I Don't Like // l. h.

Chapter 11

,,To je v hajzlu!" sykl Luke skrz zuby a zamračil se.

,,Měl by jsi to vzít!" řekla jsem mu celá udýchaná, protože jsem se ještě nevzpamatovala z toho všeho. Luke se zamračil ještě víc a pak šel telefon zvednout.

Já jsem toho využila. Slezla jsem z kuchyňské linky a zamířila jsem do ložnice, abych se převlékla. 

Sakra, nechápu, že mám tak slabou vůli. Přece jsem s Lukem ještě spát nechtěla a přitom jsem si to s ním málem rozdala na kuchyňské lince. Nechápu to. Nikdy jsem taková nebyla. Když jsem chodila se svým prvním klukem, na všechno jsme šli pomalu.

Ach jo, jak jen mi Harry chybí. Harry byl můj první kluk. Chodili jsme spolu asi tři roky, strašně jsem ho milovala. Jenže, pak přišel ten den. Ukončila jsem studium v Anglii a musela jsem se vrátit domů. A s Harrym jsem se musela rozloučit. Byl to pro mě ten nejhorší den v mém životě. Nikdy nezapomenu na to, jak mi slzy stékaly po tvářích, jak mi mával na letišti ...

,,Aha, ty jsi tady." řekl Luke a tím mě vytrhl z mého přemýšlení. Zmohla jsem se jenom na přikývnutí.

,,Je mi to líto, ale budu muset jít do práce. Nejdřív jsem si myslel, že bychom si mohli udělat společný den, ale v práci nastaly nějaké problémy." vysvětlil mi Luke.

,,To je v pořádku. Stejně budu muset jít domů. Mám schůzku s Jade." řekla jsem mu. 

No jo, Jade úplně jsem zapomněla, že včera byla na obědě s Ashem. A nenapsala mi.

,,Dobře. Odvezu Tě k autu a pak půjdu do práce." řekl a přitom si zapínal svou bílou košili. 

Ani nevím proč, ale strašně mě to uchvátilo. Luke si všiml mého výrazu a udělal na mě úšklebek.

,,Copak?" zeptal se a přitom si natahoval kalhoty, které ladily jeho saku, které měl opřené na židli. 

,,Mělo by něco být?" zeptala jsem se ho "jako" nenápadně.

,,Já nevím, ty na mě civíš." zasmál se.

,,Tak jestli Ti to vadí, já civět nemusím." řekla jsem mu a odešla jsem do jeho obýváku.

,,Nemyslel jsem to zle." řekl mi Luke, když za mnou došel do obýváku. Jenom jsem se na něho podívala.

,,Nepospíchaš náhodou do práce?" zeptala jsem se ho a zvedla jsem se z křesla a prošla jsem kolem něho. Najednou si mě přitáhnul zpět za ruku.

,,Sakra, už jsem se ti omluvil." řekl mi zamračeně.

,,Já ti to neberu." usmála jsem se na něho ironicky.

,,Tak jdeme." řekl a očima mi naznačil, že mám jít.

Šli jsme k výtahu, ale jako naschvál, tam stála velká cedule s nápisem:

Výtah mimo provoz

Luke si povzdychl.

,,Copak? No jo vlastně, co teď budou pana Hemmingse bolet nohy, když sejde pár schodů dolů." řekla jsem a sama jsem šla ke schodům. Luke se na mě pobaveně koukal, ale potom mě následoval.

Byli jsme asi ve druhém patře, když jsem na sobě ucítila něčí pohled. Otočila jsem se a všimla jsem si, že se mi Luke kouká na zadek.

,,Na co tak civíš?" zeptala jsem se ho.

,,Ale, na nic." zašklebil se na mě a chytl za ruku. 

Když jsme sešli poslední schody a zamířili jsme k hale, zastavil nás jeden pán.

,,Dobré ráno, pane Hemmingsi. Je mi to líto, ale budete muset jít i se slečnou zadním východem. Hala je pořád plná novinářů, kteří čekají až se objevíte." oznámil Lukovi ten pán.

,,Děkuji Vám, Georgi. Pojď, zlato." řekl a táhl mě za ruku k zadním dveřím.

,,To mají takovou výdrž? A jenom kvůli nám?" zeptala jsem se pobaveně, když jsme nasedli do Lukova auta, které jsme měli připravené u zadního východu.

,,A ty se jim divíš? Víš, jaká to bude bomba, až zjistí že se budeme brát. Budeme nejsledovanější pár v Austrálii." řekl s nadšením hlase.

,,Co je na tom bombovýho?" zeptala jsem se ho nechápavě. 

,,No, ani nevím. má to ale své výhody i neýhody." řek Luke a nasadil si slunečný brýle.

,,A jaký to bude mít nevýhody?" zeptala jsem se ho.

,,Všichni tě budou očumovat." odpověděl mi.

,,A výhody?"

,,Všichni uvidí, jak krásnou manželku mám." usmál se.

,,Počkej, ale to se výhody a nevýhody trošku překrývají." řekla jsem mu s pozvednutým obočím.

On se zamyslel.

,,To je pravda. Ale, uvidí tě jako moji manželku. Ne jako holku, kterou by mohli dostat do postele." řekl a nastartoval auto.

,,Takže, pokud to dobře chápu, tak celá ta situace bude nejlepší, až se vezmeme." shrnula jsem to. On přikývla a vyjel směr město.

,,Byl bych moc rád, aby jsi se ke mně ještě před plesem, nastěhovala ke mně." řekl najednou, asi po deseti minutech cesty.

,,No jo vlastně, on bude ten ples." řekla jsem. Úplně jsme na něj zapomněla. 

,,Kdy by se ti to hodilo? Myslím to přestěhování. Mohl bych Ti pomoct. Třeba zítra je sobota a já nejdu do práce." řekl mi Luke.

,,Jo, myslím že by to šlo." řekla jsem.

On se usmál a pohladil mě po stehně. 

Asi za dvecet minut jsme stáli před H&H.

,,Tak, jsme tady." řekl Luke a vylezl z auta. Já jsem udělala to samé.

,,Večer ti zavolám, abychom jsme se domluvili na zítřku." usmál se na mě Luke.

,,Dobře, už se těším." odpověděla jsem mu na to.

On se ke mně přiblížil a naše rty spojil. Zajela jsem mu rukama do vlasů, abych si ho k sobě více přimáčkla. 

Připadám si jak idiot. Jednu chvíli říkám, abych se od něho držela dál a teď zase tohle. Po chvilce se naše rty rozdělily. Luke se svým čelem opřel o moje a usmál se na mě.

,,Uvidíme se zítra." řekl a otočil se k odchodu. Ještě se jednou otočil a zamával mi. Já jsem mu zamávala nazpátek a potom jsem se vydala ke svému autu.

____________________

,,WOW, takže na kuchyňské lince, jo?" zeptala se mě s úšklebkem Jade. 

Právě teď jsme seděly v pizzerii a čekaly jsme, až nám donesou naší objednávku. 

,,Hele, k ničemu nedošlo!" upozornila jsem ji.

,,To se divím. Luke je naprosto k sežrání." řekla Jade. 

Protočila jsem očima.

,,Pořád se bavíme jenom o mně, ale co ty, Jadey? Jak jsi se měla s Ashem?" zeptala jsem se jí.

Jade se rozzářily oči.

,,Skvěle, představ si, že mě pozval na tu charitativní akci. Už se nemůžu dočkat." začala se rozplývat a já jsem ji pozorně poslouchala.