For every story tagged #WattPride this month, Wattpad will donate $1 to the ILGA
Pen Your Pride

Pěním ještě u oběda.

"Bastard namyšlený, to snad není pravda toto, a to mě má připravovat k matuře?! No to snad-!!!"

Už nemám ani slov. Monnie v klidu poslouchá a občas přitaká nebo plácne nějakou ne zrovna lichotivou poznámku na jeho adresu. Zayna asi přestane bavit poslouchat mě vyšilovat, protože si mě přitáhne do náruče a snaží se mě uklidnit takhle. Funguje to, sice ještě chvíli vztekle prskám do jeho mikiny, ale příliš hezky voní na to, abych sprostě nadávala.

"Nenech ho, aby viděl, že tě to sebralo. Ignoruj ho taky," poradí mi Niall.

"Jo, jo, to je fakt," souhlasím.

Pustím Zayna a zase se posadím ke svému obědu, na který nemám moc chuť ani normálně, natož teď.

"Klid, jasně? Nemysli na něj, soustřeď se na přípravu na test z dějepisu," nabádá mě Zayn.

A jo, dějepis. Slíbila jsem Zeemu, že to za něj napíšu. Půjčím si Niallův sešit, ale záhy mu ho vrátím; netuším, jakým jazykem to ten kluk píše, ale nejspíš je to jazyk Mordoru, protože tohle by nechtěl číst ani Gandalf. Vezmu si sešit Monnie, třeba v něm má něco, co já v tom svém ne. Ale nic moc nového se nedočtu, historie druhé války mě ovšem vždycky zajímala, stejně jako situace týkající se rozdělení Evropy po ní. A gulagy. Jo, na test se těším.

"Sedneš si za mě," řeknu Monnie. "Stihnu napsat všechny tři testy, doufám."

"Myslíš, že to profka nepozná?" pozvedne obočí Monnie. "Tvoje písmo."

"I kdyby, nemá důkaz," pokrčím rameny. "A umím dva různé rukopisy, u tebe to skloubím, haha."

"No, aspoň už nemyslíš na Stylese."

"Nepřipomínej jí ho," sykne Niall. "Teď zmlkla."

Rozesměju se: "Ten mi tak za to stojí, fakt."

A zrovna v té chvíli vejde do jídelny. Musí být vyšší než televizní věž v Tokiu, kruci? Toho chlapa není možné nevidět.

"Vypadnem, ne?" navrhnu.

Zayn se rozesměje, ale vezme mi můj tác se zbytkem oběda a odnese ho. Já vezmu jeho věci a hodím je ke skříňkám.

"Zase jdete kouřit, vy dvě hovada?" brblá Andy, která si čte u skříněk.

"Jdeš taky?" zeptám se.

Zaxichtí se: "Včera došly."

"Ježiši pojď, stejně ti dlužím."

"Přestaň, zvalas mě už minulý týden," brání se.

"Dneska nás zve Zayn," mrknu na ni a hodím nám oběma věci do skříňky.

"Jdeš, Monnie?" zeptám se jí.

Sice nekouří, ale chodí ven s námi. Pokecat.

"Ne, ne."

"Kde jsme pak?" zeptá se Liam.

"Hm… na E207, ne?"

"Nemáme zas nějaký přesun?"

Zayn nás dožene u vchodových dveří a galantně mi nabídne svou mikinu.

"No Zee, ty jsi mi dneska gentleman," uchichtnu se a obléknu se. Není nejtepleji.

Na kuřplace nikdo není, rozhodně ne nikdo z našich známých. Škoda, mohli jsme pokecat. Ale dokonce tu není ani nikdo z profáků. Vyjma pana magistra, který vyleze ven chvíli po nás. No to snad -

"Kurva, já si ani v klidu nezakouřím," vydechnu polohlasně.

Zayn zmateně vzhlédne a rozhlédne se. Když spatří příčinu mého rozčarování, rozchechtá se na celé kolo.

"Debile vole idiote," plesknu ho po rameni. "Ticho buď!"

"Nemůže nám něco udělat…?" zeptá se trochu ostražitě Andy.

Protočím oči: "Bylo ti osmnáct? Bylo. Tak vidíš."

"No, je pravda, že jsme tak trochu v areálu školy…" zamumlá Zayn skrz cigaretu v koutku rtů.

"A on snad ne?" pozvednu obočí. "Pokrytec a idiot, v tom případě. Arogance jako poleva a ignorantství jako třešnička na dortu. Paráda, fakt, aby šlápnul na lego, bastard nevychovaný."

Zayn se rozkašle.

"Zee, sakra, nekuř, když to neumíš," protočím oči a uštědřím mu herdu do zad.

"Umí ten děják?" převede řeč jinam Andy.

"Jo, jo, jasně."

"A poradíš mi?"

"Jo, sedni si vedle Monnie, ok? Zayn ti pak pošle svůj test, ať si to opíšeš."

"Díky ti…"

"Nah," mávnu rukou. "V klidu, fakt. Tohle mě netankuje. Ale co ty a ten tvůj? Jste zase spolu, nebo co?"

"No…" protáhne. "Nevím. Jako, my jsme se nerozešli, jenom jsme… on potřeboval prý čas si to rozmyslet a já ho nechtěla do ničeho honit, víš? Tak jsme… nevím, asi to byla pauza, no. Ale on mi dneska napsal, že za ním mám přijít, tak…-"

"Ehm, promiňte…?"

Málem se o mě pokusí infarkt, už podruhé během pár hodin, a kvůli téže situaci - mladému doktorandovi s hlubokým hlasem, co je zparchantělejší než já. Zhluboka se nadechnu, abych uklidnila své zběsile bijící srdce.

Zayn se snaží schovat cigaretu.

"Jen jsem… nemůžu najít zapalovač," jako by to snad něco vysvětlovalo.

A pak pochopím, že vysvětluje. Drží cigaretu v ruce nezapálenou. Vytáhnu ruku z kapsy, hraju si se zapalovačem v ní celou dobu, a místo abych mu ho podala, připálím mu. A ten bastard se sehne, potáhne si od ohně, otočí se a se zamumlaným "dík" odejde.

Já zůstanu s hořícím zapalovačem v ruce ještě několik vteřin stát bez pohnutí. A pak znova bouchnu vzteky.

"Klid, klid, no tak, Anet!" chytí mě Zayn za ramena. "Klid, jasně? Očividně jste si do oka nepadli, ale nedej mu příležitost ti zavařit!"

Zhluboka dýchám. Jo, já vím. Taky vím, že pokud bude chtít, může mi pěkně znepříjemnit život. Zatraceně, posledních pár měsíců ve čtvrťáku, já doufala, že budu mít klid, a pak si tu napochoduje tady toto. Ne, nebudu se vztekat. Nervy mám jenom jedny.

"Na, dej si ještě jednu…" nabídne mi Zayn.

"Co máme teď? Tělocvik, že," uvědomím si.

Poslední hodina, pak domů. Nesnáším tělák. Vymluvím se na periodu. Jako vždycky. "Kurva."

"Yeah," přisvědčí Andy. "Čekala jsem, kdy ti to dojde."

My máme na tělák toho idiota. Potáhnu si z cigarety tak dlouze, až mě štípou oči a nestačím s dechem, ale soustředím se na pomalý a pravidelný výdech a uklidním se.

"To je v pohodě. Vymluvím se na periodu, ale dívat se pětačtyřicet minut na toho debila…"

"Už aby se vrátil Louis," uchechtne se Zayn. "Protože já tě od jeho zabití dlouho neudržím."

Rozesměju se na celé kolo. "Myslím, že tentokrát mě od jeho zabití neudrží ani Louis."

Shit Happens || Larry Stylinson (Dokončeno)Přečti si tento příběh ZDARMA!