Vaříme s Dracem Malfoyem

25 3 0

Černovlasý mladík seděl na křesle, držel v ruce knihu a dělal, že je začtený do něčeho třeskutě zajímavého, přičemž spíš nenápadně pokukoval po druhém mládenci nedaleko, který neměl absolutně tušení, že ho pozoruje.

„Ehm, Draco?" prolomil ticho Harry. Už to v sobě nedokázal dál dusit.

„Ano, Pottere?"

„Víš, že zítra to bude rok, co jsme spolu?"

„Vážně?" blonďák se ani neobtěžoval zvednout oči od novin, do kterých se začetl. Ignoroval veškerou Harryho snahu o konverzaci, která vedla k připomenutí jejich zítřejšího výročí.

„Máš pro mě něco, Draco?"

„Samozřejmě!"

„A co?" zeptá se dychtivě Harry.

„Sebe. Cos čekal. Já na žádný růžový plyšáčky, srdíčka a přáníčka, naložený žáby v láku fakt nejsem, tak ode mě nic takového nečekej," zazněl blonďák kousavě a při vyslovení toho sprostého slova začínající ho na plyš... Se málem udávil.

„Samozřejmě," zazněl zklamaně Harry, který tajně doufal, že jeho partner projeví trochu více emocí, ale co by od Malfoye vlastně čekal. Za dobu, co spolu byli, mu ještě nikdy neřekl, že ho má rád, nikdy nedal najevo, co pro něj znamená, ničím a nijak. Tak trochu začínal mít pocit, že mu slouží jen jako pomůcka k vyvrcholení.

Když si Draco všimnul, že už mu Harry nevěnuje žádný z těch svých zvídavých pohledů a zklamaně opět sjel k vazbě knihy – tentokrát plně soustředěn na obsah, škodolibě se směrem k Potterovi usmál.

Nádherné. Můj sladký Harry, copak si myslíš, že vyzradím své velké tajemství?


***


Bylo teprve sedm hodin ráno a Harryho vzbudily podivné duté rány z kuchyně.

Snad z nějaké podivné předtuchy se otočil na místo na posteli vedle sebe a se zděšením zjistil, že jeho vždy dokonalý Draco není na svém místě v posteli. On, který často spával až do oběda. To samo o sobě už bylo podezřelé a nečekané.

Na okamžik se v něm vzedmula vlna strachu. Tohle bylo možná až příliš neobvyklé, Draco by nikdy dobrovolně takhle brzy nevstal a neopustil pohodlí zahřátých peřin, pokud by mu je někdo nepodpálil, nebo kdyby měli na Příčné ulici výprodej toho odporně předraženého brokátu, který – slovy Draca – mu bude každý závidět, až si z něj nechá ušít nový hábit.

Neměl jeho odchod z lůžka co dočiněn s těmi ranami v kuchyni? Vloupal se k nim nějaký zloděj? Vraždí mu tam jeho partnera? Nebo jeho partner vraždí toho zloděje? Těžko říct, která varianta byla horší, a Harryho představy doslova udělaly parakotoul nad dalším pomyslným vývojem.

Našli ho nějací pozůstalí smrtijedi a přišli si s ním srovnat účty? Proč by ale Harryho nechali klidně spát? Neměli snad větší problém s jeho vlastní existencí?

Slyšel Draco nějaké podezřelé zvuky? Viděl něco podezřelého? Zmijozelova nepřítomnost vyvolávala kopu podivuhodných otázek, na které raději snad ani nechtěl znát odpovědi.

Z kuchyně se ozvala další rána a následovalo ji naštvané zaklení a za ní hned další dutá rána.

To už Harry potichounku vstal a spoře oděný bezmyšlenkovitě popadl z nočního stolku svou hůlku, přičemž se potichu připlížil ke dveřím kuchyně, aby nahlédl, co se děje.

Vaříme s Dracem Malfoyem (DOKONČENO)Zde žijí příběhy. Začni objevovat