1.

2.1K 84 0

Ten zatracený kufr nešel zavřít. Už jsem zkoušela snad vše, včetně skákání, ale byl naplnění k prasknutí. Pokud mi mamka nedonese ještě nějakou tašku, oblepím to izolepou. Snad mi to pak i s ní řidič autobusu bez problémů naloží. Nemají rádi rozsypané hadry v nákladovém prostoru…

Jenže co jiného, co mám dělat? Víc jak tři týdny budu v "divočině" a na to potřebuju pořádnou výbavu. Nejsem přece žádná zálesačka! Ne, já se určitě nespokojím s malým batohem na zádech. Ale zpět k mému kufru. Nějak jsem ho přece jen zapnula, díky, bože, za to. Mamka už čekala dolů a taťka mi s tím těžkým krámem pomohl ze schodů.

"Těšíš se?" zeptala se mamka nadšeně, jako by snad sama měla jet do té již zmiňované "divočiny". No jo, to je radosti, že se zbaví na takovou dobu své starší dcery. Bohužel, ta mladší se nikam nechystá a má prázdniny.

Jen si užívej, maminko, tvoje dcera jde tvrdě makat. Naposledy jsem se rozloučila s ní, i s malou Claire. Obě byly rády, že odjíždím, jen Claire o něco víc. Jak sama říkala, konečně jí prý nebudu otravovat. Pravda je, že to bude spíš naopak. I když, utírat stoly a pucovat záchody na letním táboře asi taky nebude žádná výhra. Peníze za to ale nabízeli pěkné, navíc mi zařídí dopravu a budu mít možnost se účastnit různých aktivit, když budu chtít.

Když mi přišel dopis s vyrozuměním, že mě berou a tohle tam bylo, musela jsem se začít smát. Já na hudebním táboře, no jo, už to tak vypadá.

Táta mě odvezl jen na nádraží. Tam už si mě přebrala ženská v triku s logem tábora. Autobusů tam bylo metele a těch děcek. Do jednoho jsem se nacpala i já. Byl snad plný holek v mým věku, možná mladší a některý i starší. Součástí dvouhodinové cesty byl nějaký úvodní program. Moc jsem se o to nezajímala, ale když jsem tu, tak budiž.

"Zpěv, hudba, tanec v čele s jednou nejoblíbenějších kapel v Anglii..." poslechla jsem její vehementní projev a všechny dívky začaly pištět. Něco mi uniklo?

"Kluci z One Direction už čekají v táboře a moc se na vás těší! Váš letní hudební sen právě začíná!" její výkřik vyburcovalo dívčí publikum natolik, že jsem měla pocit, že asi ohluchnu nad ječivými zvuky. Věděla jsem, že jsou teď populární, přeci jen nežiju v jeskyni. A lhala bych, kdybych řekla, že jsem si sem tam nějakou píseň neposlechla. Ale abych takhle vyváděla? Tohle dělají moderní trendy. Vymývají mozky puberťačkám, jo, jinak to vážně nevidím.

Když jsem viděla výraz té vedle mě, přímo mi došlo, co si představuje. Ona a jeden z tý skupiny někde u jezera a on jí řekne, jak jí nemiluje. To je právě to hrozný - nikdy se to nestane. Obzvlášť, když po tom touží všechny.

No, mají se na co těšit, superboys. Projev skončil, stejně jako jekot. Znovu jsem se zabořila do sedačky a zbytek cesty měla sluchátka v uších. Ony mezitím nějak blbly, posílaly si psaníčka a podobné blbiny. Bylo to v rámci toho menšího programu, aby se jim zkrátila cesta. I když jsem patřila do jejich věkové kategorie, moc jsem se k nim nepřipojovala. Už jen z principu, protože já tam budu jako pomocná síla. Ale kecala bych, kdybych řekla, že se netěším. Většina lidí tam má být v mém věku, teda kromě zdravotních sestřiček a kuchařek. To brali většinou lidi s nějakou praxí. Mohlo by to být fajn. Navíc nebudu v zápřahu 24 hodin denně, a jak jsem četla reference na netu, nějaký čas pro sebe tam taky mít budu.

Cesta nakonec končila pod menším kopečkem, který jsme si měli vyšlápnout sami. No to bude něco, s tím mým kufrem. Díky za ty kolečka. Jiné slečny taky uvažovaly tak chytře jako já. Ostatní se táhli s taškami. Jeden autobus už tu byl. Musím uznat, že jsme byli pěkná banda. Jeden překřičoval druhého a bylo hezké, jak se lidé seznamovali. Já nikdy neměla ráda moc lidí najednou, tak jsem stála stranou. Ale až se rozkoukám, bude to fajn.

In love with you [Harry Styles]Přečti si tento příběh ZDARMA!