "Pojď dál, Anet."

"Ahoj, babi," pozdravím ji.

Tiše se rozesměju. Vejdu a doktorandův výraz si chci zapamatovat do konce života, protože nemá chybu. Vidím, jak mu v hlavě koluje celá to babi-vnučka-rodina-kurvajsemvpiči věc.

"Tak…? Co se stalo, sluníčko, povídej," vyzve mě klidně.

"Tady pan doktorand mě obvinil ze lži. A když jsem mu chtěla dát důkaz, že nelžu, nazval mě drzou a odvedl sem."

"Co mi k tomu povíte vy, pane kolego?" vyzve ho mile.

"Já… ona… ona to podala úplně jinak, nebylo to - máme tělocvik a ona necvičí. A nemá omluvenku. Když jsem se jí zeptal, proč necvičí, odpověděla, že můžu třikrát hádat."

"A uhádl jste?" zeptá se babička klidně.

"A-no, ne."

"Můžete mi konečně říct, co se tedy stalo? Pane Stylesi?" babička začíná být netrpělivá.

"Řekl jsem, že se vymlouvá na menstruační cyklus, aby nemusela cvičit. A ona-"

"Ta dívka má jméno, pane Stylesi, naučte se je používat či ji správně oslovovat slečna, či slečna studentka, buďte tak laskav."

"Anet," opraví se. "Anet se zeptala, jestli chci ukázat použitý tampon," a červená se tak, jako jsem ještě nikdy nikoho červenat se neviděla.

Královsky se bavím.

"A jaký jiný důkaz byste chtěl?" zeptá se babička mile.

Uznávám, zachraňuje mi prdel fakt spíš to, že má stejný smysl pro humor jako já. A že se s ničím nesere, to taky.

"Ale ona-"

Babička si odkašle.

"Anet," procedí skrz zuby. "to řekla před celou třídou a ostatní dívky se smály a-"

"Já tu nejsem proto, abych vám pomáhala zvedat ego. Pokud nedokážete udržet soudnost a pozornost pár děvčat, jak dokážete porozumět a vychovat třídu jim podobných? Moje babička vždycky pravěla, na blbou otázku blbá odpověď. Nyní se vraťte ke svým děvčatům."

"A…ano, paní ředitelko. Nashledanou."

"Děkuju, paní ředitelko. Mějte krásné odpoledne. A počkej na mě, tahle hodina je poslední."

"Běž, běž," pokyne mi.

Koušeme se do rtu, oba. On, aby mě nezabil, já, abych neumřela smíchy.

"Mohla jste mi o tom říct," zachrchlá v polovině schodiště.

"O čem? Paní ředitelka je žena a tedy mému problému zatraceně rozumí?" zeptám se.

"Že je to vaše babička."

"Myslíte si," zastavím se v chůzi. "Že tohle byla protekce a já nejsem v právu?!"

Stojí o tři schody níž, díváme se jeden druhému do očí. Teď jsem vzteky bez sebe.

"Možná za to nedorozumění můžeme oba," uklidnil se.

Zato já teda ne.

"Takže," snažím se o klidný tón. "Ty ignoruješ mou omluvu, pak mě nazveš lhářkou a nakonec ještě protekční kurvou, ano?"

"Ne, kurvou jednoznačně ne," uklidní mě vážně. "To bys musela být hezká."

Hledím mu do očí a vidím, jak mu cuká koutek. A horší je, že mně taky. "Bastarde zatracený."

A rozesměju se na celou chodbu.

"Okej, na férovku: jsi lhářka."

"Fajn, fajn, jsem," směju se. "A ty jsi zkurvený idiot."

"To asi jo," uchechtne se. "Vraťme se a předstírejme, že spolu nemluvíme."

"Já to nebudu předstírat, pořád jsem na tebe nasraná," ujistím ho.

"To ti neberu. Ale toho sexy kusance bych si měl dát zarámovat," rýpne si.

"Debile," otituluju ho. "Říkaly to o tobě spolužačky."

"Hm?"

"Mně teda přijdeš fakt nudný," pokrčím rameny.

"Aha," přikývne a u dveří mi dá přednost. "No asi se s tím budu muset vyrovnat."

"Nemluv na mě," pohlédnu mu do očí. "A ticho buď. Já nebudu mluvit na tebe a ty na mě. Tři měsíce to zvládneš, máš celou třídu uchichotaných čtvrťaček, co tě mají za poloboha."

Prohlédne si mě. "Nejsem tvůj typ?"

"Arogantní a oplzlý, no paráda," protočím oči. "Promiň, brouku, běž raději oblbovat ty pipinky, budou vděčné za každý tvůj pohled."

Rozesměje se a jsem si jistá, že do druhých dveří, vedoucích do chodby před tělocvičnou, mě pustí první jenom proto, aby mi mohl koukat na zadek.

Úchyl.

Shit Happens || Larry Stylinson (Dokončeno)Přečti si tento příběh ZDARMA!