First Star - Wastelands

99 11 6
                                                  

Prach. Písek. Spalující slunce a zničující horko. Těžký vzduch jen ztěžka protlačoval znavenými plícemi, v ústech sucho a posledních pár kapek z provizorního měchu na vodu odmítal jen tak vyplýtvat. Obzvláště nyní, když měl před sebou ještě kilometry osamělé chůze vyprahlou pouští, kdy paprsky světla ohřívaly hnědožlutá zrnka, která svým jasem div nevypálila chlapcovy oči.
Jeho mladická tvář byla skrytá pod vrstvami šátků a hader, které se mu podařilo během měsíců na útěku posbírat, svářečské brýle zas posloužily jako ta nejlepší možná ochrana zraku, ale ani tak nebyl život utečence snadný v žádném myslitelném ohledu. 

Špičkou boty narazil do čehosi tvrdého a blyštivého. Hůl zapíchl do písku a sehnul se, holýma rukama odhodil vrstvy sypkého materiálu stranou, odhaliv tak železný plát, patrně součást vesmírné lodi, která jako stovky dalších nepřežila válku a skončila někde v této nekonečně vyprahlé pustině. Napřímil se a rozhlédl kolem, přes duny a občasná písečná tornáda - která byla prozatím zcela neškodná - uviděl v dálce ostré hrany, snad ocas korábu. Nechal součástku součástkou, prsty uchopil hůl a po kluzkém povrchu se vydal za něčím, co se snad neukáže jako pouhá fata morgána. Už celé dny nenarazil na kousek stínu, nepočítal-li většinou probdělé noci, studené a nelítostně kruté, stejně jako byly dny.

Jak dlouho už vlastně není Země ničím jiným, než jako kotlík vařící, nehostinnou krajinou, která před desítkami let ještě oplývala životem, a zdálo se, že by se snad mohla uzdravit? Mladík v duchu počítal rychle ubíhající léta, až se nakonec zdárně dopracoval k číslu dvanáct. Ano, už dvanáct let uplynulo od chvíle, kdy on a miliony dalších přišli o rodiny, přátele i domovy. Jeho štěstím bylo, že nepřišel o holý život. Doteď si pamatoval, jak nad střechou jejich domu proletěl obrovský vesmírný koráb, jeho křídlo bylo z části ulomené a šlehaly z něj oranžové plameny. Černý kouř se táhl kilometry za ním, pouhým okem se dala pozorovat jeho dráha až vysoko k vypálené obloze, kde další stovky takových plavidel sváděly krutý boj, nehledě na to, kolik prostých, nevinných lidí tím mohli ohrozit.

Ten kus šrotu dopadl sotva pár desítek metrů za jejich dům, exploze byla mocná a ohlušující, rázová vlna srovnala nejbližší domy se zemí, další poškodila tak, že neexistoval způsob, jakým by mohly vydržet následný požár. A přesně to se také stalo s jeho vlastním domovem - střecha se propadla, stěny zhroutily a jeho rodina zůstala uvnitř. Snažil se jim pomoci, pokoušel se odtlačit dveře blokované spadlým trámem, ale všechny snahy přišly vniveč. Oheň je zachvátil a jen umocnil jejich křik, jenž ještě teď zvonil v mladíkových uších a připomínal mu hrůzy války, která mu vzala téměř všechno.

Zbytek destrukce a ničení byl dokonán v řádu několika týdnů, kdy se drtivá většina vody stala zcela nepitnou, znečištěnou nevědomky či zcela vědomě otrávenou lidmi- ne, ne lidmi, zrůdami, které si nepřály nic jiného, než vyhrát nesmyslný konflikt o poslední špetky vzácných zdrojů, jež za to ani nestály.

Zavrtěl hlavou, zahnal až příliš živé obrázky konce do koutů mysli a natáhl krk, zjistiv, že je od vraku lodi jen maličký kousek. Na vrcholu kopce roztáhl kus otrhané látky, posadil se na ni a sjel až do kráteru. Pomalu rezavějící součástky téměř stometrové lodi byly z valné části rozebrané a ty, které nikoli, byly zasypány pod hromadou písku, kam se celý stroj pomaličku propadal.

Stín však chlapci značně ulevil, sejmul si z hlavy popruhy špinavé látky málem hnědé barvy, krátké vlasy oprášil od zrnek prachu a jazykem navlhčil popraskané plné rty barvy primulí, které už nikde nerostly. Možná tak v Andromedě. Při myšlence na bájné hlavní město, ve kterém žijí jen ti nejbohatší a nejproradnější obyvatelé planety, se znechuceně ušklíbl. I kdyby mu město nabízelo hojnost, dostatek pitné vody a jídla, že by mu z něj prasklo břicho, zvolil by vždy raději poušť. Nedokázal by žít mezi pokrytci a zbabělci, kteří si zachránili prdele jen s pomocí peněz, moci a politických pohnutek, kterým nerozuměl a rozumět ani nechtěl.

Twelve StarsZde žijí příběhy. Začni objevovat