3.

1.7K 92 1
                                    

V celé parádě jsme si vyvedly koně na venkovní jízdárnu. Asi před hodinou pršelo a tak jsme musely předpokládat špinavé bandáže, ale co už. Dovedly jsme si naše krasavce na jizdárnu, kde jsme nejdřív zkoušely trošku přirozenou komunikaci. Mě to s Nintendem už docela jde, protože jsme sehraná dvojka už od dob, kdy byl hříbě. Ale Cass se se svým ořem často trápí. Je totiž poměrně krátce v Cassině vlastnictví.

Přestaly jsme koníky trápit nějakými povely (i když Nintenda to čas od času baví) a nasedly jsme. Začaly jsme krokovat no a pak už to každý zná.

Kolem čtvrté jsme měly s Cass odježděno a odvedly jsme Nintenda se Severusem do boxu. Zbavily jsme je výstroje a daly jim odpocovací deky. Mezitím jsme šly nachystat svačiny pro naše miláčky.

„Co to bylo s tím Tomem předtím." Nedalo to Cass a dál se vyptávala.
„Nic, prosimtě. Jenom na mě hodil pavouka a já ho šla potrestat a nedopatřením jsme skončili v kolečku s pilinama." Podala jsem jednoduché vysvětlení, přičemž jsem do kýble sypala nějaké obilniny. Jelikož se dneska docela spotil, dala jsem mu o naběračku víc než obvykle. Pak jsem se natáhla pro dózu s kolagenem a přidala do směsi tři odměrky.
„Podle mě byste spolu měli začít chodit." Zamyslela se Cass a taky sypala do svého kýble všemožné věci.
„Zbláznila jsi se?" Vytřeštila jsem oči, až jsem zapomněla, kolik odměrek výživy na hřívu a ocas jsem tam Nintendovi nasypala. Radši jsem tu dózu vrátila na své místo a natáhla se pro speciální bylinkovou směs na krevní oběh a metabolismus. „Vždyť mám Daniela. Co víc si můžu přát?" Zamyslela jsem se nahlas a hodila do kýble poslední hrst bylinek.
„Nechci nic říkat." Postavila se a přešla k hadici s vodou, aby svou směs zalila. „Ale s Tomem mi přijdeš taková energičtější, živější. Vedle Daniela jsi taková leklá ryba." Napustila do kýble trochu vody. Hadici mi podala a sama se chopila měchačky a začala směs prodělávat.
„Otevři oči, Tom není můj typ." Zakroutila jsem hlavou a začala po Cassině vzoru napouštět do svého kýble vodu.
„Ale věř mi, že jemu se určitě líbíš." Ukázala na mě měchačkou.
„To je pravda!" Ozvalo se ze sedlovny. Sakra, on nás slyšel. S Cass jsme si daly instatně face-palm.
„Vidíš? To je ten problém. On je úplně všude." Šeptala jsem rozhořčeně a vytrhla Cass z ruky měchačku, kterou mi s pokřiveným výrazem v tváři ala mám pravdu, smiř se s tím podávala
„Nemusíš šeptat zlato, já tě slyším." Slyšela jsem v Tome jeho hlase i malé škodolibé uchechtnutí. Začala jsem agresivně míchat směs a radši mu nic neodpovídala. Pak už jsem slyšela, jak tom odchází ke svému koni, tak jsem si oddychla.

Cestou z krmírny (jak tomu s Cass odborně přezdíváme) jsem vzala ještě dvě jablka a mrkev, které jsem ještě Nintendovi nakrájela kapesním nožíkem do žlabu s té směsi. Pořádně jsem ho podrbala a pomazlila na všech možných místech. Přemýšlela jsem, jestli ho vezmu na chvilku pást, anebo už se vydám domů.
„Cassidy, Pamelo?" Přišla k nám majitelka stáje, která taktéž vyučuje jízdu na koni pro menší děti.
„Ano, paní Brøggerová?" Ozvaly jsme se téměř jednohlasně.
„Myslíte, že byste každá vzala minimálně dva moje koně ven na projížďku? Jsou už znudění tím stejným na jízdárně." Žádala nás.
„Já určitě můžu." Ihned jsem se těšila z další možnosti ježdění.
„A ty, Cass?" Otočila se s vlídným úsměvem i na ni.
„Bohužel. Jdu na rodinnou večeři. Bábi slaví sedmdesátku." Zakroutila očima. „Moc mě to mrzí." Posmutněla.
„To nevadí, tak já poprosím někoho jin-"
„Já pojedu." Přerušil jí Tom.
„Kde ty ses tady vzal?" Procedila jsem skrz zuby a šťouchla ho do ramene. Odpovědí mi byl úšklebek.
„Výborně děti. Tak každý vemte dva. Děkuju vám." Odešla nadšeně paní Brøggerová.
Já její nadšení moc nesdílela. Pohledem jsem pálila toho blbečka, zatímco on se jen usmíval a se slovy: „Beru si Lady Caramel a Stone Henge." A odcházel pryč.
„Ne! Stone Henge chci já." Stone Henge byl snad ten nejpohodlnější kůň z celé stáje. Měl tak plynulé chody a poslouchal téměř každého.
„Dobře, na tři." Nastavil dlaň a na ní zatnutou pěst druhé ruky. Jen jsem nadzvedla jedno obočí a založila ruce na hrudi.
„Nebo snad chceš svést boj?" Smál se, ale já ho pořád pohledem lisovala do malé krychličky, se kterou bych si nejradši rahrála člověče, nezlob se. „No tak fajn, ale příště si ho beru já." Ustoupil a mě zajásalo srdíčko.
„Počkat... jako jako příště." Zamračila jsem se.
„Ber to jako dluh za to, že jsem ti nechal toho nejposlušnějšího koně z celé stáje." V úsměvu mi ukázal i sněhobílé zuby a šel do sedlovny pro výstroj, přičemž jsem ho následovala. Snad nepočítá s tím, že jedeme společně. To ani náhodou.

V sedlovně jsem vzala dvě provazové ohlávky. Jednu tyrkysovou pro Stone Henge a druhou duhovou pro Ronalda, strakatého shetlandského poníka, který naprosto miluje děti. Ještě jsem si vzala box s čištěním, jedny bandáže, jedny provazové otěže a jedno parelliho vodítko. Tom už byl dávno ve výběhu a chytal koně. Lady Caramel už měl na ohlávce a zbývalo mu chytit Beethovena, který bere všechno jako hru. Tenhle mladý huculský koník není ani pořádně obsednutý, ale sem tam se na něm pár lidí sveze. Spíš je moc hravý na to, aby na něm někdo jezdil.
„Beethovene, tak stůj." Prosil ho Tom a snažil se mu zavázat provazovku. Jen jsem ho s tichým smíchem pozorovala.
Pohodila jsem si všechno potřebné k místu na uvazování koní a jen si nechala ohlávky hozené přes rameno a v rukou otěže a vodítko.
„Ahoj, Stone, pozdravila jsem koníka černého jako uhlí. Ronald asi poznal svojí ohlávku a přiklusal ke mě. Oba dva jsem pohladila na čele a nandala jsem jim ohlávky. Ronaldovi jsem připnula vodítko a Stoneovi jeden konec otěží. S vítězným úšklebkem jsem se ohlédla na Toma, který pořád zápasil s Beethovenem. Jak krásný pocit.

Stone Henge jsem si uvázala na bidlo a Ronalda jsem nechala ještě pást, takže jsem mu vodítko hodila kolem krku. Měla jsem jistotu, že mi neuteče, protože jsem ho pořád po očku kontrolovala. A mezitím jsem pořádně vyčesala Stoneovu srst. Měl tam požehnaně prachu a místy i dost bahna.
Už jsem pracovala na hřívě, když se přiřítil Tom s oběma koňmi. Nic jsem radši nenamítala a dál si v pohodě broukala Keep Yourself Alive od skupiny Queen. Stoneovi jsem zapletla jednoduchý cop z celé hřívy, z ocasu také a namotala jsem mu bandáže světle tyrkysové barvy. Krásně na něm ta barva svítila.
K Ronaldovi jsem se musela sehnout, protože byl fakt malý a taky jsem mu vyčistila všechnu srst. Vybrala jsem mu kopyta a přejela masážní rukavicí. Nakonec jsem mu taky vypletla něco z hřívy a už jsem mohla jet. Koukla jsem se, jak na tom byl Tom. Měl už připravenou Lady Caramel a zlobil se s Beethovenem. Opět jsem se tomu jen zasmála a dovedla jsem Stonea i s Ronaldem k velkému pařezu, na který jsem si vylezla, abych mohla nasednout na Stone Henge. Úspěšně jsem se na něj vyškrábala, přičemž jsem v ruce držela i vodítko s Ronaldem. Já vím, je to zajímavý, ale už to tak prostě děláme.

„To jako nepočkáš na mě?" Ozval se Tom od bidla a zrovna rozvazoval oběma koním vodítka, aby si je mohl taky odvést k pařezu.
„A kde je psáno, že musíme jet spolu?" Udělala jsem se Stonem oblouček, abych seděla čelem k Tomovi.
„Nikde, ale mohli bychom jet spolu, ne?" Nasedl rychle na Lady Caramel a stejně jako já držel ještě vodítko s dalším koněm.
„Eeh, no tak jo." Protočila jsem oči. „Ale žádný narážky, blbý kecy, připomínky a blbosti." Ukázala jsem na něj výhrůžně prstem, mezitím co dojel ke mně.
„A dejchat můžu?" Smál se.
„To si ještě rozmyslím. Pojďte, kluci, jdeme." Pobídla jsem Stonea, který se poslušně rozešel a s ním i Ronald.
„Co jsi taková nabroušená pořád?" Divil se, mezitím co sám pobízel Lady do kroku a rázem se vezl vedle mě.
„Chovám proti tobě jistou zášť." Odpověděla jsem, mezitím co jsme se blížili k vrátkům, která oddělovala lesní stezku a pozemky stájí.
„Aha. No, koukám, že říkáš věci docela narovinu." S pobavením zastavil u vrátek a já taky.
„Na co čekáš, máš menšího koně, tak otevírej." Kývla jsem hlavou k vrátkům.
„To ty tady máš poníka." Kouknul se na Ronalda a pak na mě.
„Ale snad jedu na vyšším koni, ty troubo." Šťouchla jsem ho do ramene.
„Alespoň jsem to zkusil." Škubnul rameny a trošku se usmál. Ohnul se, aby uvolnil západku, která branku drží zavřenou.
V ten moment se mi naskytl pohled na Tomův vcelku vypracovaný zadek. Nebudu lhát, když řeknu, že kdyby neměl tak debilní kecy, tak je ten člověk vcelku použitelnej.

Shut up, Tom! [Tom Holland FF]Kde žijí příběhy. Začni objevovat