Three Simple Rules [CZ]

"but I would like to do it..."

Nicméně mu nemůžu říct že jsem do něj zamilovaný, a pokud ho to nenapadlo do teď tak ho to ještě dlouho nenapadne. Po chvíli si ještě povídáme, o divadlu a tak. Potom se konečně zmůžu na aspoň jedno "promiň" Sice říká že to nic není a že už jsme v pohodě a td. ale i tak si myslím že je na mě dost naštvanej. Po chvíli přijde Sonya a sedne si na postel vedle Dylana, její pohled na mě upřeně zírá, její pohled říká něco na smysl "Jsem vítěz, sebrala jsem ti to nejlepší co tě v životě"Jednoduše řečeno se mi její výraz směje. Pohladí ho na stehnu, moje vcelku dobrá nálada na tuhle situaci je hned fuč. Doslova se mi to hnusí je vidět spolu. No aby toho nebylo málo začali se ještě líbat.

Ale řekl jsem mu že mi to nevadí, takže si za to v podstatě můžu sám. Jestli Sonya bude zítra na tom vystoupení, což na stopro bude, tak vážně nevím co budu dělat. Vlastně já tu jen sedím, a oni přímo přede mnou se líbají, nechtějí se náhodou ještě svlíknout a rozdat si to tady na mojí posteli? Zvednu se a jsem na odchodu, nevím kam ale prostě jdu. Když už jsem u dveří Dylan se od ní odtrhne " No tak já už půjdu, děkuju za jídlo" zvedne se z postele, má červené rty, tak rád bych ho políbil, o bože ne.

ne,ne. Je mi docela na zvracení z toho že když budu líbat Dylana, Sonya už ho líbala. eeeeeee. 

" Ta večeře byla výborná" Začne mě Dylan provokovat když uslyší moje kručení v břiše. On se už chová " normálně, nebo prostě taky bych chtěl se umět přenášet přes věci jako on. Na něj se nezlobím, vlastně ani předtím jsem se nezlobil ale na tu svini, co právě cupitá za námi jo. Vlastně jsem na ní nasraný. Sere mě už od tří let kdy se narodila. Škoda že to jaká je mrcha si uvědomuju až teď když mi je 18.

" Já si jí dám to se neboj, k tomu si pustím stranger things"

" dobrá, můžu ti v noci zavolat?"

" proč v noci?"

" protože teď je večer"

Dylanovo myšlení je někdy nad moje chápání ale to nevadí. Rozloučíme se sním, Sonya mu dá pusu, jak jinak že? A já si konečně dám večeři, už jsem umíral hlady. Dobrá nemám zrovna náladu na stranger things. Ale aspoň zavolám Chuckovi že jsem to s ním urovnal, a že asi beru jeho plán na zabití mojí sestry.

Voláme si přes skype, já ho vůbec nepoužíval když jsem bydlel v Americe, ale teď se to zdá jako docela fajn apka.

"  Takže ho zítra nebudeš ignorovat? A když je zítra ta show... políbíš ho? prosím prosím. Už Sonyou taky nemůžu vystát"

Chuck je tak roztomilý když prosí..

" Nebudu ho ignorovat, a ne nepolíbím ho, pořád chodí se Sonyou"

" achjooooo. No takže přistupuješ na to že Sonyou zabijeme? Za to budem sedět max. 4 roky."

" Hej Chucku, ne nebudeme jí zabíjet, možná jí jen tak trochu uklidíme někam pryč aby nebyla u toho divadla"

" Takže ho políbíš??? Přede všema?? to bude EPICKÝ"

Na kameře se ukáže Chuckův úsměv, je taky tak strašně roztomilý.. ale ne jako Dylanův hehe. Já bych ho chtěl políbit, a jak moc.. ale přede všema na podiu?

" NE nepolíbím..." " ale rád bych" dodám tiše, jsem si dokonce jistý že na 99,99999999999999% to neslyšel. 

" Tak když ty bys rád, tak ho polib sakra!" zatracený 0.00000000000001 procento. 

" No možná........ ale teď je čas na vymýšlení plánu kam uklidíme Sonyu."

" Už se mi chce spááááááát. Nechceš to vymyslet až zítra ve škole? Je už 0:12.."

Tak a teď chci vysvětlení, od kdy chodí Chuck spát dřív jak před jednou hodinou ranní? Vždyť pořád hraje hry na pc.

" Plány co se vymýšlejí na poslední chvíli jsou vždy ty nejhorší plány. A máme čas na vymýšlení na to se nevymlouvej"

A tak si ještě asi hodinu voláme než vymyslíme nejlepší plán mého života. Budeme muset udělat něco co mojí mámu naštve třeba něco napíšu z jejího mobilu, potom jí tam zakáže jít. Dobře to je dost pitomej plán když nad tím tak přemýšlím. Prostě na to kašlu. Tak se bude dívat jak se na něj zamilovaně koukám a po skončení představení si ho někam odtáhne a tam se sním ulíbá k smrti. Jsem s tím v pohodě. 

NE NEJSEM VŮBEC V POHODĚ. Chce se mi brečet, zase na něj myslím. No jo sakra. Mám od něj asi tři zprávy, ou ja úplně zapomněl že jsem mu měl zavolat. Napíšu mu jen omluvnou zprávu že jsem zaspal a teď můžu jít v klídku spát. 

Ok tak nemůžu. V mojí hlavě se teď odehrává miliony chvil co se může stát, co mi Sonya může udělat a co se všechno může ještě pokazit. 

Dneska už je to čtvrtá kapitola co jsem napsala. WOW. Karanténa se se mnou vážně nemazlí. Doufám že vám můj příběh aspoň dává trochu lepší náladu :D Pokud najdete jakoukoliv chybu, překlep určitě mi to napište a já to opravím

vaše qqmmaa❤😊