Draco pevně svíral Harryho ruku, když procházeli branou Malfoy Manor. Po nedávných zkušenostech odmítl jít krbem. Sice rozumem věděl, že otec zde na něho nečeká, ale stejně neměl dobrý pocit.
Pomalu procházeli pozemky. Růže už začínaly vadnout, ale jako celek byla květinová zahrada neustále okouzlující. Harry se snažil rozptýlit Dracovo napětí a vyptával se na různé věci, které okolo viděl.
Draco by to nerad říkal nahlas, ale byl mu opravdu vděčný. Když popisoval, co kde na pozemcích je a připojoval svoje vzpomínky z dětství, uklidnil se. Nervozita ho znovu dohnala u dveří na panství.
„Neboj se, jsem s tebou,“ zašeptal Harry a pevněji mu stiskl ruku.
Narcissa, navzdory svému vychování, sledovala celou scénu z okna salónku. Znala svého syna a z jeho gest poznala, že Harrymu absolutně důvěřuje. Viděla, jak se k němu tiskne pro ujištění, že to bude v pořádku. A viděla, jak mu Harry poskytuje přesně to, co Draco v té chvíli potřebuje. Ať si Lucius myslel cokoliv, tak Draco byl šťastný. A to jediné bylo důležité.
Když uslyšela zaklepání, seběhla rychle do přízemí, aby mohla svého syna obejmout.
„Omlouvám se, Draco,“ šeptala mu do ucha se slzami v očích, „netušila jsem, co Lucius plánuje. Úplně se zbláznil.“
ČTEŠ
Spolupráce (HP FF)
FanfictionTřicet double drabbles o tom, jak může jeden pohled změnit vše. O tom, jak vynucená spolupráce může vést k lepšímu poznání, i o tom, že ne vždy je přítel ten, od koho to čekáme a že štěstí se dá najít i tam, kde bychom ho rozhodně nečekali.
