1.

2.9K 110 1

Konečně pátek. U školy jsem do auta nastupovala s tím, že teď dva dny nic nemusím, ale asi jsem měla být rychlejší. Clare mi stihla dát do ruky letáček na párty se slovy: "Annie, jestli nepřijdeš, jsi pro mě mrtvý člověk!"

A mě v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, než pokorně souhlasit, jen aby vypadla a už mi proboha dala pokoj. Nevím, na co jsem v tu chvíli myslela. Možná, že mě oslepila vidina dvou dní ve vyhřáté posteli. Na takové akce si nepotrpím, takže se tam zdržím jen chvíli a pak nejspíš někam zmizím. Pevně jsem svírala volant a uklidnila jsem se, až když jsem se vymotala z 'centra' Bradfordu. Není to tak dlouho, co jsem si udělala řidičák, abych se cítila jistá za volantem. Navíc moje auto je vlastně mámino auto. Ona je teď bez práce, takže ho nepotřebuje. Tím pádem našeho červeného ďábla používám já. Jen jevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Zatím jsem žádnou dopravní nehodu nezavinila. Zatím. Vše je jednou poprvé. Byla jsem téměř u cíle, když se mi to stalo. Ten motorkář mi nedal přednost. Kruci… nebo to já měla dát přednost jemu? No štěstí bylo, že jsme se jen "ťukli" a krom poškozeného laku na mém ďáblíkovi a jeho černé kawasaki, se nic vážného nestalo. Pohledem jsem střelila ke značkám, které označovaly křižovatku. Zprava měl dát přednost on, ale tam bylo označení vedlejší silnice - kruci. Nasadila jsem provinilý výraz a doufala, že zabere. Na mámu vždycky zabere.

"Ty náno, kam jsi čuměla!?"

Tmavovlasý kluk, asi stejně starý na mě koukal a z očí mu doslova šlehaly blesky. Tohle bude sranda.

"Mrzí mě to, neuvědomila jsem si, že jedu po vedlejší silnici."

Na důraz svých slov jsem ještě párkrát zamrkala, úplně stejně, jako když jsem jako malá něco provedla a nechtěla jsem, aby mě máma potrestala. Konečně odtrhnul pohled od své motorky, která se zdála být jinak úplně v pořádku, a jeho tmavé oči se zabodly do mých. Pousmál se. Možná, že moje taktika funguje pořád stejně účinně. Nikdy jsem nebyla dobrá ve lhaní, nebo vymýšlení výmluv, a tak jsem si musela najít něco jiného.

"Jestli je nějak poškozená nebo něco, tak já ti samozřejmě zaplatím. Co mi moje finanční situace d-dovolí."

Ani mluvení s hezkými kluky není moje silná stránka, a tak se nedivím, že jsem se ke konci zadrhla. No jemu to úsměv ještě rozšířilo. Odhalil mi tak překvapivě bílé zuby na to, že mu z kapsy kožené bundy vykukovala krabička Marlborek. "Takže…" promnula jsem si ruce. Díky bohu, že tu už nejezdí moc aut, naštěstí všechny byly schopné projet kolem nás bez problémů.

"Můžeme to, prosím, vyřešit bez policie?" pár měsíců řidička, hned záznam… dokonalý. Frajersky se opřel o motorku a dělal, že přemýšlí. Docela mě to začalo znervózňovat.

"Mám řidičák 4 měsíce, nechci mít hned záznam." kousla jsem se do rtu a vyslovila obavy nahlas. Buď ho to obměkčí, nebo je škodolibý a nahlásí to. Upřímně jsem doufala v to první. I když, takový týpek. Nemám s nimi moc zkušeností a spíš se jim vyhýbám, protože zlý chlapci jsou většinou chlapci potížisti. Ale když se mu rty roztáhly do ještě širšího úsměvu, došlo mi, že mám vyhráno.

"Fajn, ale už si na sebe dávej pozor. Byla by tě škoda."

Vydala jsem ze sebe jen malý úlevný úsměv doprovázený tichým výdechem. Naposledy jsem věnovala pohled černé motorce, která už stála po boku svého majitele a pak se vydala k autu.

"Díky." houkla jsem zpoza dveří těsně před tím, než jsem nasedla. S pocitem zadostiučinění jsem odjížděla domů a tentokrát si dávala dobrý pozor. A určitě to nemělo nic společného s hezkým snědým klukem na motorce, co mi to nařídil. Vlastně mu můžu děkovat, že nejel jak hovado, jinak by měl motorku na maděru a on by byl možná na maděru taky. Zacouvala jsem k našemu domečku a vypnula motor. Poznala jsem, že je mamka doma, podle otevřených oken. Dneska bylo celkem hezky, a tak toho využila. Rozhodla jsem se teda pro knihu, deku a gauč. Čerstvého vzduchu na mě šlo už dost. Jsou tři hodiny a na tu Clařinu slavnou párty pojedu až kolem deváté. Na přípravu času dost. Omyl. Jakmile jsem se mamce zmínila, že se chystám ven, začala šílet. Vybrala mi šaty z její vlastní skříně a řekla mi, že dřív jak v jednu se vracet nemám. Ona je jiná. Je to moje šílená a lehkomyslná matka, ale i tak jí mám ráda. Občas mi to připadá, že si ty role měníme. Já jsem ta zodpovědná a ona je jako moje dcera v teen letech, která chvíli neposedí. Ale aspoň v jednom se zachovala jako máma. "Ale nepřej si mě, jestli mi domu přijdeš těhotná! Chovej se tak, abys nechovala!" Jejím slovům jsem se musela zasmát. Na jazyku jsem měla něco v tom smyslu, že to říká ta pravá, ale na tváři jsem si nechala jen úsměv a večer jsem směle vykročila směr dům hrůzy. Letáček, díky kterému mě pustí dovnitř, jsem měla zmačkaný v kabelce. Když jsem ho ale chtěla někomu dát, nevěděla jsem komu. Stejně si tam každý chodil, jak chtěl. Vešla jsem teda dovnitř. Snažila jsem se tvářit pohodově, ale nemyslím si, že by se mi to dařilo. Plno lidí, stoly obházené jídlem a pitím. Hudba na plné pecky.

Be Happy [Zayn Malik]Přečti si tento příběh ZDARMA!