MATKA DÉMONŮ

13. kapitola - Zpátky v jámě lvové

Ale já ti ji nedám, pomyslel si odhodlaně. Nikdy.

**********

Po probuzení se Lilien cítila mnohem lépe. Ještě nebyla úplně fit, doufala, že sestřin lektvar ji postaví na nohy úplně. Stejně nemáš na vybranou, milá zlatá. Však ono to už brzy skončí.

Uslyšela Viktora, jak se prudce nadechl. Její myšlenka mu neunikla. Ještě pořád byl v její hlavě. „Ty jsi ještě něco viděla, Lilien?" zneklidnila ho.

„Ne, jen mě to tak napadlo," podívala se na něj. Zkoumavě si ji prohlížel.

„Myslela jsem to tak, že už se to všechno schyluje ke konci. Karen přeloží tu mapu, my zjistíme, kde se Matka nachází a pěkně ji tam uvězníme navždy," vysvětlila mu to, aby ho uklidnila.

„Jistě. Ale tohle všechno uděláme, až se zotavíš," neobalamutila ho ohledně svého fyzického stavu.

„Někdy je vážně otravné chodit s upírem, víš to?" zakabonila se. Jen se zasmál.

„Donesu ti z kuchyně něco k snědku, a taky ten posilující lektvar," posadil se. „Ty zůstaň ležet. Máš chuť na něco konkrétního?"

Když neodpovídala, podíval se na ni a viděl, jak si žádostivě prohlíží jeho nahou hruď.

„Myslel jsem na něco k snědku," upřesnil s pobaveným úsměvem.

„Ale ty jsi k nakousnutí," opětovala mu úsměv zasněně.

Tiše se zasmál. „To říkáš mě? Upírovi?" Taky se zachichotala, při tom se pohodlně uvelebila na polštáři. „Sním cokoli, co mi doneseš."

„Hned to bude," vstal a obouval se. Vtom se ozvalo klepání na dveře a dovnitř nakoukla Karen.

„Nevzbudila jsem vás? Musím s vámi mluvit," tvářila se utrápeně.

„Co se stalo?" posadila se Lilien znepokojeně. Čarodějka vešla dovnitř. V jedné ruce svírala mapu a v druhé papír se svými poznámkami.

„Už jsem skončila s překladem, ale..." začala vysvětlovat. Těžce polkla, a pak zklamaně pokračovala: „Ale nedokážu přeložit poslední symbol. Tedy ne bez pomoci."

„Jak ti můžu pomoct? Povídej přece," požádala ji Lilien a pokynula jí, aby si k ní přisedla.

Karen to udělala a ukázala jí v mapě ten nerozluštitelný symbol. Viktor se jí díval přes rameno.

„Ten znak nepatří k těm ostatním. Je to nějaká osobní značka," řekla Karen zamyšleně. „Podle mě ji udělala ta čarodějka, co Matku probudila. Dá se přečíst, ale..."

„Ale?" ozvala se Lilien netrpělivě.

„Budeme znovu potřebovat tu Soví kroniku. Tam je klíč k překladu," ukázala čarodějka na malé vyobrazení vedle symbolu. Byla to sova sedící na srpku měsíce.

„A jéje," vzdychla si Lilien otráveně a padla znovu na polštář. „Jelikož si myslím, že nám ji Marcus asi nepůjčí, budeme ji muset ze sídla ukrást," podívala se přitom na Viktora. Ten se zamračil.

„Tentokrát půjdu já," navrhla Karen odhodlaně.

„Hloupost. Bylo by to zbytečně složité a nebezpečné. Mě už tam znají jako Viktorovu ochočenou věc. Zjistím, co ten poslední symbol znamená," odmítla její návrh Lilien.