Vymazaná

 Vzbudil se do chladného rána.

Zase jsem nechal otevřené okno přes noc?

Posadil se a protáhl na rozhrabané posteli, v malém neupraveném pokoji, a sáhl po košili, která ležela na zemi hned vedle. Zamžoural a rozhlédl se kolem.

Něco tu chybí. Něco je špatně. Kufr. Ležel tu přece kufr.

Jednoduché téměř nesouvislé myšlenky mu vířily hlavou.

„Terezo?"

Rozhlédl se, ale pokoj byl prázdný. Kolem ani stopy po té brunetce. Odešla aniž by se rozloučila? To bylo něco čemu nerozuměl. Celá tahle situace vůbec nedávala smysl, ale cosi v jeho hlavě mu nutilo pocit, že je to tak v pořádku. Uklidnil se. To přece nevadí, ona se ozve až dorazí domů. Prostě musela jít a nevzbudila ho.

Hořce se zamračil. Tohle jí ještě bude muset pořádně vysvětlit. Zase to dělá, ubližuje mu aniž by to viděla. Přece by ho nezabilo vzbudit se o něco dřív, ale odejít bez rozloučení, to opravdu není pěkné.

Zatímco jeho notebook se na posteli zapínal, vstal a zamířil rovnou za dveře do lednice. Včera tam ještě nechal zbytek mléka, dobře si to pamatoval.

O pár hodin později čekal u notebooku. Sledoval na skypu žluté kolečko u jejího jména, které se objevilo pokaždé, když vypnula svůj počítač. Nebyla tam. Proč? Proč odešla aniž by něco řekla a nepíše mu? Zapnul facebook a vyčkával na moment, kdy se objeví, ale v seznamu "online" jí prostě nezahlédl.

Hodiny na zdi tikaly a čím déle se neozývala, tím jistější si byl, že něco není v pořádku. Rozhodl se jí napsat, aby se mu ozvala hned, jakmile přijde.

Hledaný uživatel neexistuje.

Cože? zmateně koukal na monitor, protože vůbec nerozuměl.

Kladl si otázku, co se to zatraceně děje. Teď už si byl skoro jistý, že se něco stalo. Zablokovala si ho. Jenže proč? Nepohádali se. Nic se mezi nimi nestalo. Ještě chvíli seděl a probíral se chaosem ve své hlavě.

Vyhledat - Tomáš.

Jeho prsty se rozběhly po klávesnici. Ani nevěděl jak, okamžitě začal psát jedinému člověku, který ho napadl. Jejich nejlepšímu kamarádovi.

„Ona si mě blokla. Tereza si mě blokla. Proč?"

Myslel, že zešílí, než se na obrazovce objevily známé tři tečky, značící, že osoba na druhém konci odepisuje. Jak je tak sledoval pohupovat se sem a tam, málem zvedl telefon a začal mu volat.

Co to Terka dělá? Od kdy se takhle řeší situace?

„Cože? O čem mluvíš? Ty ses zase opil, co?"

„Tebe si neblokla? Neřekla ti, co sem udělal? Tohle ona přece běžně nedělá!"

„Kdo?"

„Tereza!" při odpovědi málem zničil enter.

„Kdo je Tereza?" objevilo se v další bublince.

„Cože?" Na moment se zarazil.

Copak je až tak pomalý?

Jeho kamarád obvykle nepřekypoval inteligencí, ale o kom jiném by asi mluvil, než o své přítelkyni? Prsty si zajel do vlasů a ramenem se opřel o zeď. Měl pocit, že Tomáš to zase přehnal na párty a ještě spí.

„Promiň, nevím o kom mluvíš, Davide," naskočilo na displayi vzápětí.

„No... Tereza... Moje holka... Tvoje- NAŠE kamarádka," objasnil mu hned situaci. Do jeho mozku se pomalu vkrádala panika. Řešil vážnou situaci a dostával dojem, že si z něj střílí.