MATKA DÉMONŮ

12.kapitola - Lední medvěd

12. kapitola

Malakov od ledního medvěda

Viktor chtěl původně doletět až do ložnice, nakonec ale přistáli v obývacím pokoji. Jakmile Lilien ucítila pod nohama koberec, otevřela oči. Viktor ji pustil a posadil se na pohovku. Byl vyčerpaný.

„Měl jsi mi říct, že jsi ještě slabý," sedla si k němu a položila mu ruku na koleno.

„Chtěl jsem nás odtamtud dostat co nejdřív. Klidně se to tam mohlo začít hemžit démony," odpověděl jí popravdě a zavřel oči. Zaklonil hlavu a opřel ji o pohovku.

„Jsem jen trochu vyčerpaný, Lilien, nic to není," uklidňoval ji, protože cítil její obavy. Pak opustil její vědomí, a uzavřel to své.

„Vím, co potřebuješ," řekla tvrdohlavě.

„Ne," namítl, rozhodně už to ale neznělo tak razantně jako poprvé. Tušil, že Lilien bude naléhat, ale naštěstí ho zachránila Karen, která se v té chvíli vřítila do pokoje.

„Tak jak jste... Proboha!" vyjekla, když spatřila krvavé skvrny na Viktorově košili.

„To nic není, Karen, jsme v pořádku. Viktor se jen popral," uklidňovala ji Lilien rychle. Zlehčila popis toho, co je potkalo, aby sestře nepřidělávala starosti. Nemusela vědět o tom, že mohli přijít o život.

„Popral? Byli tam démoni? Věděla jsem, že to bude nebezpečné," zamračila se Karen a pozorně si ji prohlédla. „Kde máš svůj medailónek?"

„Nebyli tam démoni, ale Marcus," promluvil Viktor, aniž by otevřel oči. „Eleanor se o nás dozvěděla, prozradila mu to a on se chtěl přesvědčit na vlastní oči. Po právu, podle našich upířích tradic, na mě zaútočil, tak jsem se musel bránit. Musel jsem chránit Lilien."

„Marcus? Ty ses bil s Marcusem?" zsinala Karen a těžce dopadla do křesla. Byla bílá jako stěna.

„Viktor ho porazil," ujistila ji Lilien hrdě.

„Obdivuhodné, vážně. Ovšem nezpůsobí nám to nějaké potíže? Když se o vás dozví i Rada," zarazila se Karen.

„Ta informace se k nim nedostane, " odtušil Viktor stroze a zvedl se z pohovky. „Půjdu se osprchovat a převléknout." Přejel rukou po zaschlé skvrně na své košili, omluvně se pousmál a odešel.

„Stalo se ještě něco, Lil?" dívala se za ním Karen a čelo se jí zvlnilo ustaranými vráskami.

„Ne. Viktor je jen unavený. Ten souboj ho stál spoustu sil, a pak nás ještě musel odnést oba zpět, jelikož o medailónek mě připravil Marcus," vysvětlovala jí Lilien, ale i její pohled zalétl ke schodišti.

„Ještě dnes ti vyrobím jiný," slíbila jí Karen a konečně přešla k tomu, co ji tak moc zajímalo. „Mapu jste našli?"

Lilien přikývla, vytáhla zpod svetru tubus a podala jí ho. „Čeká tě opět spousta práce, je bohužel opět zašifrovaná." Stručně sestře povyprávěla, kde přesně mapu našli.

„To nevadí. Vidím, že už chceš jít taky nahoru," prokoukla ji Karen s chápavým úsměvem a mapu si od ní vzala. „Napřed tvůj medailónek, a pak se do toho hned pustím."

„Díky, Karen. Mám tě ráda," dala jí Lilien pusu na tvář a rady o tom, aby se sestra nezdravě nepřetěžovala, raději rovnou polkla, jelikož moc dobře věděla, že by ji Karen stejně neposlechla.