Díky za všechny vaše komentáře u minulého dílu - jsem ráda, že jste se v nich konečně rozepsali :) Bylo těžké vybrat jen jeden, protože většina byla naprosto úchvatných, ale tak snažila jsem se vám každému alespoň odepsat a rozhodně to nevzdávejte :) Je tu ještě cca 19 šancí, že příště vyberu zrovna vás.

_______________________________________________________

Louis’ POV

Udělej to? Vážně to řekla? Udělej to? Jen tak?, začalo se mi honit hlavou, jak jsem byl úplně maximálně zaražený, ale to ovšem nebránilo mým rtům vzít si, co chtěly.

A ony chtěly ji.

Chtěly ji líbat, chtěly ji hýčkat, hřát její kůži a to tak moc, že netrvalo dlouho a já zvládl překonat tu minimální vzdálenost, která nás ještě dělila od sebe a přitiskl jsem své rty na její. Popravdě jsem si ovšem nebyl tak úplně jistý, jestli jsem to byl pouze já, kdo zapracoval na překonání té vzdálenosti.

Mé rty se něžně otíraly o její kůži v pravidelných intervalech, které však nabraly na intenzitě. Dovolil jsem si pustit jednu její ruku – nehledě na to, co se může stát – a tou svou přejel po jejích křivkách.

Nepřišlo nic, co jsem očekával.

Žádná facka, žádné škubání vlasů, žádné nadávky na to, co si to jako dovoluju. Nic z toho. Jen mi svou uvolněnou ruku položila za krk a lehce si mě k sobě stahovala. Zkusil jsem to tedy i s druhou rukou, kterou jsem zajel pod její záda a malinko si ji k sobě nadzvedl. Obě její paže skončily omotané okolo mého krku a její polibky nepřestávaly a ani se neměnily v krvelačnou bestii, která by mi chtěla svými ostrými tesáky zohyzdit tvář.

Prostě si jen užívala mé přítomnosti stejně tak, jako já té její.

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se necítil jako v sedmém nebi. Já v něm byl. Doslova jsem v něm létal. Nevěřil jsem tomu, že se to doopravdy dělo. Bál jsem se, že je to jen sen, ale ve kterém snu by se mi nejdřív zdálo o tom, že už dnes jednu neskutečně neuvěřitelnou věc udělala? Musela to být pravda. Musela vědět, jak moc všeho lituju a jak šíleně moc ji miluju. Muselo se v ní něco zlomit, jinak jsem si nedokázal představit, proč by to dělala. Proč by mě líbala v tomhle domě. V mém pokoji. V mé posteli. Proč by to vůbec měla chtít dělat.

Bylo mi krásně. Přetrvávající spojení našich rtů bylo magické. Bylo to ještě dokonalejší než ty slušné, krátké polibky na veřejnosti. A nejspíš i proto, že to právě bylo tak dlouhé a tak intenzivní. Žádné zdvořilostní polibky, jen abychom nehnusili lidi kolem sebe. Tohle bylo to pravé ořechové. Jenom já a ona. Ona a já.

Tedy, alespoň do chvíle, než se dveře mého pokoje otevřely a my se od sebe odtáhli. Podíval jsem se tím směrem a přál si zabít kohokoliv, kdo tam stál. Vážně už jsem z očí začal šlehat i hořící plameny.

„Oops, pardon,“ načal Harry zaraženě. „Já… já tu nejsem. Nejsem tady. Už mizím. Klidně pokračujte,“ usmíval se. Blbec jeden! „Nic jsem neviděl. Já se jen v tichosti otočím a…“

„Harolde, padej už!“ zakřičel jsem a hodil po něm polštář, který se odrazil ode dveří a spadl na zem. Musím se přiznat, že už jsem se otáčel zpět k ní s velkými obavami. Nevím proč, ale bál jsem se jí teď pohlédnout do očí. Zkusil jsem to tedy poslepu a rovnou si to namířil zpátky k jejím rtíkům, ale to už mě silný tlak prstů na mém krku začal odtlačovat hodně daleko od nich.

Odhodlal jsem se tedy otevřít oči a nic jiného než odpor, jsem teď v její tváři neviděl. Hnusil jsem se jí tak, jako jindy za ty dlouhé týdny naší tiché domácnosti. Nevím, kam jsem dal mozek, když jsem si troufal doufat v to, že by se snad všechno obrátilo k lepšímu a my mohli být stejně šťastní jako Zayn s Perrie, Liam s Danielle nebo teď dokonce už i Harry se svou doktorkou.

This Part Of My Life 3Přečti si tento příběh ZDARMA!