!!! Pulseless nemá nic společného s dějem Hopeless ani Pulse. Je to pouze jednodílovka, která zahrnuje oba příběhy dohromady. Psáno s úžasnou @LiaStiles <3 !!! 

Zavrtím se nespokojeně na koženém sedadle svého soukromého letadla. Otráveně si povzdechnu a změním polohu tak, abych získal pohodlnější pozici. Bezvýznamně. Poloha je stejně nepohodlná jako ta předešlá. Jak já doslova nenávidím tyhle služební cesty do Evropy. Ano, za celý svůj pracovní život jsem jich absolvoval opravdu několik, ale nikdy jsem necítil takovou nechuť, jakou cítím právě teď. Je to stoprocentně tím, že nechci odcházet od každodenního potěšení, které mi přináší Tara. Přežít tři dny v Ženevě bez toho, co mi nabízí? Sakra, to je pro mě něco jako práce v koncentračním táboře. Uvědomím si ten pocit nedostatku, který mi schází už teď, a opět se nepatrně zavrtím.

Reproduktory letadla zavibrují a prapodivně zachrčí. Podívám se jejich směrem a pomyslím si, že by bylo dobré s nimi něco už zatraceně udělat. Vzápětí se ozve hlas kapitána; "Pane Stylesi, blížíme se k francouzským břehům." 

Protočím oči a znovu si povzdechnu. Podívám se na hodinky, když několikaminutové ticho přeruší zvonění mého telefonu. Na tváři se mi rozline úsměv ve chvíli, kdy zjistím, kdo je vlastně volající. Okamžitě hovor přijmu a telefon si přiložím k uchu. Alespoň nějaké rozptýlení.

"Musím ti hodně chybět," řeknu místo pozdravu. Spokojeně se opřu o opěradlo a zadívám se z okna.

"To sice ano, ale hlavně kontroluju, jestli jsi živý. Víš moc dobře, jak nesnáším letadla. Jsem nervózní." Moje přítelkyně tak jednoznačně zní. Stejně jako já nesnáším ty dny bez kvalitního sexu, ona nesnáší létání. 

"Takže se o mě bojíš?" ušklíbnu se. Snažím se ze všech sil ve svém hlase skrýt pobavení.

"Neskrývej to svoje pobavení. Já vím moc dobře, jak se teď tváříš," zavrčí do telefonu. Je to impuls, který nadále nevydržím, a rozesměju se. Tohle se mi na ní neuvěřitelně líbí. Tak dokonale mě zná a přesto mě tak zbožňuje. Nechci nic popírat. Lichotí mi, jak neuvěřitelně se o mě bojí. Cítím se díky tomu skvěle.

"Výborně. Já se o tebe bojím a tobě to přijde směšné. Víš moc dobře, co všechno by se mohlo stát!" Její hlas je naštvaný a rozrušený. Není o tom pochyb.

Bla, bla, bla. "Jo, jasně - já vím. Nepřežila bys, kdyby se mi něco stalo." Mluví o tom pořád dokola. Slyším zřetelně, jak si povzdechne. 

"Budu dělat, že jsem to neslyšela. Hlavně na sebe v Ženevě dávej pozor. Nikdy jsi tam nebyl. Kdo ví, co tam žije za lidi." Pokračuje ve svém starostlivém monologu. Přikyvuju, ačkoliv mě nemůže vidět.

"Taro, prosím tě. Co by se mi asi tak mohlo stát ve Švýcarsku? V neutrálním státě, které je jedním z nejbezpečnějších míst v Evropě? Věř mi. Bude to jen další nudná služební cesta. Bude tu takový klid jako v hrobě. Neměj strach, lásko," řeknu otráveně a prstem obkresluju kulaté okýnko letadla.

"Já tě jenom upozorňuju! Někdy je prostě všechno jinak než se zdá. Dávej prosím na sebe pozor. Šel sis tam bez ochranky, jako bys šel na nějakou pláž!" Vycítím ten náznak paniky. Hlavou se mi honí skutečnost, že by možná bylo lepší, kdybych ten telefon nevzal.

"Nepřeháněj to! Jestli chceš, budu ti volat každou hodinu, že jsem úplně v pořádku a kdyby něco, tak jednoduše někoho zmlátím tak, jak jsem rád mlátil Malika, dobře? Chceš, abych ti něco přinesl? Například nějaké pěkné švýcarské drahé sexy prádýlko..." Dvakrát pozvednu obočí. Pousměju se sám pro sebe, když si představím Taru pouze v kalhotkách.

HopelessPřečti si tento příběh ZDARMA!