Splněné přání

64 12 9

Byl chladný večer, všude tma, jen pouliční světla svítila. Lucy kráčela osvětlenou cestou, sama. Zamířila si to do malého parku, kam ráda chodívala snít a přemýšlet. Pohodlně se posadila na lavičku a se slzami v očích vzhlížela ke kulatému měsíci na obloze. V tu chvíli stekla po obloze hvězda stejně jako slza na Lucyině tváři. Slza dopadla na něčí nastavený prst. "Hvězdy plní přání, to ví každý, ale málokdo ví, že to samé umí i slzy. A já bych si přála, abys v tak hezký večer neplakala." řekla neznámá dívka a foukla na slzu. Ta v malých jiskřičkách zmizela.

Lucy nemohla uvěřit vlastním očím. Chtěla na neznámou dívku promluvit, jenže během chvilky zmizela. Přemýšlela, co byla ta dívka zač. "Tomu já nevěřím," řekla potichu a utřela si slzy. Zaslechla nějaké tiché kroky. „Dnes je tu tedy návštěvnost,“ pomyslela si, když spatřila pár držící se za ruce. Lavičku se jí ale opouštět nechtělo. Nakonec  to dopadlo tak, že na lavičce za svitu úplňku usnula. Probudil ji až dotek hřejivé látky na ramenou. Zívla a promnula si oči, pomalu otevřela oči. Všimla si, že vedle ní někdo sedí, ale nemohla tu postavu rozpoznat. Byla strašně moc unavená, tak po chvilce usnula. Její hlava se opřela o jeho rameno a ucítila, jak jí lehce pohladil po vlasech.

Zdál se jí sen. Vznášela se v oblacích, skákala z jednoho nadýchaného beránka na druhý a zvonivě se smála. Za sebou uslyšela další smích. Otočila se za tím zvukem a spatřila Jeho. Byl tak nádherný. Utíkala dál a dál, jenže najednou se před ní objevil. Měl krásné modré oči, do kterých se zamilovala. Podíval se jí do očí a chytil ji za ruku. Během okamžiku jí zčervenaly tváře, pomalu se k ní naklonil a políbil. Lucy se do polibku zapojila. Ze začátku něžný polibek se proměnil v pěkně dravý, jazyky bojovaly o nadvládu a i ruce se začaly zapojovat. Přitiskl ji víc na sebe, rty ji laskal na krku. Zavřela oči, vnímala každý jeho dotyk a vychutnávala si to. Přála si, aby tento sen neskončil.  Najednou ale přestal, podíval se jí do očí a se smutným výrazem pomalu mizel. Lucy ho chtěla obejmout, ale on dočista zmizel. Z lehkých beránků se staly bouřkové mraky a začalo pršet. Pod náporem dešťových kapek klesala Lucy k zemi. Chtěla křičet, chtěla utéct, ale ani jedno z toho nešlo. Vlastně, nešlo dělat nic. Čím blíže zemi byla, tím líp viděla, že na ni čeká otevřený chřtán, hluboký jako nejhlubší kráter. Zmizela v jeho hlubinách a zem se za ní zavřela.

Probudila se se slzami v očích, takový sen ještě nezažila. Bylo to skoro jako skutečné. Byla celá rozrušená, třásla se. Jenže ucítila, jak jí někdo pevně obejme. "Neříkala jsem snad, abys už nebrečela?" ozval se jí u ucha hlas té neznámé dívky. Lucy se jí podívala do očí, dívka se usmála. "Kdo jsi?" věděla, že je to nevhodné a možná i neslušné, ale musela se zeptat. Dívku to ale pobavilo. "Nikdo důležitý." prohrábla si dívka vlasy. "To určitě není pravda! A... proč mi vlastně pomáháš?" sklopila Lucy pohled. "Hej, ještě jsem nic neudělala. Ale asi bych tě měla odvést domů."

"Proč mi tedy vůbec pomáháš?" utře si Lucy slzy. "Počkej a uvidíš." Dívka luskla prsty a ve chvilce se objevila před dveřmi do domu Lucy. Dívka na ní zamávala a pomalu zmizela. Lucy vrtalo hlavou, co se to vůbec stalo zvláštního. Vešla domů, posadila se do obýváku na gauč, pustila potichu hudbu. Zavřela oči a vnímala hudbu.

Po chvilce vstala. Všimla si, že nemá v místnosti zatemněno. Šla k oknům a zatáhla. Milovala vonné svíčky, tak sáhla po zápalkách a jednu takovou si zapálila. Ve chvilce byla cítit smyslná a uklidňující vůně levandule. S povzdechem se posadila na gauč, vzala do ruky knížku, rozsvítila si lampičku poblíž a začetla se. Rozhlížela se chvilkami po místnosti, cítila, že tam není sama. "Čekám na tebe." promluvil ten muž ze sna. "Na mě?" podivila se Lucy. Přišel k ní, vzal jí hlavu do dlaní a přikývl. Potom ji pomalu políbil...

Sice krátký příběh, ale je to dávno co jsem to napsala... Jen jsem se neodvážila to zveřejnit. Ale už se tak stalo. xD Předem děkuji za votes. :)

Splněné přání (Jednodílovka)Read this story for FREE!