THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

1. kapitola

        ,,Koukni!" Vřískla Anabell a pohybem ruky vytvořila větrný vír a rozvířila listí kolem sebe.

        Chereen se smála a vběhla do toho proudu větru, který jí rozcuchal rudé vlásky. Anabell, jedna z jejích sestřenic, se na ni pohrdavě podívala, ale vzápětí se začala smát také a točila se do kruhu, kolem jejího drobného tělíčka poletovaly namodralé jiskry magické energie. Byly mladé, teprve desetileté, ale Anabell a ostatní sestřenice a bratranci už se v magii docela dobře vyznali, dívky nosily přenádherné šaty a usmívaly se na staré prince a šlechtice, kteří navštěvovali jejich přepychové sídlo, zatímco chlapci se nechávali oblékat do přenádherných obleků. Ale ona zůstávala pořád u kalhot a vest, u koní a pobíhání v lesích se svým pětiletým kamarádem z obyčejné lidské rodiny. Její rodiče se na ni nedívali jako na svoji dceru, spíše jí tak nějak pohrdali a ona to cítila. Mrzelo ji to, bylo jí přeci jenom teprve deset let a potřebovala rodičovskou lásku. Nevěděla, čím se tak provinila, že jí vlastně opovrhoval skoro každý na tomhle zpropadeném sídle, které bylo plné čarodějů. Když se pokoušela kouzlit ona, vždycky to dopadlo nějakým výbuchem nebo taky tak, že to ani nešlo. Šly jí jen primitivní kouzla, docela obyčejné a nudné. Ale co na tom bylo, že ovládala jenom tohle?

        Připojili se k nim ještě další dva bratranci a jedna sestřenice, všichni tři oblečení v dokonalých a vznešených šatech. Ona vypadala jako dívka ze statku. George se postavil vedle ní a natáhl ruku. Nad jeho nataženou dlaní se začala zvedat mlha a potom se v ní začaly lesknout kapičky vody jako hvězdy na nebi. Chereen se na to všechno dívala s nadšením, že její příbuzní tohle umí.

        ,,To koukáš co?" Zamrkal na ni George a máchnutím ruky kouzlo zmizelo.

        ,,To teda." Souhlasila vesele Chereen a taky natáhla ručku.

        Párkrát to slabě zapraskalo a vyšlehly z ní nudné modré záblesky, ale jinak se jí nic více nepodařilo. Kroužek dětí kolem ní se začal hrozně nahlas smát a ona na ně mrkala nechápavými očky.

        ,,To vážně nic jiného neumíš?" Vypískla Anabell a všechny děti se opět rozesmály.

        ,,Přesně jak říká můj otec, z téhle holky nikdy nebude žádná čarodějka. Říká, že tu nemá co dělat, že mezi mágy nepatří!" Prskal na ni a zároveň se smál George.

        A potom všechny děti rychle zmizely a šly si najít jinou zábavu. Chereen na zahradě osaměla. Civěla za běžícími dětmi a v hlavě si přehrávala poslední Georgova slova. Znova natáhla ručku s rozevřenou dlaní a myslela na kouzlo, které předvedl George. Ale nic než jen slabé zapraskání modrých paprsků se nestalo. Zkroušeně ji opět složila k bokům. Tak teď to konečně pochopila, proč ji všichni zavrhli.

                                                                                * * *

        ,,Hele! Maliny!" Vykřikl John a hnal se přes celou louku až ke kraji lesa.

        Chereen za ním šla pomalu, s úsměvem na tváři, a v jejích stopách poklidně našlapoval její lev, kterého si kouzlem před šesti lety zavolala jako čarodějnického společníka. Čarodějnický společník byl povinný skoro u každého čaroděje, a proto se to taky na jejich sídle hemžilo zvířaty, většinou malých rozměrů, než takovýchhle obřích, jako byl zrovna Arthur, jak se jmenoval. Jeho majestátní hřívu pročesával lehký vánek a on spokojeně přivíral oči. Byl jediným světlým bodem mezi jejími čarodějnickými schopnostmi a ona moc dobře věděla, že to všem naprosto vyrazilo dech, když se před nimi zjevila ubohá čarodějka s tímhle věrně po boku. A od té doby ji Arthur nikdy neopustil, vždycky stál při ní, i když nemohl mluvit, jenom bručet a dělat kravál jako správný lev. Možná to tak mělo být, aby ji chránil před ostatními, kteří se jí snažili možná že i zbavit.