„No tak Vio!“

„Jojo, už jdu.“

Mamka byla naštvaná, že tam jen tak postávám a čučím na koně.Nechala jsem Mefistofela, aby se volně pásl a sedla jsem si k nim.Po asi hodině ticha někdo promluvil.

„Nepůjdeš se na Mefistofelovi projet?“

Zeptal se bráška a já nevěděla co říct.

„Jsem celkem unavená.“

Usmála jsem se na něho, ale moje odpověď nepomohla.

„Půjdu si na chvíli lehnout, a potom se s ním půjdu jen tak projít na voďáku.“

Dořekla jsem rychle a zmizela v domě dřív, než bratr stihl cokoliv dodat.Svlékla jsem si mikinu a hodila jí na zem.Po dopadu mojí mikiny se ozvala tlumená rána.Sehla jsem se pro mikinu a vzpomněla si na dárek od Matta.Vzala jsem do ruky krabičku a pomalu jí otevřela.

Do dlaně mi spadnul řetízek s obrovským modrým kamenem, který vypadal až nadpřirozeně.

Ještě tam něco bylo.Bylo to malé přáníčko.

„Omlouvám se za všechno co jsem udělal nebo udělám.

Dnešek je tvým vysněným dnem, tak ho nepromrhej…

Všechno nejlepší Vio. Matt.“

Páni.To je od něho milé.Kámen jsem si dala na krk a přišla jsem k oknu.Koukla jsem ven a tam stál Matt a hleděl přímo do mého okna.Lekla jsem se a zalezla si do postele.

Pozn: Dneska je to hoodně krátké, ale pokud by někdo chtěl přidám další už dnes:) Abych vám to vynahradila !:)

This is my incredible storyPřečti si tento příběh ZDARMA!