21. Večer nad městem

12 1 0
                                                  

Na Skalní město padlo šero a v jezeře zmizely i stíny ryb. Nutno poznamenat, že šero padlo i na mě.
Po promlčené večeři (vlastně z Yusufovi strany promlaskané večeři) se Gray vzdálil, že by rád prořešil pár věcí s Bardem. Milouš byl stále pryč a já s Yusufem jsme seděli v riadu u kotlíku s ohněm.

Vypadalo to, že tlak stoupá a všichni už jsme byli nedočkaví, co se zítra dozvíme. Nezodpovězené otázky už zkrátka všem lezly na nervy...

*

Yusuf byl natažený na nízké posteli a spokojeně odfukoval. Já si šla sednout k jezeru. Říkala jsem si, že čerstvý vzduch a šplouchání vody mi třeba pomůže se trochu zklidnit. V hlavě jsem měla zmatek a hrůzné scénáře.
Vypadalo to, že ani voda, ani vzduch a ani Yusufovo chrápání mi to z mysli nevyženou.

,,Dobrý večer," pozdravil Gray a vytrhl mě tím z večerního užírání se.

,,Dobrý."

Posadil se vedle mě. Přes ruku měl přehozený svůj tmavý plášť, který měl u konce na cípu díru. Rozprostřel si ho na klín k šití.

Vrtala jsem prstem v písku a tvářila se hrozně zaměstnaně. Neměla jsem chuť se ho vyptávat na to, co probírali s Bardem a ani jsem netušila, jaká témata by měla být v rámci norem probírána mezi zhrzenou prokletou dívkou a zkušeným lamačem kleteb. Má matka by to určitě věděla. Při vzpomínce na její časté rozumování mě píchlo u srdce.

,,Občas jsou vzpomínky tou nejhorší formou mučení," prolomil ticho.

Vzhlédla jsem od písku k jeho obličeji. Díval se na mě jinýma očima.

Gray měl vlastně tři výrazy, které jsem za těch několik dnů na cestách stihla vypozorovat.

1. výraz: je možno zakoušeti rozhovoru
2. výraz: Mrazík mód, šetři slovy
3. výraz: Ophiský, velmi prastarý výraz

Nyní vlastnil ten třetí. Díval se mi sice do očí, ale byla jsem si téměř jistá, že vidí ještě dál za ně.
Vypadal, jako by si přímo dokázal číst v duši druhých.

Od rijadu se ozvalo dlouhé zívnutí. Yusuf se vzbudil z hybernace a byl na cestě za námi k vodě. Nesl džbán a tři kalichy.

,,Dobrý večír. Už sa Milouš vrátil?"

,,Ještě ne," řekl Gray.

,,Teda... Vypadá to na ňáký vokecávání," posadil se za námi do písku a začal rozlívat džus ze džbánu do klaichů.

Myšlenka vokecávání a Milouše mi upřímně nešla moc dohromady.

,,Ty si mi ňáká zdrbnutá? Měl by som o něčem vědět?" zeptal se najednou se starostí v hlase.

,,Ne v pořádku. Děkuju Yusufe," usmála jsem se na něj.

,,Dyť já vím, časy sú zlé... Ale žádný strachy. Nakopali sme už takých prdelí, že si možem říkat prosefionálové," podal mi jeden z kalichů s úsměvem.

,,Profesionálové," opravil ho Gray, aniž by vzhlédl od práce.

Jehla pod jeho rukama se hbitě propracovávala látkou pláště. Jemné, rychlé a nekompromisní pohyby tak zmenšovaly vzniklou škodu na plášti.

,,Pěkně šiješ. Kletbářská akademie vyučuje i ruční práce?" rýpla jsem si a změnila tak směr ponuré konverzace o zlých časech.

,,No to ti Gray musí povyprávět, kde sa naučil takto fajně štrykovat!" zařehtal se Yusuf a málem se polil džusem.

Cursed ~ CZWhere stories live. Discover now