Výlet do města

6 0 0


Ema se konečně dočkala. Už několik týdnů doma prosila, aby ji pustili na výlet do města. Chtěla poznat ruch velkoměsta, o kterém zatím jen slyšela z vyprávění svých sester. Byla pilná a snažila se poslouchat. Dělala poctivě domácí práce a úkoly. Všechno mívala uklizeno a často ji za její pilnost chválili, ale do města ji pořád pustit nechtěli, že na to je ještě moc malá.

Až dnes. Dnes se dočká zasloužené, vysněné odměny. Konečně ji po dlouhém doprošování dovolili vyrazit se sestrami do velkého města. Jak jen se Ema těšila. Na ranní úklid se téměř nedokázala soustředit. Konečně se jí splní její sen a ona bude mít možnost si užít pocit svobody, o kterém zatím jen slyšela a snila. U skromného oběda dostala spoustu rad:

„Drž se svých sester a vždycky je měj na dohled!"

„Buď opatrná a koukej kolem sebe!"

„K nikomu se moc nepřibližuj!"

„Chovej se slušně, ať se za Tebe nemusíme stydět!"

Poslouchala jednu radu za druhou. Na všechny přikyvovala a opravdu se snažila si každou z nich zapamatovat.

Když Ema se svými sestrami opouštěla rodné hnízdo, měla hlavu ze všech těch pouček plnou k prasknutí. Ale v okamžiku, kdy cestou kolem louky a pole dorazily konečně k prvním domům města, vytlačily nové dojmy všechny poučky z hlavy. Její sestry už ve městě byly dříve a s jistotou věděly, kam mají namířeno. Ema s lehkým zaváháním vyrazila za nimi. Míjely jednu ulici za druhou. Z oken se linula vůně čerstvě upečených buchet. Ema se chtěla zastavit a nasát sladké aroma, ale vzpomněla si na jednu z rad, které doma dostala a rychle se vydala za svými sestrami.

„Kam máme namířeno?"

Veronika se otočila na Emu:

„Uvidíš, důvěřuj nám. Pokud chceš poznat krásu velkoměsta, tak sis nemohla vybrat lepší den. Bude se Ti to opravdu líbit."

Ema tedy poslušně následovala své starší sourozence. Když konečně dohnala Karolínu, která jí byla z jejich sester nejbližší, svou otázku zopakovala:

„Kam teda máme namířeno?"

„Copak neslyšíš tu hudbu?"

„Jasně, že slyším, ale nevím, odkud přichází."

„Na náměstí je pouť. To si dáš do nosu. Je tam spousta limonády, cukrovinek, lízátek a koláčů. Uvidíš, jak se Ti tam bude líbit a pochutnáš si. Jen musíš být opatrná, ať se nám neztratíš."

Pouť. Tak takovou slávu nečekala. To se jí opravdu vyplatilo, počkat si se svým prvním výletem do města na dnešek. Zaposlouchala se do hudby vycházející ze stejného místa jako světelné paprsky, které za denního slunce nebyly příliš vidět, ale i tak jemně zabarvovaly oblohu do zelené, růžové a tyrkysové. To budou nejspíš kolotoče. Ale hlavním lákadlem pro ni jsou stejně stánky se sladkým jídlem. To Ema moc dobře věděla. Začala se na nadcházející odpoledne těšit ještě víc a zrychlila, aby byla uprostřed té záplavy vůní, chutí, zvuků a barev co nejrychleji.

Minuly poslední roh ulice sousedící s hlavním náměstím. Náměstí se před nimi otevřelo jako pestrobarevný obrázek. Prostor byl přeplněn nejen barvami, zvuky a vůněmi, ale hlavně lidmi. Na lidi se Ema těšila nejvíce. Poslouchala o nich od svých sester denně, ale vidět je na vlastní oči, to bylo něco jiného.

„Dávej si na lidi pozor! Mají z nás strach, a proto k nám bývají nepřátelští," byla jedna z dalších rad, kterou před opuštěním domova dostala.

Výlet do městaWhere stories live. Discover now