"Nečum tam, sakra," sykne.

"Ježiši, přestaň," protočím oči.

"Buď trochu nenápadná, jasně?" doráží pořád.

Povzdechnu si a protočím lízátko v puse. Na tohle se hezky dívá.

"Můžeš přestat flirtovat se staršíma chlapama?" vyšiluje pořád moje nejlepší kamarádka.

"Univerzitní studenti, Monnie," připomenu jí. "Univerzitní studenti."

Teď je to ona, kdo protočí oči. "Mělo by to být nelegální."

"Nelegální by mělo být jeho tričko," odfrknu si, když kolem projde nějaký nemytý metalista s vlasy až po kolena. "On celý by měl být… nelegální…"

"Ššš, mohl tě slyšet, Anet!"

"Ale no tak," protáhnu. "Až si umyje ty kobylince, nebudu mít problém. Ale uznej, vypadá, jako by sprchu viděl leda na billboardu s reklamou Ikea."

"Nech si ten humor," poradí mi. "A pojď, za chvíli zvoní."

"Ach, sladký gympl," zaslechnu za sebou klučičí hlas. "Nejhorší léta mého života."

A banda, co jde s ním, se zasměje. Zvědavě se otočím; poměrně hezký klučina se světle hnědýma očima, kolem něj kluci i holky. Je hezký, to ano. S bundou Puma a batohem stejné značky na zádech, s cigaretou v ruce.

"To se nedivím," houknu na něj, "s tímhle ksichtem."

Moje poznámka vyvolá větší salvu smíchu než ta jeho. Jo, to mi jako malá ranní dávka satisfakce stačí, ačkoli kluk ještě něco pokřikuje o bosorkách a neúctě ke starším lidem. No, to jo, je mu sotva dvaadvacet, staříčkovi.

"Dobré ráno, Anet," pozdraví mě fyzikář, když s Monnie dojdeme k hlavním dveřím školy.

"Dobré ráno, pane profesore," nechám si podržet dveře a Monnie pustím před sebou.

"A pak že tě nebalí," šeptne mi cestou ke skříňkám.

"Prosím tě," tseknu. "Vždyť je tak o tři roky mladší než Metuzalém."

Uchichtne se a doplní: "Zase na druhou stranu hodně vydržel."

To mě rozesměje: "Ale nejsem si jistá, jestli by vydržel i tohle."

Do třídy se dostaneme za hlasitého smíchu a stejně hlasitě zdravíme i spolužáky.

"Co teď máme?" zeptám se tak všeobecně.

"Biologii," odpoví Niall s úsměvem.

"Koho to kdy napadlo, dávat biologii ve středu ráno," brblám.

"Je pondělí," opraví mě Monnie.

"Teprv?!" zhroutím se zhrouceně do poslední lavice. "A já myslela, že si dneska konečně můžu-"

V té chvíli ale vejde do třídy profka a místnost zaplní hrkání židlí, rychlý šepot, šum otevíraných učebnic, její podpatky, padající propiska, moje vzdychání nad takovým množstvím zatraceného pohybu, takhle po ránu, a ještě nějakým nepodstatným životem mých milovaných spolužáků.

"Máš učebnici?" šeptne Monnie.

"Vypadám na to?" zeptám se skepticky.

Monnie uznale pohodí hlavou a šťouchne do Nialla před námi, ale než se stačí zeptat, on jí podává svou učebnici přes rameno, aniž by se otočil.

"Ni, můj milovaný rytíři na odporné rozviklané dřevěné židli, ty nikdy nezklameš."

Monnie vyprskne smíchy.

Shit HappensPřečti si tento příběh ZDARMA!