Panna Jana

Hodina právě končila. Beztak profesor vykládal cosi nezáživného, na co se už ve čtyři odpoledne většina žáků špatně soustředila. Jana byla jiná, nesoustředila se nikdy. Dychtivě pokukovala z pod kapuce oknem ven na provázky deště.

Když jí v kapse zavibroval telefon, skoro neznatelně se usmála a zobrazila si zprávu.

Zítra u mě pořádáme párty, přidáš se?

Každá buňka v jejím těle se pro tu představu nadchla.

Neměla bys, radil hlas v hlavě.

Ale uděláš to, šeptal druhý.

„Promiň," ozvalo se za ní. Známý brýlatý kluk, Petr, vypadal nervózně. „Mohla bys mi dát poznámky ze včerejška? Nebyl jsem na odpoledních hodinách."

„Um, jo," přikývla. Dělala, že si nevšimla, jak neustále uhýbá pohledem a ošívá se. „Dej mi mail," její hlas byl tichý a oči se schovávali pod dlouhou, hnědou ofinou a na tváři jí zahrál pobavený úsměv. Viděla mu do hlavy úplně jasně.

Petr jí mail nadiktoval a otočil se ke své tašce. Chvíli v ní šátral než vytáhl dárkovou krabičku. Dal si pozor, aby ji nikdo neviděl, jenže když se otočil zpět k Janě, byla pryč. Zase zmizela.

Netoužila po delších rozhovorech. Vedly by ke sblížení a jak by to dopadlo? Chudáček neví, do čeho se pouští.
______________

Jana mířila s deštníkem ke stánku z pizzou a z rukávů bundy jí koukaly jen konečky prstů. Neubránila se myšlence, kolikrát si asi ještě stihne dát pizzu. Čas jí utíkal přímo pod rukama a snažila se na to nemyslet.

„Tuňákovou poprosím," vytáhla z peněženky pár drobných.

„Jistě," přikývl prodavač a zatímco se jídlo ohřívalo, pokusil se navázat konverzaci: „Vy jste taková sympatická."

„Já?" Jestli doufal, že se po tak laciném komplimentu začervená a poděkuje, byl dost vedle. Ta pizza jí zajímala daleko víc než jeho řeči.

„Nikdo další tu nestojí," usmál se a pokračoval: „Ale dneska je příšerné počasí, co?"

Jana se zadívala do jedné z kaluží. „Hm. Tohle počasí..."

„Prosím," Prodavač jí nejprve podal její kousek pizzy a pak se sehnul pod pult pro ubrousek. „To víte, já-"

Byla pryč. Jakmile se narovnal, koukal už jen na prázdné okénko a Janu nikde neviděl.
___________________

Vešla domů a pokusila se potichu protáhnout kolem obývacího pokoje, kde hrála nahlas televize. Všimla si, že z gauče bezvládně visí ruka. Výborně, takže se stihl opít a usnout. Dnešek je vlastně docela fajn den, nikdo přece nestojí o to, aby po něm otec řval a házel věci hned, jak přijde domů.

Využila situace a zmizela do koupelny. Před zrcadlem ze sebe sházela oblečení a pustila z kohoutku teplou vodu, chrstla si ji do obličeje a vychutnávala ten pocit.

Její tělo se začínalo měnit, obličej pokryly barevné ornamenty, na kůži se objevovaly šupiny a jen tak tak sebou stihla mrsknout do vany, než se z jejích nohou stal ocas. Zdála se teď ještě krásnější než dřív.

Naštěstí většina lidí na povídačky o děsivých mořských pannách, které pomocí perly ovládnou těla lidských dívek, nevěřila. Kdyby ano, skrývat se by bylo daleko těžší, protože její pravá podoba se ukázala při kontaktu kůže s vodou.

O její rase se povídalo, že svádí mladé muže a pak je někde utopí. To ale nebyla tak úplně pravda. Pokud je někdo naštval, klidně ho utopily rovnou. Jana tohle nikdy neudělala, i když k tomu párkrát měla blízko. Tomu idiotovi ve vedlejší místnosti by klidně provedla něco příšerného, jenže to by na sebe mohla upozornit.

Jen pět měsíců však může zůstat v tomhle těle, pokud nezíská duši mladého chlapce a čtyři už byly skoro pryč. Jana se zamyslela a sáhla po telefonu. Znovu si zobrazila zprávu od Tomáše, která jí přišla ve škole. Chtěla ho vidět. Kolikrát ještě dostane tu možnost?

„Jak těžký může bejt sbalit a zabít jednoho chlapa? Pak si můžu nechat tohle tělo!"

Přemýšlela, až si po chvilce uvědomila, že má nehty nepěkně zaryté ve stehně a uvolnila se.

„Možná..." zamumlala se rty napůl ponořenými do vody. Na chvilku přimhouřila oči. Pak překlikla do emailu, kde měla uloženou Petrovu adresu. Zhluboka se nadechla.

Zapomněla jsem, že mám rozbitý foťák, ale můžu se za tebou s poznámkama stavit. Koukala na display. Minutu, dvě... Odesláno.

Rychle třískla horním rohem telefonu o okraj vany, aby si to nerozmyslela a sledovala, jak se pár střípků vysypalo do vody.