Postapokalyptický leden

47 4 51
                                                  

Kalisea byla menší planeta, kde vládl pouze chaos, pýcha a radost ze zabíjení. Jeden z vládců, jemuž před několika lety, během války, zemřela žena, a z čiré šílenosti a závisti se rozhodl zabít i všechny ostatní. Celou rasu, všechny ženy, které mu jakkoliv připomínaly a nutily ho znovu vzpomínat. Zbily jen zrzky s modrýma očima.

Přesně ten "král" se uzavřel do sebe. Byl tak posedlý touhou po pomstě, že mu postupně začal scházet zdravý rozum. Věřil, že královnu usmrtil jeden z vojáků Ysoldi - taktéž planeta, ovšem přesný opak Kalisei. Sice nebyli tak vyspělí, neměli stroje, roboty, žádnou šanci pro přežití války, která jakoby byla na spadnutí, ale jejich charakteristickým znakem bylo, že se nevzdávají. Sice by nemohli nikdy vyhrát, ale i tak chtěli bojovat až do poslední kapky krve, než už nebude nikdo, kdo by jim přinesl spásu. Až nebude nikdo živý.

Měl chuť je všechny pozabíjet, vrátit jim všechnu tu bolest, kterou oni způsobili jemu. A tak nechal pečlivě vybírat rytíře, dal je cvičit a vnucoval jim své názory. Ti, jenž nesouhlasili a dovolili si to říct nahlas skončili s podetnutou hlavou. A jestliže se provinili více, například začerňováním jména, vlastnoručně je rozporcoval a kusy masa a vnitřností, které házel piraním. Ždímal krev ze svého šatu a myslel na ni. Stále a pořád.

Když měl obvzlášť dobrou náladu, nechal jen části těl oněch blbců nahradit kovovými součástkami.
Operační systém kralicek39302juuu jak ho on sám pojmenoval, fungoval skvěle jako mozek. Ti, co to schytali, museli stejně jako malý brouček dělat vše, co jim nařídila houba ovládající jejich nervový systém. Ale stejně jako mravence je dřív nebo později usmrtil. Až už králíček, nebo infekce ze špatně přidaných železných končetin.

,,Jistě by si to tak přála," zamumlal král téměř šíleně ke svým věrným poddaným, když seděl na trůnu zahalen ve stínech tmavých mramorových sloupů, obklopen svícny a kožešinami. Vzal si číši s vínem a dlouze z ní upil. ,,No, a proto tohle. Má žena byla skvělá. Vždy chtěla jen to dobré a nikdy by mne nepovedla. Stála mi po boku a byla věrná. Ach, Irgo. Doufám, že tohle slyšíš," zašeptal a zvedl svůj pohled ke stropu. Uslyšel náraz o stěnu a pocítil slabší zadunění celým sálem. Robot právě zabil jednoho z jeho poddaných, který odporoval.

Pár sluhů v rohu místnosti se po sobě jen ohlédlo. Věděli, že král si mluvil pro sebe, spřádal plány a neměl nejmenší problém o tom mluvit přede všemi. Když ho chytnul amok, dokázal rozpárat břicha všem okolo, doslova je zničit. V tu chvíli bylo potřeba se rychle klidit pryč. Jediná osoba, jenž mu dokázala pomoct byla tmavovlasá dáma s korunou vždy na milimetr přesně posazenou na hlavě. Na roboty a zabíjení byli zvyklí. Byla to králova oblíbená zábava.

Nechal se jí obejmout, hladit ve vlasech - tedy v tom, co původně vlasy byly. Teď mu jen z bledé pokožky vyčnívalo pár chlupů a jizvy, které způsobila účast v několika bitvách či kláních.

Pomsta nebyla to jediné, co jej popohánělo vpřed. Byla to rozhodně i touha - touha cítit znovu ocelový pach krve, vlna energie a pocit vítězství, jež mu vždy projely tělem, když zabodával meč do soupeřova těla, s nímž následně smýknul o zem a šel dál. Ostatní z něj měli respekt, věděli totiž, že on dokáže zabít i dotykem. Zaškrtit, zlomit páteř či zadusit, to mu šlo.

Několik desítek let mezi oběma královstvími panovala napjatá atmosféra, jako by se k něčemu zlému schylovalo. Taky že ano.

,,Pane, je zde nějaký muž -" ozval se jeden ze strážných. V závěsu za sebou měl mladíka, jenž byl oblečen v na míru ušité róbě se znakem Ysoldi. Král ho přerušil.

,,JAK SE OPOVAŽUJEŠ SEM JEŠTĚ VKROČIT?! PO TOM VŠEM, CO ZPŮSOBIL TEN ZKURVENÝ VOJÁK Z VAŠÍ GARDY?! ZNIČIL MI ŽIVOT, MÉ DĚTI NEMAJÍ MATKU!"
zakřičel. Cukalo mu v oku a vypadalo to, že se brzy zhroutí.

Dvanáct králů (Výzva 12)Zde žijí příběhy. Začni objevovat